Růžová hora Arkle
Vstáváme do podmračeného rána. Otvírám oči a můj pohled ulpívá na růžové hoře přede mnou. Arkle není nejvyšší nebo nejznámější z místních hor. Její jedinečnost je dána její geologií. Ve Skotsku jsem už potkala různé hory. Černé jako uhel, bílé jako omítka, oranžové jako slunce a samozřejmě nejčastěji obyčejné hnědé nebo šedivé. Růžovou jsem ale až doposud nikdy neviděla.
Balíme všechny věci a batohy ukrýváme ve stodole. V nepromokavém oblečení, s lahvičkou na vodu, malým občerstvením a lékárničkou začínáme stoupat po cestě vzhůru. Za lesem odbočujeme z pěšiny do volného terénu. Trasu nám ukazují malé pyramidy z kamení. Zvedá se vítr. Začíná se zatahovat. Obloha temní. Postupujeme stále vzhůru, ale když pak vrchol zakrývá klesající mrak, rozhodujeme se kousek před cílem k návratu.
Přicházíme zpátky ke stodole. Arkle je už od poloviny zakryta mraky. Bereme si batohy a rychlým krokem míříme k autu. Přicházíme akorát v čas. Začíná pršet. Nasedáme do auta a vyrážíme dál na sever. V Rhiconich odbočujeme na B801. Přijíždíme do vesnice Kinlochbervie. Dokupujeme zásoby a kontrolujeme předpověď počasí.
Strathan Bothy
Jedeme dále na západ po silnici C1133. „Ještěže máme GPS,“ myslím si. Nástupní místo do Strathan bothy bychom bez navigace těžko našli. Balíme batohy na denní výlet a loučíme se s autem. Procházíme brankou a civilizaci necháváme za zády. Odbočujeme z hezké cesty do rašeliniště. Směr nám ukazují jen občas umístěné tyče.
Fouká vítr a začíná pršet. Déšť nám cáká přímo do tváře. Přeskakujeme z jednoho rašelinového vyvýšení na druhé. Občas se boříme až po půlky stehen do černého bahna. Před námi je zařízlé údolí s širokou řekou. Na druhé straně už vidíme naši bothy! Sestupujeme z rašelinové pláně. Déšť nepolevuje. Začínají mi promokávat kalhoty.
Přicházíme k rozvodněné řece. Máme štěstí. Před nedávnem tu postavili malý lanový most. Brodíme se skrz mokrou trávu k mostu a stoupáme po rašeliništi k bothy. Chata Strathan je umístěna na krásném místě daleko ode všeho. Uvnitř je krb, ve kterém se stále ještě topí rašelinou.
Přicházíme jako dvě zmoklé slepice. Sundáváme mokré oblečení a snažíme se zatopit v krbu. Ještě štěstí, že si s sebou neseme i trochu toho dřeva. Rozděláváme oheň. Venku se počasí začíná uklidňovat. Fred jde těžit rašelinu pro další návštěvníky. Zapadající slunce halí celé údolí do teplých barev.
pláž v Sandwood bay
Vstáváme. Snídáme, balíme věci, uklízíme bothy a oblékáme si stále ještě mokré boty a návleky. Loučíme se s chatou a vyrážíme okolo řeky Abhainn an t-Strathann směrem k zátoce Sandwood bay. Klopýtáme složitým terénem bez cesty. Držíme se v údolí co nejdál od řeky. I tak ale jdeme bažinami. Po hodině a půl přicházíme k pláži. Brodíme řeku, přecházíme přes poslední duny, a před námi se objevuje obrovská plocha Sandwood bay, údajně nejkrásnější skotské pláže.
Nad oceánem je temno. Pozorujeme závěsy vody a na rozdíl od většiny turistů odcházíme z pláže směrem k útesům. Do civilizace se vracíme oklikou přes skalnaté pobřeží. Na novou hezkou cestu, kterou se dá na pláž dostat i v žabkách, přicházíme až u jezera Loch Mhuilinn.
Durnes a Smoo cave
Vracíme se do auta a pokračujeme opět na sever. Další zastávkou je městečko Durness. Procházíme se po zdejších bílých plážích, které volně navazují na obrovské písečné duny. Závěrečná část je zahrazena pro vojenské účely. „Ideální místo k výcviku vojáků,“ myslím si, když procházíme po pískem zcela zaváté silnici.
Od oceánu se na nás valí černota. Jdeme dál vzhůru. „Deset minut,“ odhaduji zbývající čas, než k nám dorazí první závěsy vody. Téměř běžíme a hledáme jakoukoli náspu, za kterou bychom se mohli alespoň částečně schovat. Nakonec se krčíme za silnicí. Je šílená průtrž mračen. Dalších deset minut a je po dešti. „Typické Skotsko,“ pomyslím si.
Vracíme se do auta a kontrolujeme předpověď počasí na další dny. Od dnešního večera má být už jenom hnusně. Zjišťujeme situaci na dalších místech Skotska a nakonec se rozhodujeme pro cestu na jih, na ostrov Jura.
Strabeg bothy
Nasedáme do auta a jedeme k obrovské jeskyni Smoo cave. Jsou 4°C! V České republice chodí lidi v šatech. Po návštěvě jeskyně pokračujeme na východ ke Strabeg bothy. Necháváme auto u silnice, přelézáme branku a po necelých dvou a půl kilometrech přicházíme do opuštěné bothy. Venku leje jako z konve. Jsme rádi, že máme střechu nad hlavou.
