31. 8. pátek – Výšlap na Clisham 799 m; Dle předpovědi počasí má být dnes jasno. Snídáme a připravujeme se na výšlap na nejvyšší vrchol Hebrid, An Clisham (799 m). Nasedáme do auta a brzy už přijíždíme na parkoviště k patě hory. Pohorky, návleky, hůlky, batůžek se zásobou vody a energie a můžeme vyrazit vzhůru. Jdeme okolo potoku a po chvíli ztrácíme vyšlapanou bažinatou cestičku vzhůru. Nespěcháme. První z nepravých vrcholů máme na dohled. Fouká. Ve vrcholové pasáži se intenzita větru nepříjemně zvyšuje. Místo přímé trasy vzhůru volím okliku po závětrné straně hory. Na vrcholu nás čekají silné poryvy větru, kterým odoláváme jen díky kamennému kruhovému úkrytu. Rozhlížíme se po okolí a já ukazuji na vrcholky, které máme v plánu vylézt.
Zpátky k autu se dostáváme stejnou cestou v půl třetí odpoledne. Je čas na obědovou pauzičku. Sundáváme mokré návleky a boty. Intenzita větru se stále zvyšuje, a tak plány na delší piknik rušíme. Vše, co zrovna nedržíme, odlétá pryč.
Brzy tedy nasedáme do auta a odjíždíme na jih, k nejkrásnějším plážím ostrova Harris. U osady Luskentyre je odliv. Ideální čas na procházku po zdejších prázdných bílých plážích. Na obzoru sledujeme přicházející frontu. „Přesně jak předpovídali,“ říkám si, když vidím větrem ohnuté mraky předpovídající změnu počasí.
V pět odpoledne se sluníčko schovává za mraky. Přemýšlíme, zda chceme na pláži ještě chvíli setrvat a na základě společné dohody se rozhodujeme k návratu. Abychom nešli k autu stejnou cestou, vcházíme mezi písečné duny. S dětskou nezkaženou radostí se škrábeme po čtyřech vzhůru. Na vrcholku jedné z místních dun se pak musíme sami sobě a vzniklé situaci smát.
Po půlhodinové jízdě přijíždíme do prázdného hostelu. Dnes má na starosti večeři Martin. Dnešní menu obsahuje žampiony Portobelo se smetanou přelitými pečenými bramborami a červené víno. Právě díky vínu musíme zítra měnit plány. Jedním slovem: dochází!
I přesto, že zítra nemá být úplně nejhorší počasí, rozhodujeme se pro turistickou návštěvu ostrova Lewis.
1. 9. sobota – Turisté na Lewis; Je pod mrakem. Vstáváme, snídáme a po půl hodině už nasedáme do auta směrem do Stornoway. Poprchává. Ve městě jedeme přímo k velkému supermarketu, kde si bereme několik lahví a potraviny na další dny. „Ještě není deset,“ upozorňuje nás pán pokladní a dodává: „To víno vám bohužel nemohu prodat.“ Chytám se za hlavu. Opět jsem zapomněla na omezení prodeje alkoholu během ranních hodin.
Vracíme se do auta, a poté se jdeme projít po městečku. Je sobota. Půl desáté ráno a na ulicích skoro ani noha. Jdeme se podívat do místních krámků s lokálními produkty, a pak už se vracíme zpět k supermarketu, kde kupujeme i tu důležitější část nákupu, víno.
Ze Stornoway pokračujeme na sever. První pauzu děláme u neolitického nejvyššího vztyčeného kamene na Hebridách, Clach an Truiseal. Obloha je stále ještě zatažená, a tak brzy nasedáme opět do auta a přijíždíme k Butt of Lewis, nejsevernějšímu výběžku ostrova. Procházíme se okolo pobřeží, do kterého neúnavně bije vlna za vlnou. V menších zákoutích se schovávají tuleni a okolo skalních výběžků poletují mořští ptáci.
V městečku Port of Ness zastavujeme na kávu. Sjíždíme na jih a vracíme se tak trochu do minulosti. V Carloway se jdeme podívat na tradiční vesničku s „černými domy“ Blackhouse village. V Dun Carloway oblézáme kamennou dvouplášťovou stavbu z počátku letopočtu a vrchol celého dne nás čeká u obrovských prehistorických kruhů Callanish I., II. a III.
Je teprve pět hodin odpoledne, a tak se rozhodujeme navštívit ještě jeden zajímavý ostrov, Velká Bernera. Na Velké Berneře byla během jedné zimní bouře odhalena vesnice z doby železné. Po důkladném archeologickém výzkumu byla vesnice opět zakonzervována pískem a nyní je zde pro turisty postavena replika jednoho z odhalených domů.
Dnes mají již zavřeno. I tak ale nakonec nacházíme cestu do travnatého kamenného domu a kocháme se identickým interiérem. Z Velké Bernery se vracíme zpět na Isle of Lewis, a poté na Harris, kam přijíždíme po úzkých silnicích okolo půl osmé večer. I dnes máme hostel sami pro sebe.