Po stopách GR 222
Vstávám s východem slunce. Přespávání na pláži v Mal Pas nikomu nedoporučuji. Komáři, světla z nedalekých domů a lidi venčící své miláčky. Ani chvilka klidu. Rozlámaná balím své věci a odcházím směrem k Alcúdii. Zkouším stopovat. Brzy mě nabírá první auto. Rázem se ocitám ve víru turistického rezortu Platja de Muro. Další auto mě hází až do Can Picafort.
Na své GPS vidím malou červenou linku okolo pobřeží. Zoomuji a zjišťuji, že z Can Picafort vede do Artá (kam jsem dnes měla namířeno) dálková trasa GR 222. Měním tedy plány a místo stopování se do Artá rozhoduji dojít pěšky.
Jdu do města, které je tvořeno výhradně hotely, obchody se suvenýry a restauracemi. Po všech svých ostrovních zážitcích nechápu turisty, kteří se dobrovolně zavřou na týden do all inclusive hotelového rezortu.
Přicházím na pláž. Převlékám se do plavek a omývám se pod místní sprchou. Je deset hodin. Pláž se pomalu plní prvními turisty. Pauzička na doplnění vody a energie a můžu pokračovat dál. Přecházím přes pláž a pokračuji okolo pobřeží skrz písečné duny. Kromě mě si procházku užívá i několik turistů na koních.
První zastávka mě čeká u Nekropolis, starověkého pohřebiště, které se nachází na pobřeží přímo u cesty. Po čtyřech kilometrech přicházím do tichého městečka Son Serra de Marina. GR 222 je i v tomto úseku velmi dobře značena. Nemusíte se tak bát, že byste se ztratili. V podstatě stačí stále kopírovat pobřeží.
Procházím okolo pobřeží až do městečka Colónia de Sant Pere, kde oficiální trasa GR 222 mizí. Pokračuji po silnici, která se po čase mění v pěšinu až k městečku Betlem. Cestou potkávám kormorány a zátoky s tyrkysovou vodou.
S pomocí GPS přicházím k silnici, kde se napojuje GR 222. Stoupám skrz kaňon Torrent de Betlem vzhůru až k prameni Font des Ermita. Opouštím cestu GR 222 a jdu směrem ke zdejšímu horskému klášteru Ermita de Betlem.
Jediní turisté, které na své cestě potkávám, jsou návštěvníci kláštera. Jdu po zikzag vyhlídkové silnici vzhůru. Vzhledem k tomu, že silnice u kláštera končí, vím, že stopovat nemá smysl. Od kláštera jsem totiž vyrazila jako poslední. Do Artá je to ještě pěkná štreka. Stoupám vzhůru do hor. Na vrcholu mě čeká rovinatý úsek, a poté opět klesání.
Přicházím do míst, kde se silnice napojuje na další cestu. Po chvíli přijíždí luxusní kabriolet. Zkouším stopovat. Auto zastavuje. Příjemný německo-polský pár mě hází až k hradu v Artá. S přáním všeho dobrého se loučíme. Procházím podél hradeb a obdivuji zdejší krajinu. Je něco okolo půl šesté odpolední. Potřebuji se vydat dál.
Dnes jsem pozvaná na návštěvu/přespání/vyprání oblečení k českému páru žijícímu v Port de Pollenca. Odcházím tedy z Artá směrem k výpadovce Ma-12 a zkouším stopovat. Po několika minutách mi konečně zastavuje auto. Řidič mě bere zpět, až do Can Picafort. Děkujíc zavírám dveře od auta. Nestíhám ani nahodit batoh, a už mi zastavuje druhé auto. Ital žijící na Mallorce. I přesto, že potřebuje pouze do Alcúdie, nakonec mě odváží až do Port de Pollenca. Je chvíli před sedmou a já jsem v cíli.
Přicházím k Martě a Jirkovi, které jsem náhodou potkala při západu slunce na Cap de Formentor. Za teplou sprchu a hlavně vyprání všech věcí, jsem jim neskonale vděčná. Večeře, kterou pro mě připravili a úžasný večer s milým povídáním, byla už jen třešnička na dortu :) .
rychle usínám.