Abychom nezapomněli na selský rozum
Nejsem zrovna nákupů chtivý občan a nákupním centrům, novodobým svatostánkům, se raději vyhýbám. Existuje ale jedna výjimka, a tou jsou obchody s potravinami v cizině. Vždycky mě velmi zajímá, jaká je kuchyně a jak se vaří v dané destinaci.
Co místní nakupují a následně jedí? Není nic jednoduššího, než se podívat do obchodních regálů. Když jsem se přestěhovala do Skotska, netušila jsem, jaké jídlo vlastně reprezentuje skotskou kuchyni. Slyšela jsem o haggis, naší obměně prejtu a samozřejmě o britské tradici „fish and chips“. Stačila ale jedna návštěva supermarketu a bylo mi jasno.
Pokud bych byla v Itálii, v regálech by na mě čekal obrovský výběr těstovin a rajčatových omáček. Ve Francii zase potkáte všemožné druhy pečiva a baget. Tak, jako se jezdí k pumpě pro benzín, jezdí Francouzi do nonstop drive in pro bagety. Jak vám většina potvrdí: „Chléb, máslo a sýr je základ života.“
Ve Skotsku na mě čekaly regály plné předvařených „éčky“ napíchaných vaniček s čímsi. Těstoviny s omáčkou tou a tou, hovězí ragú, kuřecí plátky se slaninou a mnoho dalšího. V regálech nechybí ani vaničky naplněné pouze uvařenými bramborami! Sekce s brambůrky je nekonečná, stejně jako regály se sladkostmi, které se zvláště tady vyznačují velmi vysokým obsahem cukru a malou chuťovou variabilitou.
Tady se prostě nevaří. A když, tak v televizi, kde existuje i celá jedna stanice, zabývající se pouze vařením a pečením. Pokud se rozhodnete přijít do práce s vaničkou a uvařeným jídlem z domu, ve většině případů budete za podivína. Vaši kolegové se vás nejspíš začnou ptát, proč potřebujete zhubnout. Nikdo nepochopí, že hamburger, pizzu nebo těstoviny zalité sýrovou omáčkou si k obědu pořád dokola dávat už nechcete.
Dvě pravidla: 1 z 5-ti a barevný rozbor potravin
Protože Britové opravdu nevědí, jaká potravina je „zdravá“ a jaká „škodlivá“, zasáhnout musí stát. Zdravé potraviny (zelenina a ovoce) budou mít označení „1of 5“ (V překladu: „jedna z pěti“.) A tak se dozvíte, že slazený džus nebo třeba sladká müsli tyčinka jsou vlastně zdravé potraviny.
Vše, co ve Velké Británii koupíte, musí mít na obalu rozbor tuků, nasycených tuků, cukrů a soli. V praxi to vypadá velmi jednoduše. Na obalu máte 4 sloupečky v zelené, oranžové nebo červené barvě podle toho, kolik procent denní dávky daná potravina obsahuje.
Kdybyste to náhodou nevěděli, sušenky a sladké tyčinky budou zářit červeně (hodně cukru a nasyceného tuku), ano správně- sladkosti nejsou zdravé. Stejnou barvou budou zářit i chipsy nebo třeba zmrzlina.
Brambory jsou zelenina, chipsy na snídani i ke svačině
Zdejší systém mi přijde na hlavu padlý. Snad každé malé dítě ví, že zelenina a ovoce jsou zdravé a umělé potraviny s přidanými barvivy a zvýrazňovači chuti zdraví neprospěšné. Úplně v šoku jsem vždycky ráno, když vidím malé děti s pytlíky plnými brambůrků na cestě do školy. Podotýkám, že pytlíky přesolených a tuky saturovaných brambůrků do sebe cpou pod dohledem rodičů! V poledne děti vybalí své svačinky – opět pytlíky brambůrků a slazené nápoje. Pokud máte k obědu chleba a kus nějaké zeleniny, jste opět za podivína.
Každý kousek zabalený zvlášť
Že jste přišli do obchodu a chtěli byste 6 jablek a 5 hrušek? Zapomeňte. Téměř veškerá zelenina a ovoce je zabalena do igelitových pytlíků, na kterých najdete tu nejdůležitější informaci: datum spotřeby. (Pytlíky jsou ve Skotsku nerecyklovatelné.)
Datum spotřeby, číslo, je důležitější než lidský rozum. Rajčata jsou jen do 6.2.? No tak to je musíme vyhodit. Jestli si myslíte, že se někdo ptá na kvalitu vyhazovaných potravin, tak se mýlíte. Zákon je zákon. Zapomeňte na selský rozum.
V obchodech se dá toto opatření ještě chápat. Jak je to ale v domácnostech? Vyhazuje se všechno! Všechno co má „prošlé datum spotřeby“, aniž by se někdo zamyslel, jestli je to nutné.
Ve Skotsku se šíleně plýtvá. Lidé neustále nakupují a vyhazují funkční dobré věci, které „vyšly z módy“. Konzum je zde rozšířen v úplně jiném měřítku než u nás.
Mám jednoho velmi dobré skotského kamaráda. Když jsem se mu postěžovala na téma plýtvání, vyhazování, nakupování a ne-recyklaci odpadů, odpověděl mi příkladem: „Kláry, máš vlastně štěstí. Vidíš totiž svou vlast s 20-ti letým předstihem. Když jsem byl před 30-ti lety v Americe, děsil jsem se, tamní kultury. XXL porce, plné supermarkety nepotřebností, konzum a kapitalismus v nejčistší podobě. Říkal jsem si: „To je super, že takto lidi ve Skotsku nepřemýšlí.“ A vidíš. Už tento styl máme i tady. Do České republiky to přijde, akorát to trvá trochu déle kvůli jazykové bariéře.“
Proto prosím, nenahrazujme sloveso BÝT za MÍT. Važme si české tradice domácího vaření. Opatrujme selský rozum a pěstujme kritické myšlení. Nerada bych musela svým kamarádům za 20 let vyprávět podobný příběh, akorát z českého prostředí.