12. 6. úterý – Přílet do Edinburghu a cesta na Ben A´an
Dášu, Radku a Jirku s Janou vyzvedávám na edinburském letišti chvíli před polednem. Zdravíme se a společně vyrážíme na sever. Naši první větší zastávkou je dvouhodinový výšlap na Ben A´an, během kterého testuji fyzickou kondici skupiny a hlavně zjišťuji, že následujících osm dní bude jedna velká zábava.
Nad hlavou nám svítí sluníčko, a tak se při příchodu na horu Ben A´an těšíme krásnými pohledy po prvních vrcholcích skotských Highlands. Další zastávkou je vyhlídka nad jezerem Loch Tulla, po které přijíždíme na náhorní planinu Rannoch Moor a do Glen Coe. Ukazuji na trasu nejstarší skotské dálkové cesty, The West Highland way a zastavuji na jednom z přeplněných parkovišť v Glen Coe.
Dnes je opravdu krásně. Zelné svahy jsou osvíceny slunečními paprsky. Jen když po obloze propluje nějaký ten mráček, zahalí se zdejší hory do tmavší barvy. Nasedáme do auta a jedeme z přeplněného údolí dál na sever.
Delší pauzu děláme až ve Fort William, kde si chceme prohlédnout město a dát si večeři. Po hodině a půl se scházíme u auta a prosluněnou krajinou uháníme na západ, k mostním obloukům viaduktu Glenfinnan.
Balíme si věci a začínáme šílet z mochniček, malého sacího hmyzu, který Skotsko od jara do podzimu okupuje. Jedinou záchranou je moskytiéra, kterou si každý z nás rychle nasazuje. V rychlosti dobalujeme vše potřebné, zavíráme auto a prcháme směrem k mostu. (Pozn. Další záchranou před mochničkami je totiž rychlá chůze vpřed.)
Po čtyřech kilometrech přicházíme k bothy Coryhully, našemu dnešnímu nocovišti. Uvnitř chaty nás již čekají dva páry a jeden samostatný cestovatel. Všichni se vydávají na Cape Wrath trail, dle mého názoru nejtěžší neznačenou dálkovou trasu Skotska.
Přestože jsme přišli jako poslední obyvatelé bothy nám vyklizují pryčnu, na kterou se nakonec naskládáme v pěti. Venku je teplo, a tak se statečně koupu v nedalekém potoce.
13. 6. středa – Západní pobřeží a plavba na Isle of Skye
Budíme se do jasného rána. Nespěcháme. Snídaně, zabalení věcí, a pak už se loučíme s bothy. Hladina místního potoku je tak nízko, že jeho překročení nám nečiní žádný problém. Zpět ke Glenfinnan se tedy vracíme po druhé straně řeky. U auta necháváme batohy a jdeme se podívat na nedalekou vyhlídku, ze které za několik málo minut pozorujeme místní největší atrakci, projíždějící historický parní vlak.
U Glenfinnan se ještě zdržíme při návštěvě nedaleké zátoky Loch Shiel, kde se nachází pomník Bonnie Prince Charlieho, jedné z nejdůležitějších postav Jakobitského povstání, a pak už nasedáme do auta a uháníme dál na západ.
Zastavujeme až v Arisaig, městečku, kde se nachází památník věnovaný Československým speciálním jednotám. Dle předpovědi začíná trochu krápat, a tak se u nedalekých bílých pláží zdržujeme jen chvíli.
Do městečka Mallaig, odkud nám ve dvě hodiny odplouvá trajekt na Isle of Skye přijíždíme před půl druhou odpoledne. Oblékáme si nepromokavá ponča a jdeme se projít po městečku. V místní pekárně si kupujeme dobrůtky, a pak už musíme zpátky do auta a přejet na trajekt.
Do Armadale, malého městečka na Isle of Skye, připlouváme před půl třetí. Prší. Vjíždíme do kolony dalších návštěvníků ostrova a pomalu se přibližujeme městečku Broadford. V Broadford zastavujeme za benzínovou pumpou a v nedalekém hotelu si objednáváme pozdní oběd/časnou večeři.
Kontroluji předpověď počasí, která na dnešní den neslibuje nic dobrého. Nasedáme do auta a míříme do Elgolu, malé vesničky na konci silnice vedoucí okolo pohoří Black Cullins. Auto necháváme na parkovišti před vesnicí. Venku je nečas. Společně s pohorkami rovnou obouváme i návleky a oblékáme pláštěnky.
Po štěrkovo kamenné cestičce stoupáme vzhůru. V sedle se před námi objevuje první výhled na údolí mezi horami a záliv s Camasunary bothy, místem našeho dnešního nocoviště. Do bothy přicházíme jako zmoklé slepice. Blahořečím návleky i nepromokavé oblečení. Přesto, že je teprve brzy, další plány na procházku po deštivé krajině zamítáme. Místo toho vaříme čaj a objevujeme velmi náročné puzzle, které mi nedají spát…