Nezapomenutelná cesta do Sa Calobra
Dnes nás čeká cesta skrz hory a okolo pobřeží do soutěsky Sa Calobra. Snídáme a jako každý den, balíme všechny věci. Skrz les se dostáváme zpátky na úzkou „zapomenutou“ silnici. Stoupáme přes olivové háje stále vzhůru. Odbočujeme z hlavní cesty na „zakázanou privátní silnici“ a v tichosti, jako dvě myšky, stoupáme dál.
Před námi je ostrá hrana hor. Pohodlnou asfaltku necháváme za zády. Stoupáme cestou necestou po všech čtyřech přímo vzhůru. Svah je opravdu nepříjemně příkrý. Ukazuji Adéle cestu a po chvíli se dostáváme na hranu hory. Nad hlavou nám lítá kolonie mořských orlů. Celkem počítáme osm kousků.
Terén se uklidňuje a s ním i naše bijící srdce. Před námi je odbočka na jeskyni Cova des Migdia. Necháváme batohy u cestičky a bez zátěže se jdeme podívat do otevřené jeskyně, která je známá díky poledním slunečním paprskům dopadajícím na zdejší krápníkovou výzdobu.
Láká mě výhled z nedalekého vrcholu Puig de Bálitx (580 m), a tak stoupám ještě dalších necelých sto výškových metrů vzhůru. Místní vrchol nepatří mezi největší, zato je z něho opravdu neskutečný výhled. V dálce vidím nejvyšší horu Mallorky, Puig Major (1436 m), na druhé straně Port de Sóller a hory, kterými jsme procházely předevčírem. Hluboko pode mnou se třpytí tyrkysová hladina moře. Severozápadní skalnaté pobřeží mám jako na dlani.
Klesám zpátky k Adéle. Nahazujeme batohy a pokračujeme dál. Mořští orli nám stále ještě poletují nad hlavou, když potkáváme první turisty hledající jeskyni. Chvíli se bavíme, a pak pokračujeme skrz olivový sad dál.
U venkovského statku Bálitx d´Amunt se dostáváme na hlavní značenou cestu do Sa Calobra. Příjemná kamenitá cestička nás vede až k prameni Font de Bálitx. „Právě v čas,“ myslím si. Dochází nám totiž voda. Umýváme se chladnou, velmi chutnou vodou a doplňujeme zásoby v prázdných lahvích.
Oběd si dáváme na zídce nedalekého stavení Bálitx d´Enmig. Potkáváme několik skupinek turistů. Klesáme po schodech až osadě Bálitx d´Avall, a pak začíná nejnepříjemnější stoupání celého výletu. I přesto, že jdeme lesem, je vedro. Co chvíli se zastavujeme a funíme. V sedle na nás čekají nové výhledy po pobřeží. Opět klesáme skrz les, a poté pokračujeme okolo skalnatého pobřeží směrem na severovýchod.
První civilizaci potkáváme u restaurace Es Vergeret, které je umístěna nad zátokou s překrásnou pláží a modrou průzračnou vodou. Dáváme si další pauzičku, a poté stoupáme po silnici na vyhlídku s kostelem Sant Llorenc.
Silnici necháváme za zády a pokračujeme přes „kozí stezku“ k osadě Sa Calobra, kde se opět napojujeme na silnici. Do mořské zátoky, našeho dnešního cíle to máme přibližně jeden kilometr. Nestopujeme. Místo toho klesáme k jedné z největších turistických atrakcí na ostrově.
Přicházíme k první restauraci a obrovskému parkovišti. Pokračujeme až k mořskému molu, kde kotví lodě přijíždějící do Sa Calobra ze Sóller. Restaurace a obchody se suvenýry necháváme za zády a pokračujeme po kolonádě k soutěsce. Procházíme dva tunely a dostáváme se jakoby do jiného světa. Ocitáme se v údolí mezi ostrými vysokými skalami. Vlevo od nás je úzká štěrbina a v ní slavná pláž Sa Calobra.
Pomalu začíná zapadat sluníčko. Většina turistů odchází zpátky k autu. My ale nikam nespěcháme. Užíváme si pohled na divoké vlny a večeříme. Když už na pláži skoro nikdo není, balíme naše věci a noříme se dále do kaňonu. Obdivuji sílu zdejší přírody a nemohu se nabažit pohledů po kolmých skalách.
Přicházíme až na konec širší části. Dál už cesta vede jen přes obrovské balvany. Zastavujeme se a hledáme nejlepší místo na spaní. Dnes nejsme příliš schovaní. Za to víme, že tady, uprostřed ničeho, nás nikdo během noci vyrušovat nebude.
rychle usínám.