• Klara Skuhrava

Isle of Skye v červnu 2


14. čtvrtek – Cestou mezi Black a Red Cullins

Přestože se skotským předpovědím nedá moc věřit, na dnešek jim to zdá se zase vyšlo. Déšť, který se postupně mění v zataženo s přeháňkami. Nespěcháme. Do mokré krajiny se nám nechce.

Teplo a sucho bothy opouštíme až po desáté ranní, kdy se z vytrvalého deště stávají jen přeháňky. Oblékáme pláštěnky, nahazujeme batohy a vycházíme do mokré krajiny. Přes první řeku přecházíme po mostě. Všímám si zvýšené vodní hladiny a přemýšlím, jak budou vypadat další potoky, které na cestě k hotelu Sligachan musíme překonat.

Odpověď přichází záhy, to když se dostáváme na cestu necestu, která je zaplavena vodou. „Dnes budeme mokří,“ říkám si a skáču z kamene na kámen v naději, že nebudu mít hned ze začátku úplně mokré boty. Cesta, která je po většinu roku suchou štěrkovou cestičkou, připomíná nyní potok.

Přicházíme k první řece a mně dochází, že tohle nebude úplně jednoduché. Chodím okolo pobřeží a dívám se „kudy“. Nakonec se vracíme zpátky k mělčí, ale delší části a zouváme boty. Brodíme.

U další řeky je situace obdobná. S tím rozdílem, že nyní tu máme velké kameny, takže se brodit opravdu moc dobře nedá. Scházíme okolo řeky a dostáváme se do míst, kde jsou velké kameny rozestaveny tak, že po nich můžeme „přehopskat“ na druhou stranu.

S úspěchem se vracíme po druhé straně břehu na cestu. Z okolních hor stéká přebytečná voda. Na prudších skalních výchozech se začínají tvořit malé vodopádky. V dálce mezi horami pozorujeme přibližující se vodní závěsy. Máme štěstí, nad námi neprší. Počasí se začíná umoudřovat. Hotel, i hlavní ostrovní silnici máme nyní na dosah.

U Sligachan nechávám Dášu, Radku a Janu s Jirkou v místním baru a sama jedu zpět pro auto. Zastavuji autobus, který mě veze do Broadford. Z Broadford stopuji dál. Zastavuje mi další autobus, který má svou konečnou v Torrin, necelých 10 kilometrů od auta. Dál už musím pěšky. Po dvou kilometrech konečně jede první automobil. Zastavuje mi policistka v karavanu. Bavíme se o kriminální situaci na Isle of Skye a ve Skotsku obecně, a pak už mě nechává u auta.

Zpět u hotelu Sligachan jsem za necelé dvě hodinky. Akorát v čas, abychom se mohli přesunout do Portree, ostrovního „velkoměsta“. V Portree se ubytováváme v hezkém hostelu nedaleko centra.

Dáváme si sprchu a vyrážíme na obhlídku kamenného městečka i barevného přístavu. Večer si pak užíváme skleničku vínečka v teplé a suché společenské místnosti.

15. 6. pátek – Old Man of Storr, Kilt Rock, Quiraing a Rubha Hunish

Předpověď zní jasně- ráno zataženo, odpoledne jasno. Naší první dnešní zastávkou je skalní jehla Old Man of Storr. Projíždíme skrz historické centrum Portree a pokračujeme po hrbolaté cestě směrem na Stafin.

Auto necháváme na parkovišti pod skalní jehlou Old Man of Storr, která je z části zahalena v ranní mlze. Otevíráme první branku a stoupáme po asfaltové cestě vzhůru. Za druhou brankou pohodlná cesta končí a na řadu přichází rozblácená „necesta“.

Po hodině bahenního stoupání a klouzání přicházíme na vyhlídku, ze které máme skalní jehly jako na dlani. Výš už nemá smysl chodit. Vrcholek The Storr je zahalen mlhou. Vracíme se okolo skal zpět k autu a vyrážíme dál na sever ke Kilt Rock.

U zdejšího vodopádu děláme plánovanou pauzu na oběd. Venku ale prší, takže si jídlo dáváme uvnitř auta a čekáme, až přeháňka pomine.

Kilt Rock je jedním z nejznámějších a nejpřístupnějších vodopádů na ostrově, takže se není čemu divit, že je tu věčně přeplněno. Ani dnes tu nejsme sami. Po přeháňce vycházíme z auta. Následuje rychlé pokoukání po vodopádu, a už jedeme cestou vzhůru do Quiraing.

Quiraing je po Old Man of Storr nejznámější částí pohoří Trotternish. I přesto, že se zdejší parkoviště během poslední zimy rozšiřovalo, jeho kapacita návštěvníkům stále ještě nestačí. Auto necháváme u posledního volného místa. Obouváme si návleky, pohorky a s vědomím, že zpátky k autu se dostaneme za několik hodin, odcházíme z vyhlídky na stezku.

Většina z místních turistů se dál než na první vyhlídku nedostane. My jsme ale jiní „turisté“, a tak po prvních deseti minutách necháváme většinu návštěvníků za zády a pokračujeme okolo skalních výchozů dál.

Po sprše u vodopádu Kilt Rock se obloha úplně proměňuje. Najednou je jasno a šťavnatě zelenou krajinu opět ozařují sluneční paprsky. Jinými slovy, je nádherně. Obcházíme okolo skal a noříme se dál. Po prvních třech kilometrech přicházíme na vyhlídku, ze které je nádherný výhled na nejsevernější část ostrova, výběžek na Rubha Hunish. V dálce ukazuji bílou tečku, bothy Lookout, kde dnes budeme přespávat. A pak už začíná stoupání vzhůru na náhorní planinu.

Po šesti kilometrech se vracíme zpět k autu. Sjíždíme po silnici do údolí a odbočujeme na sever. Objíždíme pohoří Trotternish, které máme po levé straně a u červené telefonní budky odbočujeme na malé parkoviště, kde necháváme auto.

Jsme na Rubha Hunish, nejsevernějším výběžku Isle of Skye a před námi je poslední „výlet“ dnešního dne, 2,5 kilometrů dlouhá procházka k bothy Look Out. Balíme potřebnosti (jako například dvoulitrový pytel s vínem) a procházkovým tempem jdeme k bothy.

I přesto, že mám k batohu připnutý stan, dnes v noci ho nebude třeba. V bothy jsme totiž úplně sami. K bílé malé chatičce přicházíme okolo šesté odpolední. Vzhledem k tomu, že je polovina června, na západ slunce musíme čekat do 23:00. Večer a „čekání“ si tak zpříjemňujeme vínečkem.

Večer nás ještě přijdou pozdravit dlouhosrsté rohaté kravičky z vysočiny, tzv. Highlands cow, a pak už to balíme a jdeme spát.

PŘEDCHOZÍ ČÁST CESTOPISU - NÁSLEDUJÍCÍ ČÁST CESTOPISU

#Skotsko #Cestopis #IsleofSkye #Výlet2018

21 zobrazení

KONTAKT

Ing. Klára Skuhravá

Ičo: 07021623

Přecechtělova 11, 155 00, Praha 5

+420 730 187 706

info@justwalkit.cz

č.ú.: 291804681/0300

GDPR 

Chci odebírat novinky z Justwalkit

  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon
  • Black YouTube Icon

© 2016 - 2020 Justwalkit