Šedesátikilometrový hřebenový přechod hor v Shiel Bridge patří mezi nejnáročnější skotské túry. Téměř pět tisíc výškových metrů převýšení se dá překonat za tři dny chůze. Zabalit si musíte všechno. Civilizace se dá potkat pouze v polovině cesty, kdy se překoná jedna strana hor, a kdy je potřeba sejít do údolí k silnici A 87. U silnice se tu nachází hotel a restaurace.
Když ve Skotsku hlásí tři dny jasno, nemůžete jinak! Ve čtyři hodiny ráno odvážím holky na letiště v Edinburghu. Loučíme se po výborném týdnu stráveném na expedici po nejvyšších britských vrcholcích. Za hodinu jsem už v Glasgow. Spát nejdu. Místo toho peru špinavé prádlo, peču buchtu, třídím fotky z výletu a opět balím.
Je něco okolo deváté ráno. „Podívat se na novou epizodu Game of Throns nebo nepodívat se na novou epizodu Game of Throns,“ přemýšlím, ale nakonec se s Hamishem shodujeme, že hodina navíc nikoho nezabije. V jedenáct dopoledne zamykáme byt a odjíždíme směrem k Loch Lomond vzhůru do Fort William. V Glencoe potkáváme tři stopařky. Přesto, že máme auto přeplněné věcmi, rozhoduji se zastavit a pomoci.
Ve Fort William se loučíme a dokupujeme poslední chybějící zásoby. Pokračujeme dále na sever. Projíždíme skrz údolí v Shiel Bridge. „Zítra už budeme na zdejších vrcholcích,“ myslím si, zatímco parkujeme auto v malé osadě Morvich. Balíme jídlo a výbavu na další tři dny. Zamykáme auto. Je 15:30. Vyrážíme od mořské zátoky okolo horského potoka vzhůru.
Cestička se brzy ztrácí. Vlevo od nás je první z dnešních vrcholků, Sgurr na Moraich (876 m). Stavíme se k němu čelem a po všech čtyřech stoupáme vzhůru. Dnes je úplně jasno. Předpověď se nemýlila. Nové výhledy do srdce skotské vysočiny se nám odhalují s každým dalším krokem vzhůru. Dýchám jako o závod. Konečně se dostáváme do rovinatější části a rozhlížím se kolem.
Přicházíme na první vrchol a dáváme si pauzičku. Celou skotskou vrchovinu máme jako na dlani. Vidíme i ostré vrcholky pohoří Black Cullins na ostrově Isle of Skye a na druhé straně nejvyšší britskou horu, Ben Nevis. Fouká vítr a je chladno. Je červenec a já tradičně oblékám péřovku. Jsme teprve na začátku, a tak je potřeba se zvednout a jít dál.
I přesto, že jsme na hřebeni, nepředstavujte si to jako rovinatý chodníček. Z Sgurr na Moraich musíme klesat dolů, a potom zase stoupat vzhůru na další vrcholek, Beinn Bhuidhe (869 m). Před námi ční pět ostrých vrcholků Five Sisters of Kintail. Začínám cítit únavu. Přeci jen, tři hodiny spánku, pět hodin řízení a tisíc výškových metrů v nohách udělají s člověkem své.
Stoupáme na první ze slavných vrcholů Sgurr nan Saighead (929 m), po kterém opět klesáme do dalšího sedla. Klesání nahrazuje stoupání na nejvyšší vrchol Sgúrr Fhuaran (1067 m). Jsme na vrcholu. Co chvíli se ocitáme v mracích. Opět oblékám péřovou bundu. Jsem vyčerpaná. Výlez na další z místních vrcholků si nedokážu představit.
Klesáme dolů do sedla před Sgúrr na Carnach (1002 m). Dochází nám voda. Přesto, že jsme ve Skotsku, na hřebeni nepotkáváme jediný pitný zdroj. Stavím stan a Hamish schází do údolí pro vodu.
Slunce začíná pomaličku zapadat. I přesto, že je venku zima, nemůžu se na tu krásu vynadívat. Oblékám si všechno oblečení a pozoruji okolní měnící se krajinu. Hamish přichází s vodou. Vaříme večeři a odpočíváme.
