Výlet skrz rašeliniště u Bapra Lagan;
Vstáváme do podmračeného rána. Vrcholky okolních hor jsou zakryty mraky. Výstup na Heklu se tak odkládá na neurčito. Místo toho balíme věci a jedeme na ostrov Severní Uist. Parkujeme auto v Carabhat. Je typicky hebridské počasí - svítí slunce, prší a okolo nás se objevují dvojité duhy.
Z Carabhat máme namířeno na severovýchod. Jdeme po bažinaté krajině a všude okolo nás jsou rozkvetlé fialové vřesy. Pozorujeme přicházející záclony deště a brzy jdeme ve slejváku. Atmosféra houstne s přibývajícími kapkami a mokrými kalhotami. Déšť ustává. Místo něj je teď jasno. Procházíme okolo vrcholku Craonabhal a dostáváme se k silnici. U polorozpadlého skladiště děláme pauzu. Akorát včas, abychom se ukryli před další várkou deště.
U Langass Lodge potkáváme první turisty. Neolitický kruh Pubull Fhinn nás po návštěvě Callanish trochu zklamává, a tak pokračujeme vzhůru k rituálnímu neolitickému kameni Beisteans Grave a Leac Alasdair. Vrcholem výletu je pak návštěva neolitické pohřební komory Bapra Langass, od které se nám odkrývají pohledy na celý ostrov Severní Uist.
Vracím se na silnici a stopuji zpět pro auto. Ostatní si užívají pauzičku v luxusním hotelu Langass Lodge. Nasedáme do auta a jedeme na západ, objevovat místní rozsáhlé pláže a opuštěné domy. Počasí se mění. Přichází dešťová fronta. Projíždíme přes ostrov Grimsay a nevystupujeme. Stěrače jedou naplno. Zastavujeme až u malého letiště na ostrově Benbecula, kde pozorujeme “hebridský letecký provoz”.
V nedalekém obchodě doplňujeme zásoby potravin, a pak už jedeme zpět na hostel.
Cesta zpět na pevninu; Je čas se s ostrovy Vnějších Hebrid rozloučit a vrátit se zpět na pevninu. Trajekt nám odjíždí až v 11:45, a tak je v plánu poslední výšlap na menší kopeček, Beinn Mhor (190 m). Snídáme, balíme všechny věci, opouštíme hostel a jedeme směrem na sever.
Beinn Mhor není nijak náročným vrcholkem. Od paty k vrcholové tyči to trvá přibližně třicet minut. Viditelnost je skvělá. Před námi se tak otevírají pohledy na ostrovy Jižní Harris, Berneray, Benbecula, Severní Uist…
V Půl druhé vyjíždíme z trajektu v Uig na Isle of Skye. Prší. Zastavujeme se v Portree a dokupujeme poslední dárečky. V Broadford tankuji benzín a zjišťuji, že máme hřebík v pneumatice. S Martinovou pomocí měníme gumu a jedeme dál. Přejíždíme most Skye Bridge a ostrovy necháváme za zády.
Delší zastávku děláme u hradu Eilean Donan, kde má Martin s Blankou zájem o prohlídku. Kontrolujeme pneumatiku a zjišťujeme, že se šroub u rezervního kola samovolně povoluje. Jedeme dalších padesát kilometrů, když v tom začínám poslouchat jemné rytmické klapání. Zastavujeme a opět dotahujeme šrouby.
Další zastávkou je vyhlídka u přehrady na řece Spean. Opět dotahujeme šrouby a já přemýšlím, kde budu v sobotu v Edinburghu hledat nějakého automechanika. Před námi je dalších dvě stě padesát kilometrů…
U vodopádů Pattack falls, naší další zastávky, už ale téměř nemáme co dotahovat. Rez, která se u šroubů za roky vytvořila se konečně odřela a šrouby perfektně drží. Po dalších sto kilometrech opět zastavujeme, ale vše je nyní již v pořádku.
Do Edinburghu přijíždíme až okolo desáté večer. Nechávám Martina s Blankou v hostelu, a sama se jdu ubytovat na gauč ke kamarádům.
Okolo Edinburghu; Z Edinburghu vyjíždíme už okolo osmé ranní. Směřujeme na východ a brzy přijíždíme do krásného viktoriánského městečka, North Berwick. Blanka už nechce kopce ani vidět, a tak ji necháváme v centru města a sami s Martinem jdeme na ikonický nedaleký kopec Berwick Law. Před jedenáctou se vracíme do městečka, nabíráme Blanku a jedeme k hradu Tantallon castle.
Prohlídku okolí Edinburghu završujeme návštěvou Rosslynské kaple, kde se akorát koná svatba. Jdeme se tedy podívat do údolí a na nedaleký hrad, a poté i konečně do útrob zdejší umělecké perly, která je znovu zpřístupněná okolo čtvrté odpoledne.
Odpoledne nás čeká prohlídka historického centra Edinburghu. Procházíme se okolo Holyrood abbey, budovy parlamentu a jdeme na Calton hill, Royal mile i do nového centra. Blanku s Martinem pak opouštím okolo sedmé večer.
Zpátky domů; Budík mi nekompromisně zvoní už ve tři třicet. Ve čtyři hodiny vyzvedávám polospící Blanku a Martina u hostelu. Za dvacet minut jsem u letiště. Loučíme se. Odlet do Prahy je naplánován na šest ráno.
