K jeskyním Cova de ses Bruixes
Vstávám s těžkou hlavou. „Dnes nechci vidět žádný alkohol,“ myslím si. Sprcha, obléknout a snídaně. Mířím přímo k vajíčkům a slanině. Těžká jsou opilcova rána… Jordi mě vyzvedává v devět. Dnes máme v plánu rovnou dva výlety. První je k jeskyním čarodějnic, Cova del Bruge, a ten druhý na vrchol Puig de Maria v městečku Pollenca.
Projíždíme po silnici Ma-10 směrem do Lluc. S cestou nám pomáhá GPS. Zastavujeme u silnice nedaleko vstupu do viničního areálu Mortitx. Po včerejší sandálové zkušenosti mi Jordi přiváží tenisky (ty své jsem nechala odvézt Adélou domu). Balíme menší batůžek, zamykáme auto a vydáváme se skrz vinice směrem k pobřeží.
Postupujeme po hezké cestě, která se ale za viniční částí proměňuje v malinkou pěšinku a následně ztrácí mezi ostrými vápencovými balvany. Směr poznáváme jen díky GPS a kamenným pyramidám, které jsou ale roztroušené ledabyle okolo pěšiny.
Co chvíli ztrácíme hlavní cestičku. Skáčeme z kamene na kámen, šplháme vzhůru a sestupujeme přes úzké kaňony dolů. Holeně mám od kotníků po kolena do krve ošlehané od ostrých travin. Po hodině ztrácíme cestu úplně. Jdeme dle GPS a držíme si směr na sever. Ocitáme se před skalnatou hranou. V údolí pod námi vidíme staré polorozpadlé stavení, finca Rafal d´Ariant.
„Vrátit se zpátky, nebo se pokusit zdejší hranu sešplhat?,“ přemýšlíme a nakonec volíme variantu sešplhat. Jordi jde první. Lano nemáme. Křečovitě se držím ostrých vápencových výběžků. Ruka, noha, noha, ruka, noha, ruka, ruka, noha… postupujeme pomalu. Několikrát to vypadá tak, že se budeme muset vrátit zpátky. Vždycky ale nakonec najdeme nějakou více méně schůdnou cestu.
Ocitáme se pod hranou. Dívám se nahoru a děkuji všem strážným andělů, že jsme tady. Přicházíme k venkovskému stavení Rafal d´Ariant. Nohy mám od ostrých trav došlehané tak, že každou chvíli zaúpím. Za fincou nás čeká pěkná pěšinka. Po další půlhodině se ocitáme na hraně obrovského útesu. Hluboko pod námi je vidět modrá třpytící se hladina moře. Kocháme se výhledy, a poté se vracíme na hlavní cestičku k jeskyním čarodějnic, Cova de ses Bruixes.
Jdeme okolo vyschlého potoka a klesáme k vyhlídce. Jordi mi „čistí“ cestu od travin. I tak ale co chvíli přichází další řez a další kapky krve. Společnost nám dělají pouze divoké rohaté kozy. Přicházíme na vyhlídku, která se nám po předchozí obrovské útesové hraně nezdá zas až tak famózní.
Vracíme se zpět. Našlapuji s rozvahou. Nesnáším místní trávy. Přicházíme k rozbořenému baráčku a pokračujeme směrem ke kaňonu Gorg des Bec d´Oca. Prozkoumáváme kaňon, a poté se vracíme skrz torrent Fondo vzhůru. Následuje úzká cestička skrz kaňon Torrent de Mortix, ze kterého přicházíme na příjemnou širokou prašnou cestu. Procházíme okolo úžasných starých olivových hájů a blížíme se k viniční oblasti.
Nasedáme do auta, a protože máme pořád ještě čas, rozhodujeme se pro ještě jeden výlet, na poutní vrchol Puig de Maria (330 m). Přijíždíme do Pollenca. Projíždíme městem a odbočujeme na úzkou silnici vedoucí vzhůru na vrchol. Stoupáme po uzoučké klikatící se cestě až na malinké parkoviště. Tady necháváme auto a dalších 180 výškových metrů musíme překonat pěšky. Z vrcholu se dolů derou doslova davy turistů. Potkáváme rodiny s dětmi, zamilované páry i nadšené běžce.
Přicházíme ke kostelu Mare de Déu del Puig. Díváme se okolo. Městečko Pollenca máme jako na dlani a západně od nás ční vrcholky Serra de Tramuntana. Prohlížíme si kostel a přecházíme k vyhlídce na východní stranu. Je zde nádherný výhled na výběžky Cap de Formentor a Alcúdia.
Vracíme se směrem k hotelu. Zítra si dáváme výletovou pauzu. „První den na Mallorce, kdy nebudu dělat vůbec nic,“ říkám si a loučím se s Jordim.
rychle usínám.