Dešťové kapky bubnují na svrchní stranu stanu. Okolní hory jsou zahaleny v mracích. Fouká silný severní vítr a lomcuje stanem. Je zima. Vůbec se mi nechce vylézat ze spacáku, ale dobře vím, že to jinak nepůjde. Převlékám si kalhoty, balím spacák, karimatku a vařím snídani.
Stan bouráme ve chvíli, kdy je už všechno zabaleno. Díváme se na poslední část naší cesty a přemýšlíme, zda si vrcholky před námi neodpustit. Docela jednoduše bychom poslední skalnatý přechod mohli obejít. Nakonec ale přemlouváme sami sebe a vycházíme směrem k horám.
V dešti a s větrem v zádech přicházíme k vrcholku The Saddle (1011 m). Otáčíme se směrem na sever a postupujeme po úzkém hřebínku Forcan Ridge. Co chvíli se do nás opírá silný severák. Déšť nám šplíchá přímo do očí. Sráz z jedné i druhé strany. V současném počasí nic příjemného. Po všech čtyřech přelézáme z jedné strany skal na druhou. Po dvou hodinách začínáme konečně klesat.
Cítím, jak mi po kalhotách stéká voda do bot. Po dvou hodinách ve zdejších podmínkách mám v každé botě jeden rybník. Domlouvám horám, ale je mi jasné, že dnes to máme marné. Před námi jsou poslední dva menší kopečky, Meallan Odhar (610 m) a Bio dan Fhithich (644 m). Za silného horizontálního deště překonáváme i ty, a pak konečně začínáme klesat k silnici.
Je poledne. Poslední kilometr okolo A 87 a přicházíme k autu. Mám mokré i spodní prádlo. Nejvíc ze všeho mě ale trápí goretexové boty, které jen tak nevyschnou. Svlékáme se, ždímáme věci a vymýšlíme plán na další dny. Předpověď počasí: silný déšť. Shodujeme se, že v takových podmínkách nemá smysl chodit po horách. V plánu je tedy výlet na „Malé skotské ostrovy“ – Isle of Eigg a Isle of Rum.
Startujeme automobil a odjíždíme směrem k nedaleké bothy Suardalan. Před jakoukoli další cestou se musíme někde vysušit. Auto necháváme u cesty. Balíme mokré oblečení, jídlo a jdeme po hezké lesní cestě směrem k bothy. V Suardalan jsme sami. Dokonce na chvíli přestává i pršet.
Rozděláváme oheň a sušíme mokré věci. Koupeme se v potoku, který nám vzhledem k okolním teplotám nepřijde ani tolik studený. Vařím večeři a poměrně brzy uleháme. Zítra musíme vstávat nejpozději v půl šesté. To abychom se stihli včas dostat do Mallaig, odkud nám dopoledne vyjíždí trajekt na ostrov Eigg.
Cesta na Eigg
Budík nepříjemně drnčí. Rychlá snídaně. Zabalit všechny věci a ještě rychlejším tempem k autu. Je sedm ráno. Vyrážíme zpět do Shiel Bridge a dál na jih k Fort William a do Mallaig. Opět jsem zapomněla, jak moc je moje GPS nepřesná. Jedu jako blázen. 80 mílí v hodině nevyjímaje. Do Mallaig přijíždíme v 10:05. Máme 10 minut na to najít místo na parkování, zabalit potřebné věci, koupit lístky na loď a doběhnout k trajektu.
Házím věci do batohu a utíkám k pokladně. Hamish dobaluje jídlo. Kupuji lístky, mezi tím přibíhá Hamish a oba pak společně běžíme k trajektu. Jsme poslední. Jen tak tak skáčeme na loď. Rampa se začíná zvedat. Odplouváme. Máme štěstí, další trajekt jede až zítra.