10. 8. pátek – výšlap na Ben Blaven (Bla Bheinn 928 m)
Dle předpovědi nás dnes čeká nejkrásnější den, a proto měním plán a místo poklidné procházky skrz údolí k hotelu Sligachan se připravujeme na výšlap na Ben Blaven. Ben Blaven, neboli Bla Bheinn je jedním z nejkrásnějších vrcholů na Isle of Skye. Když se zadaří, je z jeho vrcholu nádherný výhled do širokého okolí a hlavně na protistojný hřeben Black Cullins.
V bothy necháváme všechny nepotřebné věci – karimatku, spacák, věci na vaření a další. Obouváme boty a návleky a opouštíme chatu. Téměř bez ničeho začínáme stoupat skrz mokrou krajinu vzhůru. Mezi mraky nad námi prosvítá modrá obloha. Překračujeme řeku a jdeme stále vzhůru.
Vrchol Bla Bheinn je zakryt mrakem. Pod námi se třpytí hladina moře, ze které vystupují „Little Isles“ neboli Malé ostrovy, Rum, Canna a Eigg. V údolí hluboko pod námi se klikatí řeky. Zaoblené červené vrcholky Red Cullins máme jako na dlani. Stoupáme po hřbetu hory a konečně se dostáváme do partií, kde fouká. Můžeme si tedy sednout a vydechnout. Mochničky, otravný kousavý hmyz, je odvátý pryč.
Odpočíváme a kocháme se neskutečnými výhledy po okolí. Hřeben před námi se ocitá v mraku. Vítr zvyšuje na intenzitě, a tak nám je bez pohybu brzy chladno. Oblékáme další vrstvy a stoupáme opět vzhůru. Přicházíme na úroveň mlžných mraků a pokračujeme ještě kousek vzhůru.
Jdeme nyní úplně zahaleny mraky. Lenka začíná pociťovat únavu a rozhoduje se k přerušení cesty. S Renčou pokračujeme ještě o několik metrů vzhůru tak, abych měla Lenku stále na očích, a pak otáčíme (těsně před vrcholem) i my.
Zpátky u bothy jsme chvíli po druhé odpoledne. Pauzička na čajík a dobalení všech věcí. Za hodinku už vycházíme z bothy se všemi věcmi směrem do Elgolu, kde potkáváme stádo jelenů. Nasedáme do auta a odjíždíme zpět do Broadfordu, kde se napojujeme na hlavní silnici jedoucí na sever.
Do hostelu Skyewalker přijíždíme až pozdě odpoledne. Vybalujeme věci a po dvou nocích bez teplé sprchy si tu místní opravdu užíváme.
11. 8. sobota Old Man of Storr, Quiraing, museum na ostrově a Rubha Hunish
Naší první zastávkou je ostrovní velkoměsto, Portree. Auto necháváme na téměř plném parkovišti a jdeme se podívat po městečku. Všude jsou lidi. Po včerejším dni stráveném v horském osamění mi přítomnost turistů nedělá dobře.
Z Portree vyjíždíme po silnici na severovýchod a po několika kilometrech už zastavujeme u dalšího, úplně přeplněného parkoviště pod Old Man of Storr. Do malých baťůžků si balíme nepromokavé bundy a vodu. Nic víc k následujícímu tříhodinovému výletu nepotřebujeme.
Po asfaltové cestě stoupáme vzhůru. Proti nám chodí davy návštěvníků z celého světa. Nezdravíme. Nikdo by nám neodpověděl. Po hodině a půl přicházíme na vyhlídku. Přestože je obloha zahalena mraky, na skalní jehlu Old Man of Storr máme krásný výhled.
Další zastávku děláme u vodopádu Kilt Rock. Vodopád, který stéká po čedičové stěně až do moře, přitahuje stovky návštěvníků. Na zdejším parkovišti se svět zbláznil. Pět autobusů tu úplně blokuje celou dopravu a já se nestíhám divit. Přemýšlím, jak asi bude vypadat situace na kapacitně nedostačujícím parkovišti v Quiraing, ale to už stoupáme vzhůru a brzy dostávám odpověď.
I tady řidiči šílí. My máme ale štěstí, a tak parkuji v místě, které se akorát uvolnilo po odjíždějícím autě. Bereme si věci na krátkou procházku a jdeme směrem na nedalekou vyhlídku. Po vyhlídce necháváme většinu turistů za zády. Na celou obchůzku zdejší krajiny ale nemáme čas, a tak se u pyramidy, která ukazuje cestu na sever, otáčíme zpět k autu.
Jedeme směrem na sever, k Muzeu ostrovního života, které chtějí holky navštívit. V neděli zde mají zavřeno, a tak je dnešek naší jedinou volbou. Čekám na holky a na nedalekých toaletách doplňuji vodu.
Pak už jedeme zpět k červené telefonní budce, kde balíme věci na večeři, snídani a přenocování v nedaleké bothy. Za půl hodiny přicházíme na skalní výběžek s výhledem na ostrovy Vnějších Hebrid a malou bothy Lookout.
Uvnitř jsou už holky, Němky, které jsme potkaly v první bothy Corryhully. I přesto, že bychom se do bothy v pohodě vešly, nakonec si s Renčou stavíme stan. Venku je stále ještě pod mrakem, ale výhled to nijak nekazí. Protože jsme ještě plny energie, rozhodujeme se po večeři absolvovat podvečerní procházku na úplně nejsevernější bod výběžku Rubha Hunish.
Po hodině a půl dlouhé procházce se vracíme do bothy.