Etapa Drymen – Rowardennan – cesta k jezeru Loch Lomond
Předpověď počasí na dnešní den hlásí dopoledne jasno a odpoledne déšť. Vstáváme tedy brzy, abychom největší část dnešní etapy stihly ujít za sucha. Jako první nás ale čeká snídaně. Tedy spíše „obžerství“. Vše začíná ovocným salátem. Následuje müsly, toasty s domácí marmeládou, bramborové scones. Celé orgie završuje typická skotská snídaně: smažená vejce, slanina a párky. „Oh můj bože“ říkám si a úplně narvaná se odvaluji od stolu. „A s tímhle mám dnes ujít 22,5 km?,“ děsím se dnešní cesty…
Holky na tom nejsou ani o trochu lépe, a tak se loučíme s milou paní domácí a pomalu odcházíme zpět na trasu. S plnými břichy se nám nejde úplně nejlépe. Pokračujeme tedy pomalu, stále ještě skrz zemědělskou krajinu k městečku Balmaha.
Před Balmahou nás čeká první větší výšlap, Conic Hill. Procházíme skrz les a dále po odlesněné planině směrem k hoře. Scenérie se mění. Zemědělskou krajinu necháváme za sebou. Vcházíme do Highlands, skotské vysočiny. Na horizontu nás vítají úvodní vrcholky Národní přírodní rezervace Trossachs. Stoupáme vzhůru na Conic Hill, ze kterého je krásný výhled na jezero Loch Lomond a okolní hory.
Obloha se halí do ocelově modré. Začíná krápat. Vcházíme do Balmahy a doplňujeme zásoby. Pokračujeme okolo jezera Loch Lomond. Prší. Cesta vede stále nahoru a dolů. Zastavujeme v improvizovaném kempu u toalet a dáváme si menší pauzičku. Batohy nám pomalu moknou. „Už abychom byly v hostelu,“ pomyslím si a opět nahazuji batoh.
Po další hodině cesty přicházíme do Rowardennan, kde se nachází i náš hostel. Odhazujeme mokré oblečení, boty, batohy a jdeme se ubytovat. Batohy nám už také dorazily, a tak se můžeme převléci do suchého a dát si pořádnou horkou sprchu.
Zdejší Youth Hostel je situován na překrásném místě. Vaříme si horký čaj a přes obrovské okno ve společenské místnosti pozorujeme potoky vody, které se valí po okolních horách. Zjišťujeme předpověď počasí a s nadějí na lepší zítřky jdeme spát.
Rowardennan – Inverarnan – okolo Loch Lomond
Balíme všechny věci. Dáváme si snídani a vycházíme do sluncem zalitého dne. Předpověď nelhala. Je krásně. Tedy alespoň dnes ráno :) . Jdeme po příjemné široké cestě, která se po chvíli zužuje na malou lesní pěšinku. Pokračujeme okolo jezera. Cesta se teď vlní nahoru a dolu. Překonáváme velké kameny. Jde se pomalu. Terén je obtížný.
Zastavujeme u jezera a dáváme si první pauzu na zdejší kamenité pláži s výhledem na horu Cobbler. Sotva si sedneme, už jsou tu i ostatní… Mluvím o MIDGES, otravném kousacím hmyzu, který vám nedá pokoj. Žádný repelent na ně nefunguje. Jedinou ochranou je zakryté tělo oblečením a na hlavě síťka.
Po chvíli se zvedáme a pokračujeme dál. Cesta složitým terénem vede okolo celého jezera. Výrazně lepší trasa nás čeká jen několik kilometrů před cílem. Do Beinglas přicházíme poměrně unaveni okolo šesté odpoledne. 22,5 km nám ve zdejším terénu dalo zabrat. Vaříme večeři, pereme oblečení a relaxujeme v chatkách s elektřinou, televizí, topením, ledničkou, rychlovarnou konvicí a nechybí ani mikrovlnka. V kempu se nachází i obchod a restaurace. Jen kdyby tu nebyly ty otravné kousavé midges.
