8. 5. úterý – Jižní Harris
Budíme se do podmračeného rána. Dle předpovědi se má odpoledne vyjasnit, a tak nasedáme do auta a první část dne trávíme „road tripem“ po jihozápadní části ostrova Harris. Prší. Zastavujeme u obchůdku s Harris Tweed, tradiční látkou a produkty z ní vyrobenými. Uvnitř prodejny je zapálený oheň a paní prodavačka nám vysvětluje pravidla ochranné známky „Harris tweed“.
Dál jedeme po Golden Road- Zlaté silničce, která vede nahoru a dolu, doprava a doleva. Saše začíná být trochu šoufl. Naštěstí už brzy parkujeme u kostela sv. Klementa, který se pyšní nejkrásnějšími zděnými plastikami na ostrově.
V půl dvanácté objíždíme jižní cíp ostrova a parkujeme auto za osadou Northton. Obouváme pořádné boty a nazouváme návleky. Před námi je výzva jménem Cheapabhal (368 m). Jdeme okolo pobřeží. Po ranním dešti ani památky. Na obloze se objevuje modrá barva. Přicházíme k bílé pláži, od které stoupáme vzhůru. Přelézáme plot a ocitáme se u paty hory. „Pravidlo číslo jedna: Nezpotit se!,“ motivuji ostatní k pomalému tempu a sama si užívám pohledy po širokém okolí.
Cestou necestou se přes vřesy škrábeme vzhůru. Mraky jsou ty tam, a tak za hodinku přicházíme na odhalený vrchol. Pod námi se bělá obrovská bílá pláž. Ukazuji ostatním na vrcholky, které bychom měli v rámci výletu postupně zdolat. Fouká, a tak se brzy vracíme okolo hory zpět do údolí
Přicházíme k místní kavárně a pohodičkujeme :). Kafíčko, količka, dortíček… Na nedaleké cedulce ukazuji náš právě zdolaný vrchol. „Jenom 368 metrů?! Tak to ani nemůžu nikomu říct!,“ s hrůzou v hlase vykřikne Saša a já ji vysvětluji, že metry se v místních horách nepočítají.
Dopíjíme, a protože je opravdu krásně, pokračujeme okolo západního pobřeží dál. Přijíždíme k pověstným bílým plážím a jdeme se podívat na menhir známý jako MacLeodův kámen. Obloha je vymetená, jako kdyby dnes vůbec nepršelo.
Přejíždíme ještě trochu dál na sever, do osady Luskentyre. Před námi je další vrchol, Ben Dhubh (506 m). Vrchol, který z pláže vypadá jako nenáročný kopeček, hodně klame. Sonduji náladu ve skupině. Zdeněk by chtěl na vrchol. Lucka je na vážkách a Soňa si chce užít okolní duny a bílé pláže.
Odhaduji výstup na dvě hodinky a se Sašou si tak dáváme sraz v 19:30 u auta. (Nechávám ji i klíče. To pro případ, že by ji byla zima a chtěla se v autě ještě před srazem zahřát.)
Se Zdeňkem a Luckou stoupáme vzhůru. Čím výš se dostáváme, tím úžasnější výhledy se před námi rozprostírají. Přicházíme k závěrečné velmi prudké pasáži, kterou překonáváme lezením po všech čtyřech. Před námi se objevuje první „nepravý“ vrchol. Beinn Dhubh máme na dohled. Na hřebeni opravdu velmi fouká, a tak jdeme raději okolo.
Hodina a čtvrt a jsme na vrcholu. Beinn Dhubh je hora s jedním z nejkrásnějších výhledů po Severním i Jižním Harris. Navíc její zdolání (v případě, že nebudeš mít ztížené podmínky typickým hebridským počasím) není nijak výrazně náročné.
Je čas se vrátit k autu. Saša nás z dálky měla téměř celou dobu na očích, a tak se k automobilu dostáváme zaráz. Na hostel pak přijíždíme poměrně unaveni až okolo půl deváté večer.