24. 6. neděle – Výšlap na Suilven a cesta do Glendhu
Budíme se do podmračeného rána. Neprší. Dnes máme v plánu výšlap na nedalekou mýtickou horu Suilven (731 m). Balíme věci a necháváme vše nepotřebné na hromádce v bothy. S sebou na dnešní výšlap si bereme pouze jídlo, oblečení a vodu.
Scházíme z chaty a dostáváme se na zarostlou cestičku, po které pokračujeme směrem na východ. Nikde nikdo. Jen my, řeka Abhainn na Clach Airigh, hory a ta nejvyšší Suilven. Po několika kilometrech necháváme hezkou širokou cestičku za zády a začínáme ostře stoupat vzhůru.
Nespěcháme. Dle předpovědi počasí se má situace každou hodinou lepšit, což nám potvrzuje i vývoj na obloze. Po třech hodinách ustavičného funění a rozhlížení se po okolí jsme na vrcholu. Pod námi se leskne hladina jezírek a v dáli vidíme konec fronty a modrou oblohu. Na vrcholu je krásně, ale šíleně fouká, a tak se po půlhodině focení a kochání vracíme zpět.
Cestou dolů mizí poslední mraky. U bothy je už úplně jasno. Nádhera. Vaříme si pozdní oběd. Balíme věci a opouštíme bothy. Zpátky u auta jsme po šesté odpoledne. Obloha je úplně vymetená.
V sedm hodin přijíždíme do malé osady Kylestrome. Parkujeme auto, balíme si věci na jednodenní výlet s přespáním v bothy Glendhu a vyrážíme okolo osluněné mořské zátoky na východ. Jdeme po štěrkové cestě. Nikde žádné bažiny, a tak nám stačí jen lehčí tenisky. Návleky a pohorky máme připnuté na batohu. Ty se budou hodit zítra.
V mořské zátoce pozorujeme tuleně a hnízdící ptactvo. Nikde nikdo. Jen my, cesta a divoká krajina. Ke Glendhu přicházíme okolo deváté, ve chvíli, kdy na chatu dopadá první stín. Zdravíme se s třemi návštěvníky dvoupatrové velké bothy. Zabíráme si pokojík sami pro sebe a jdeme se umýt do nedalekého potoka.
25. 6. pondělí – Cesta skrz skotskou divočinu a kemp ve Scourie
Dnes nás čeká nejtěžší část výletu, cesta skrz neznačenou divokou skotskou krajinu. Už od rána je jasno. Dnes to trochu hecuji, a tak vstáváme už v sedm ráno. Chatu opouštíme před osmou. První část našeho dnešního výletu vede okolo mořské zátoky. Necelých sedm kilometrů mezi bothy Glendhu a Glencoul překonáváme za dvě a půl hodinky pohodové chůze.
U chaty Glencoul zastavujeme na delší pauzu. Vaříme oběd a čteme o historii a životě ve zdejší chatě. Nejsme ani v půlce. V poledne je čas zvednout kotvy. Pěší cestičku necháváme za zády. Dál pokračujeme po jeleních stezkách.
Krajina je k mému překvapení poměrně vysušená, a tak nemáme problém a u paty vodopádu Eas Chual Aluinn překračujeme jindy rozbouřenou horskou řeku suchou nohou. Horské údolí necháváme za zády. Stoupáme po strmém hřbetu vzhůru. Po několika minutách funění přicházíme k začátku jednoho z největších skotských vodopádů, Eas Chual Aluinn. Fotíme se a vymýšlíme všechny možné kraviny. To ale holky neví, že zdaleka ještě nejsme na vrcholu.
Překračujeme tedy řeku, která se po několika metrech mění v obdivuhodný vodopád. A stoupáme opět vzhůru. Rašelinová políčka necháváme za zády a kousek před vrcholem Cnoc na Creige se dostáváme na úzkou kamenitou cestičku.
Výšlap na vrchol Cnoc na Creige nakoneac odkládáme na neurčito. Přeci jen po celodenní chůzi v složitém terénu začínáme pociťovat únavu. Po vrcholu Cnoc na Creige začínáme opět klesat. Před námi se vlní tmavá šňůrka hlavní (jediné) silnice vedoucí ze severu na jih.
Užíváme si krásné výhledy a u jezera Loch na Gainmhich, které se nachází zhruba 100 metrů od silnice, nechávám holky za zády a sama jdu stopovat. Po půl hodině jsem konečně úspěšná. Zastavuje mi milý páreček z Ameriky, který mě odváží až k autu. U holek jsem za necelou hodinku.
Nasedáme do auta a jedeme dál na sever, do malé vesničky Scourie, kde se ubytováváme v místním kempu. Teplá sprcha a pračka. Co víc si přát! Pohodičkujeme u stanu a užíváme si pohled na sluncem ozářenou zátoku.