top of page
  • Obrázek autoraKlara Skuhrava

Květnové Vnější Hebridy 6/7


13. 5. neděle – Výšlap na Hecla

Na dnešní den nám předpověď chystá nejkrásnější počasí z celého týdne. Jasno. Vstáváme brzy. To abychom stihli vše, co jsme si na dnešní den naplánovali, tedy výšlap na horu Hecla (606 m). Vracíme se k jezeru loch Druidibeag a po necelých dvaceti minutách přijíždíme k maličkému parkovacímu rozšíření, kde necháváme auto.

Obouváme pohorky, nazouváme návleky a u cedulky „Hecla 6 mílí“ opouštíme silnici. Hezká, dobře čitelná cesta se brzy ztrácí. Místo toho teď jdeme po jedné z mnoha vyšlapaných jeleních cestiček. Přicházíme do menšího sedla, na které nasedá žebro hory. Pod námi vidíme malá jezírka, mezi kterými jsme se museli před chvíli proplést.

Na výšlap máme celý den, a tak nespěcháme. V sedle opouštíme stezku vedoucí do nedaleké bothy a pokračujeme po hřbetu hory dál směrem k vrcholu. Pauza střídá pauzu. Přes vrchol občas přeplují bílé mlžné mraky. Fouká. Jsme rádi za bundy, čepice i rukavice.

Na vrchol přicházíme chvíli před druhou hodinou odpoledne. Mraky už dávno vítr odvál, a tak si teď vychutnáváme zřejmě nejlepší výhled po ostrově. Na jih pozorujeme krásný hřeben hor, na sever pak jezerní krajinu ostrovů Benbecula. Na východě jsou jasně vidět obrysy Isle of Skye a na západě tušíme nejzápadnější ostrov Británie, St. Kilda.

Po několika fotografiích se už vracíme okruhem zpět k autu. Je zima. Na vrcholu se ani déle zůstat nedá. Scházíme po druhém hřebeni hory, ze kterého odbočujeme na sever. Po hodině chůze se dostáváme opět k jezírkům. Pod nohami nám křupou vřesové větvičky a mezi bažinami ukazuji karnivorní rostliny druhu Rosnatka. K autu přicházíme poměrně unaveni, a tak už nic nevymýšlím a společně se vracíme na hostel.

14. 5. pondělí – Déšť na Vnějších Hebridách

Skoti často říkají, že sledovat počasí nemá v jejich zemi vůbec žádný smysl. Na Vnějších Hebridách to platí dvojnásob. Stačí malá změna v proudění větru, a z vytrvalého deště je rázem slunečno. Dnes se ale meteorologové trefili. Je pod mrakem, a co chvíli přichází nová dávka vodních kapek.

Po včerejším náročném výšlapu dnes přichází odpočinek. V pánu je návštěva kulturních památek a výlet na severně položený ostrov Berneray. Balíme věci a vyjíždíme do deštivého rána. Z Jižního Uist přejíždíme po hrázi na ostrov Benbecula. První pauzu děláme na Severním Uist u kamenného prehistorického kruhu Pobull Fhinn.

Z parkoviště před luxusním hotelem Langas Lodge vede ke vztyčeným kamenům malá cestička. Krajina je zahalená mlžnými výpary. Dle Saši pokládáme přinesené kamínky na menhiry. To aby se nám dobila jejich energie, a já opět přidávám své klíče od auta :). Začíná mžít.

Zmoklí jako slepice přicházíme zpět na parkoviště. K nedaleké známější mohyle Bapra Langass jedeme už autem. Venku je jedním slovem hnusně, a tak si návštěvu pohřební komory necháváme ujít. Místo toho se rozjíždíme do Lochmaddy, největšího městečka na Severním Uist, kde se nachází i ostrovní pofidérní muzeum. Vcházíme do obchůdku a kavárny (jedné z mála na ostrově) a po několika minutách už opět sedíme ve vyhřátém autě.

Na ostrov Berneray přejíždíme ze Severního Uist přes hráz. Největším lákadlem místního ostrova je pěti kilometrová bílá pláž. V dnešním nečasu jsme její jediní návštěvníci. Dlouho ale nezůstáváme. Přichází první dešťové sprchy a i pohled na nejbližší ostrov Pabbay je co chvíli zastřen mraky. Navíc je nám zima. Místo několikahodinové procházky tedy opět nasedáme do auta a vyrážíme směrem na sever, do zdejšího ostrovního muzea, kde si prohlížíme místnost plnou fotografií.

Na vyhlídce “Seal view“ pozorujeme líně se povalující tulení kolonii, která tu „zevluje“ po celý rok, a pak se už pomalu vracíme zpět na jih. Počasí se začíná trochu umoudřovat, a tak zastavujeme ještě u pláže v Sollas, která se nachází v severozápadní části Severního Uist. Zdejší mělké moře se dvakrát za den posune o několik stovek metrů od pobřeží, což je ideální chvíle pro místní ptactvo, které v mazlavém bahýnku loví různé korýše a hmyz.

Přicházíme akorát v době zdejšího několika kilometrového odlivu. Chvíli se procházíme okolo pobřeží a sledujeme „výlov“ hmyzu, ale zima nás rychle vrací zpět do auta. Cestou na Jižní Uist se pak těšíme na zapálený krb a šálek teplého čaje.

 

8 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page