15. 5. úterý – znovu na Isle of Skye
Všechno, co jednou začíná, jednou také končí. Je sedm hodin ráno a my přijíždíme k trajektu v Lochmaddy. Venku je opět hnusně. Zůstáváme čekat v autě, a po pár minutách už vjíždíme na poloprázdný trajekt. „Sbohem Vnější Hebridy,“ říkám si nalepená nosem na popršené sklo hlavní kajuty.
Po dvouhodinové plavbě už opět vyjíždíme z lodi na Isle of Skye. Přestává pršet, ale venku je stále ještě nevlídně. Přijíždíme do Quiraing, skalních výchozů v pohoří Trotternish. Vzduch je přesycen vodní parou. Jdeme se projít po hezké pěšince, ale po chvíli vzdáváme. Prší.
Sjíždíme dolů na severovýchodní pobřeží ostrova. Zastavujeme u Kilt Rock, vodopádu, který po čedičových sloupech padá přímo do moře. Následuje krátká pauzička v Portree, jediném větším městečku na ostrově, a pak už jedeme na jih, směrem do údolí Glen Brittle.
Další zastávkou jsou Fairy Pools, říční koryto s menšími bazénky a vodopádky. Hned při prvním pohledu pozoruji obrovský nárůst vody. Výsledek dnešních dešťů. V korytu to vře. Jindy tyrkysové bazénky jsou nyní zahlceny bublající vodou, která se sbírá do potoku z okolních hor.
Výlet na Neist Point je osmdesátikilometrovou zajížďkou. Máme ale čas, a tak se vracíme zpátky na sever. Na Neist Point se počasí začíná vylepšovat. Na obloze jsou sice stále ještě mraky, viditelnost je ale neporovnatelně lepší. Scházíme až k majáku. Na obzoru se černají vrcholky kopců a hor Vnějších Hebrid. Ukazuji na jednotlivé hory, které jsme v průběhu předchozích dní dokázali zdolat.
Po hodině nasedáme opět do auta a jedeme zpět na jih. Auto necháváme na parkovišti před městečkem Elgol. Balíme věci, nahazujeme batohy a jdeme mezi hory do zálivu ke Camasunary bothy, kam přicházíme v půl osmé. Je půlka května. Na Isle of Skye dnes zapadá slunce až hodně pozdě večer.
Odhazujeme batohy. Vybíráme si místa na spaní, a protože je Saša nezmar, rozhoduje se před chatou zapálit oheň (z mokrého dřeva…). Chvíli se udím u doutnajícího ohniště, a pak vzdávám. Je čas jít spát.
16. 5. středa – Návrat do víru velkoměsta
Budíme se do slunečného rána. Chvíli po osmé už opět nahazujeme batohy a loučíme se s chatičkou. Před námi je šestikilometrová pobřežní trasa zpět do civilizace, do vesničky Elgol. Nespěcháme. Zpět do vířícího Edinburghu se nám nikomu moc nechce.
V půl jedenácté přicházíme do vesničky. Ukazuji ostatním, kudy dál a sama se vracím stopem pro automobil. U zdejšího obchůdku přebalujeme věci a převlékáme do městského oblečení. Pak už nezbývá než nasednout do auta a rozjet se směrem na jihovýchod.
Přejíždíme most Skye bridge a ostrov Isle of Skye necháváme za zády. První zastávkou je rychlá návštěva nejfotografovanějšího hradu Eilean Donan castle, po kterém následuje zastávka u pomníku Commando Memorial a Fort William.
V Crianlarich se loučíme se Zdeňkem, který se rozhodl cestu po skotské vysočině trochu prodloužit zdoláním dálkové trasy The West Highland Way a jen s holkami pak přijíždíme do Edinburghu.
Jdeme se ubytovat. Saša ještě ve městě nikdy nebyla, a tak se jde projít. My s Luckou chvíli odpočíváme, a pak jdeme oslavit náš krásný výlet (společně se Sašou) pivečkem.
17. 5. čtvrtek – Rosslynská kaple a velké loučení
Holky dnes odlétají ve 14:30. Do té doby se toho dá ale ještě hodně stihnout. A tak vstáváme brzy a opouštíme chvíli po osmé hostel. Jedeme směrem do Roslin, malého zapomenutého kamenného městečka nedaleko Edinburghu, které je známé díky své krásné Rosslynské kapli.
Po prohlídce opět nasedáme do auta a vracíme se směrem k Edinburghu, kde trávíme poslední chvíle nákupy suvenýrů a dárečků v obchodním centru nedaleko letiště. Chvíli po poledni se už s holkami loučíme. Je čas letět domů.
