Sóller a kamenné vesničky Biniaraix a Fornalutx
Vstáváme. V rychlosti balíme všechny věci. Nechceme, aby nás v zahradě někdo načapal. Nocoviště necháváme bez poskvrny. Klesáme po šikmé silnici dále do údolí a objevujeme další místa, „kde by to šlo“ (Pozn. Přespat příště.).
Dostáváme se k železnici a chytáme první sluneční paprsky. Krajina se pomalu probouzí. Přes solární nabíječku nabíjíme mobily. Snídáme. Pod námi akorát projíždí historický vlak z Palmy do Port de Sóller. Fotíme a máváme.
Dnes je v plánu odpočinkový, turistický den s návštěvou hezkých městeček a kamenných vesniček. První zastávka je v Sóller, kam se dostáváme už dopoledne. Procházíme skrz hezké úzké uličky až na náměstí, kterému kromě restaurací a kaváren vévodí i kostel Sant Bartomeu. Zastavujeme v jednom z místních podniků. Kafíčkujeme a pozorujeme okolní hemžení.
Ze Sóller máme namířeno do malinké kamenné vesničky Biniaraix. Procházíme okolo potoka a brzy se dostáváme k prvním kamenným domečkům. Začíná být vedro. Z Biniaraix to do Fornalutx bereme po silnici. Nikde žádný stín, a tak jsme rády, když po necelých dvou kilometrech přicházíme do výrazně turističtějšího Fornalutx. Zastavujeme pod prvním stromem a sedáme si na lavičku. Po krátké pauze vycházíme do sluneční výhně.
Prohlížíme si pěknou kamennou vesničku a dostáváme se až na malé náměstíčko s platany. Usedáme na volnou lavičku ve stínu a pozorujeme dění okolo. „Chce to pivo,“ shodujeme se a Adéla jde rovnou na věc. Z místního obchůdku přináší dvě orosené plechovky Estrelly. Nespěcháme. Sedíme na lavičce, popíjíme pivečko, jedno, druhé, třetí. Po dvou hodinách je čas jít dál.
Z Fornalutx stoupáme vzhůru k silnici Ma-10, kde přicházíme k lesní cestě vedoucí do Port de Sóller. Stoupáme a zase klesáme. S alkoholem v krvi nám to moc nešlape. Do Port de Sóller přicházíme odpoledne. V plánu je koupačka v moři. Když ale vidíme zdejší špinavou pláž, raději se rozhodujeme pro sprchu na veřejných záchodcích.
Čisťounké s vypraným oblečením usedáme na lavičku ve zdejším přístavu. Chytáme poslední sluneční paprsky a rozmýšlíme kde přespat. V hledáčku máme strážní věž nad městem. Balíme čerstvě vyprané prádlo, nahazujeme batohy a odcházíme z města pryč. S funěním stoupáme vzhůru. Sprcha ne-sprcha, už jsme zase úplně upocené.
Šikmou silnici vzhůru necháváme za zády. Pokračujeme skrz les k věži. Přicházíme pozdě. Slunce akorát zapadlo. Odchází i poslední turista a my si hledáme nějaké odlehlé klidné místo na spaní.
Je jasno. Vychází první hvězdy. Brzy je obloha poseta malými třpytícími se kotoučky. Jdeme spát. V půlce noci vychází nad horami měsíc. Jeho záře připomíná halogenovou baterku a tak jsme rázem vzhůru. Odvracíme hlavy, ale i tak je celá krajina ozářena stříbrným světlem, které nás budí. Brzy bude úplněk.
rychle usínám.