Druhá etapa: Vzhůru do hor!
Dnes nás čeká jedna z nejdelších etap: 31,5 km, 1100 metrů stoupání a 560 metrů klesání. Vstáváme brzy a ještě před osmou opouštíme Grado. Zatažená obloha se začíná pomalu rozjasňovat. Stoupáme vzhůru. Po několika kilometrech přicházíme do sedla v El Fresno a konečně začínáme klesat.
Je jasno. Pokračujeme dál a brzy se dostáváme na rozbahněnou lesní cestu. Zpomalujeme. Kloužeme a hopsáme po kamenech a dřevech. Boty máme jedno velké bahno. V městečku Cornellana procházíme okolo polorozpadlého kláštera založeného v roce 1024, nyní sloužícího jako poutnické albergue.
Stoupáme vzhůru. Delší pauzu dáváme až na náměstí v Salas, kterému vévodí krásný kamenný kostel. Chtě nechtě musíme pokračovat dál. Procházíme pod vysokým dálničním mostem a stoupáme pořád vzhůru. Nikde nikdo. Do Bodenaya přicházíme okolo půl šesté odpoledne. V albergue je opět plno, a tak pokračujeme ještě o kilometr dál, do La Espina, kde se ubytováváme v malém soukromém albergue El Cruce.
V El Cruce poprvé potkáváme dvě Italky – „Indiánku a zlomenou ruku“, které během cesty budeme tak různě míjet a potkávat až do konce. Po necelých třiceti dvou kilometrech máme dost. Po sprše pereme prádlo a pak už odpočíváme na lůžku :).
Třetí etapa: 600 metrů vzhůru!
Budíme se do mlhou překrytého rána. Dnes nás čeká 26 kilometrů a překonání náročných 600 výškových metrů vzhůru a 660 dolů. Městečko La Espina necháváme za zády a skrz zabahněný úvoz pokračujeme dál.
Už dva dny s sebou nosím černé tričko, které jsme si pamatovaly nosit jednoho poutníka. Dnes se konečně znovu potkáváme v El Pedregal. Vytahuji tričko a předávám „závaží“ nadšenému poutníkovi, kterého pro sebe s holkami pojmenováváme jako „černé tričko“.
Po jedenácti kilometrech přicházíme do horského městečka Tineo. Kupujeme zásoby v místním obchůdku a děláme menší pauzičku. Dalších sedm a půl kilometrů vede po úbočí kopců a lesem.
Přicházíme na rozcestí. Času máme dost, a tak volíme kilometrovou zacházku k rozvalinám kláštera Santa María de Obona. Vracíme se zpět na camino a u lesní cesty sbíráme borůvky. Za dalších šest kilometrů přicházíme do maličké vesničky, „kde chcípl pes“, Campiello. Ubytováváme se v Albergue Casa Herminia a v obchůdku doplňujeme vinné zásoby.
Čtvrtá etapa: nejtěžší den Camina
Naše čtvrtá etapa je ze všech mých dosavadních poutí fyzicky nejtěžší. Dnes máme na výběr. Buď půjdeme kratší cestou přes hory, nebo delší údolím. Vybíráme si tedy lehčí, ale delší cestu přes údolí.
Prvních osm a půl kilometru stoupáme vzhůru. Přicházíme do sedla alto de Porciles 773 m a poté do alto de Lavadoira, 806 m. Odtud nás čeká čtyř kilometrové klesání do městečka Pola de Allande. Pauzírujeme a já kontroluji cestu. Po náročném stoupání a klesání začínáme být unavené. A to teprve zjišťujeme, že je před námi šest set výškových metrů stoupání.
Ukazuji holkám mapu a přemýšlím, zda se neubytovat už za tři kilometry v Albergue v Pinaseita, ale holky jsou statečné, a tak se rozhodujeme pokračovat dál. Stoupáme, a co chvíli kolem nás proběhnou horští běžci. Dnes se v místních kopcích běží nějaký závod.
Obloha se čistí a za chvíli je jasno. Stoupáme po lesní cestičce a dáváme si další pauzu u potůčku. Není nad to si zchladit nožky ve studené vodičce. Opouštíme lesní cestu a dostáváme se do vrcholové partie odhalené hory. Do sedla v Puerto del Palo, 1147 m, přicházíme zdrchané.
Jsme sice unavené, ale pohledy na okolní horskou krajinu nás nabíjí energií. Okolo nás se pasou koně. Je nádherně. Dostáváme se zpět na hlavní trasu camina a hned po sedle nás čeká ostré klesání do kamenné osady Montefurado.
Další pauza, na které nás vítá obrovský pes. „Hlavně se mu nedívat do očí a nepociťovat strach,“ říkám si v panice. Z hafana se ale brzy vyklube dobrák, který nás nemá chuť pozřít k pozdnímu obědu.
Před námi je posledních sedm a půl kilometrů. Po čtyřech kilometrech přicházíme do vesničky Lago a po klesání a rovinaté cestě okolo hor nyní opět stoupáme. Na posledním úseku nás čeká déšť a zároveň slunce. Nechápeme, odkud se srážky berou. Nad hlavou máme jasno.
V Berducedo hledáme volné albergue, ale nakonec se musíme spokojit s městskou ubytovnou, kde jsou poslední volná místa. V pokoji nás čekají už staří známí „Otec a syn“. Martina pomocí svých „chytrých hodinek“ zjišťuje náročnost dnešní etapy: 33 kilometrů, 1400 výškových vzhůru a 1000 dolů!
Chválím holky a slibuji, že to zítra bude kratší a jednodušší.