Splněný sen, Massanella (1364 m)
V pohodlné posteli nemohu pořádně usnout. Z obrovské televize na mě svítí modré tlačítko. Přemýšlím, jak celou televizi odpojit od elektřiny, ale nakonec vzdávám. Vstávám už v osm třicet. Odhrnuji tlusté závěsy, otevírám dveře na balkon a zjišťuji, kde jsem se to vlastně ocitla. Přede mnou se objevují oba výběžky- Alcúdia i Artá, nad kterou akorát svítá. Bílá pláž s několika sportovními nadšenci a modrý bazén, ve kterém se nikdo nikdy nekoupe.
Oblékám se a připravuji na dnešní výstup. Jordi, Španěl, kterého jsem téměř před čtrnácti dny potkala na pláži v Mal Pas, mě má vyzvednout před hotelem v 9:30. Jdu na snídani. Procházím okolo modrého bazénu a vcházím do restaurace, místního „chrámu konzumu“.
Nejdřív to všechno musím obejít. Po pěti minutách obcházení přemýšlím, zda ve zdejším výběru vůbec něco chybí. Napadá mě pouze tradiční skotská část snídaně- něco jako prejt (black puddin). Pak přemýšlím nad tím, kolik se z toho jídla asi každý den vyhodí a je mi trochu smutno.
Nabírám si ovoce, různé druhy müsli a bílý jogurt. Nedá mi to. Zastavuji se i u pultíku se sladkým pečivem. K pití volím smoothie. Za půl hodiny se doslova odvaluji od stolu. Právě včas. Venku na mě čeká Jordi. Zdravíme se a děláme si srandu z hotelu. „Teda, z pláže do čtyř hvězdy, to jsi dobře povýšila,“ dobírá si mě a já mu zatím ukazuji dnešní plán.
Vyrážíme po silnici do Lluc. Dnešním cílem je výšlap na nejvyšší přístupnou horu ostrova, Massanella. Auto necháváme na parkovišti u silnice a vyrážíme vzhůru. Jdeme rychlým tempem. Konečně se zase potím :). Přicházíme k budce, ve které stojí výběrčí vstupného. Chvíli se snažíme cenu ukecat, ale nakonec musíme každý zaplatit alespoň čtyři eura (vstup pro Mallorčany). Vrchol Massanella se nachází v soukromé oblasti, a tak tedy platíme a pokračujeme dál vzhůru. (Pozn. Půjdete-li ale na vrchol z druhé strany, žádný vstup platit nemusíte.)
Brzy opouštíme lesní cestu a přicházíme na vápencovou pláň tvořenou ostrými kameny. Vrchol je někde před námi. Musíme jen překonat nepříjemnou pasáž, kde trasu ukazují kamenné pyramidy a sem tam nějaká červená mikro značka. Pod vrcholem potkáváme druhou skupinku turistů. Na vrcholu na nás pak čeká celá skupina Čechů :) .
S Jordim si dáváme pauzičku. Fouká. Oblékám si mikinu. Je něco okolo třetí hodiny odpoledne. Obědváme. Z vrcholu Massanelly je opravdu nezapomenutelný výhled! Je nádherně. Viditelnost je neskutečná. „Jako bych se vracela domů,“ přemýšlím a pozoruji hory okolo sebe. Na horizontu se leskne jezero, okolo kterého jsem šla po dálkové trase GR 221. Přímo pod námi se nachází i sedlo, ze kterého jsem poprvé uviděla severovýchodní pobřeží. Z vrcholu jsou dokonce vidět i všechny východní výběžky a rovinatý střed ostrova.
Po obědě se zvedáme a scházíme směrem do sedla k trase GR 221. Ztrácíme cestu a dostáváme se ke skalám. Slézáme po všech čtyřech dolů. Trochu doufám, že se nedostaneme do míst, kde bychom potřebovali lano. Žádné totiž nemáme. Jdeme v žabkách, které nám neskutečně kloužou. Konečně dohlédnu až k patě hory. Ulevuje se mi. V terénu rozpoznávám možnou cestu dolů.
Slézáme a přicházíme k rovinatější části, kterou se dostáváme až do sedla. Pokračujeme skrz úzké údolí směrem k lesu. Před námi je ohořelá louka. Místo, kde před dvěma dny spadlo malé letadlo. Procházíme okolo strážní budky, která je nyní už zavřena. Výběrčí vstupného asi už vybral dost.
V šest hodin přicházíme k autu. „Čas akorát vrátit se na večeři,“ pomyslím si. Jordi mě veze zpátky před hotel. Domlouváme se na zítřejší výlet, a pak mizím za skly recepce. „Sprcha!,“ honí se mi hlavou. Svlékám upocené oblečení a smývám pot s prachem cest.
Co se týká oblečení, nemám co řešit. Jediné vhodné jsou černé legíny do půlky lýtek, černé tílko s plavkovou podprsenkou (ta sportovní je upocená), přehodit puntíkovaný šál a jde se na to. Zastávka první: plážový bar. Objednávám Martiny a pozoruji okolní společnost. Od vrcholu Massanelly jsem nejedla. Jsem hladová. Martiny mám v sobě během několika minut. „Dát si ještě jedno, nebo jít na večeři?,“ přemýšlím, ale pak si samozřejmě objednávám druhý drink.
Na večeři přicházím notně upravena. Dávám si lososa se spoustou salátu. Samozřejmě nechybí ani všechny možné sladkůstky a zákusečky. Po večeři se vracím do plážového baru. Objednávám Aperol spritz a bavím se s barmany. „Že bych našla kouzlo v all inclusive?,“ přemýšlím…
PŘEDCHOZÍ ČÁST CESTOPISU - DALŠÍ ČÁST CESTOPISU
rychle usínám.