Osmá etapa: 36 km sešup do Luga
Dnes nás čeká nejdelší etapa. Vstáváme tedy ještě před svítáním a s prvními paprsky už stoupáme do sedla za Cádavo Baleira. S úspěchem překonáváme poslední stoupání dnešního dne. Od teď už to budeme mít do Luga pouze z kopce.
Přicházíme do Vilabade, kde nás vítá krásný kamenný kostel Santa María. Přemýšlíme, zda se nezastavit na mši, ale nakonec pokračujeme dál. V Castroverde obdivujeme místní fontánu a v Santa María de Gondar popíjíme vodu z místního legendárního pramene, díky kterému se prý máme co nevidět do někoho zamilovat.
Třináct dalších kilometrů a Lugo máme na dosah. Přicházíme k patníku ukazujícímu číslo 100! „Už jsme ušly přes dvě stě kilometrů,“ hlásím holkám a společně pak procházíme skrz městskou periferii.
Zastavujeme se v parku a děláme poslední pauzu. Přeci jen, dnešních tři sta deset metrů stoupání, pět set dvacet klesání a (zatím) třicet kilometrů nám dalo co proto. Po občerstvení se nutíme do posledních několika kilometrů. Přicházíme k městskému opevnění. K obrovským, více než dva tisíce let starým hradbám, které jsou společně s historickým centrem zapsány na seznamu UNESCO. Jedná se o dva kilometry dlouhé a osm a půl metrů vysoké největší římské hradby na světě.
V Lugu je ovšem kromě hradeb k vidění i krásné historické centrum a hlavně katedrála Santa María, jejíž konstrukce započala již ve dvanáctém století. Zastavujeme se před obrovskou kamennou zdobenou stavbou.
Přestože to máme do hostelu přibližně jeden kilometr, scházíme z cesty a jdeme se podívat do katedrály. Románské, gotické, barokní, rokokové i neoklasicistní styly, všechny ty nyní obdivujeme na exteriéru i v prázdném interiéru zdejší katedrály.
Do hostelu přicházíme až odpoledne. V pokoji pro šestnáct spíme samy. Odpočíváme. V nohách máme třicet tři kilometrů. Protože nemáme ještě dost, rozhodujeme se jít na nákup do nedalekého supermarketu, čím si zvyšujeme denní kilometrový rekord na třicet šest.
Devátá etapa: Nudný odpočinkový den
Dnes nás čeká odpočinková etapa, o které si holky už myslí, že nikdy nepřijde. Ne, je to tady. Dnes máme v plánu ujít opravdu pouze 18 km! Nevstáváme brzy. V poklidu se balíme a pozorujeme ranní poutníky procházející pod našimi okny. V několika tvářích poznáváme své kamarády.
I my překračujeme most dělící historické Lugo od periferie a pokračujeme skrz vlnící se zemědělskou krajinu dál. Je pod mrakem a vzhledem k našim předchozím „horským výzvám“ se dnes snad i trochu nudíme.
Před druhou hodinou odpoledne přicházíme do San Román da Retorta. Svítí sluníčko a my se zastavujeme u maličké chatičky pro dvanáct osob, Albergue de Peregrinos. Přemýšlíme, zda nepokračovat dál, ale protože jsou další ubytovny na cestě plné, rozhodujeme se zůstat.
Pereme a děláme si piknik na dece u domečku. (Dnešní ostudné skóre: 18 km, 380 m vzhůru a 170 dolů… Jak říkám – odpočinkový den.)