12. 8. neděle – Portree, Dunvegan castle, Coral Beach s tuleni
Neděle, ideální den k „nic nedělání“. Ne tak pro nás. Budíme se do mraky obestřeného ostrova. Balíme věci, včetně stanu a po snídani vyrážíme zpět k autu, kde přebalujeme věci a převlékáme do „lepších šatů“.
Naší první zastávkou je ostrovní velkoměsto, Portree. Auto necháváme na téměř plném parkovišti a jdeme se podívat po úzkých kamenných uličkách a barevném přístavu. Nakupujme zásoby potravin na dnešní a zítřejší den a pokračujeme po silnici na severozápad.
Dnes nás nečeká žádný náročný výšlap. Další „turistickou zastávkou“ je hrad Dunvegan a jeho přilehlé zahrady. Vysvětluji holkám, jaká místa rozhodně nevynechat a sama se prohlídky neúčastním. Místo toho se probírám stovkami fotografií pořízených během posledních několika dní.
Po necelých dvou hodinách se holky vrací. Nasedáme do auta a jedeme dál na sever, k bílé pláži Coral Beach. Auto necháváme na parkovišti, a poté se jdeme projít k pláži. Cestou pozorujeme potápějící se a vynořující se tulení hlavičky.
Cesta na Neist Point je jako vždycky o nervy. Uzoučká jednosměrná a jednoproudá silnice, na které se protijedoucí auta vyhýbají na menších vybočeních, návalu srpnových turistů nestačí. Brzy se dostáváme do kolonie. „Ach jo,“ povzdechnu si během neustálého brzdění a rozjíždění.
Jsme kousek od skalnatého pobřeží, když v tom se celá kolona zastavuje. Silniční vybočení jsou ze všech stran plná. Auta nemohou ani tam, ani zpátky. Po čtvrt hodině mi dochází, že dnes se na Neist Point nedostaneme. Vysvětluji holkám, jak vypadá pro mě dobře známá silnice za horizontem a pak se rozhodujeme k jízdě pryč.
Z Neist Pointu se vracíme zpět do hostelu Skyewalker, kde se ubytováváme na 2 noci. Dnes mám akorát svátek. Aniž by to holky tušily, dostávám od nich detektivku z hebridského prostředí.
13. 8. pondělí – Fairy pools, Black Cullins, palírna whisky Talisker a záliv
I dnes vstáváme do šedivého rána. Dle předpovědi by se situace měla odpoledne zlepšit, a tak jsou naší první návštěvou tyrkysové bazénky Fairy pools. Je ráno. Parkujeme auto na improvizovaném stání u silnice v Glen Brittle. Nedaleké parkoviště je již plné(!). Scházíme po cestě k řece Allt Dearg Mor, na které jsou bazénky přírodou vytvořeny. Okolní horské vrcholky jsou zakryty mraky. Cesta je po nedávných deštích úplně rozbahněná.
Po necelých dvou kilometrech přicházíme k místu, kde bazénková kaskáda končí. Vracíme se tedy zpět k autu a pokračujeme skrz údolí v Glen Brittle dál. Auto parkujeme u Glen Brittle Memorial Hut. Bereme si nepromokavé oblečení, výstroj do hor a jídlo. Stoupáme vzhůru a doufáme, že se mlžné opary zvednou. Přicházíme k vodopádu Eas Mor a nechápeme, že jsme se ocitli v takovém tichu. Nikde nikdo. Všichni turisté jsou natlačeni u Fairy Pools.
Přicházíme k jezeru Loch an Fhir-bhallaich a dotýkáme se prvních mraků. Začíná mrholit. Přemýšlíme, zda pokračovat vzhůru a náhle mě napadá alternativa – okružní cesta do kavárny a kempu v Culnamean. Jdeme tedy ještě chvíli rovně, a pak začínáme klesat směrem ke kempu.
Holky si sedají do kavárny a já mezitím jdu pro auto. V kavárně zůstáváme ještě notnou chvíli. Je teplo a dobře se tu povídá. Po hodině sezení se vracíme do Carbost, kde necháváme auto u jediné palírny whisky na ostrově, Talisker.
Dnes jsou už všechny termíny návštěv obsazeny, a tak si holky objednávají prohlídku na zítřejší den. Když jsme už v muzeu a návštěvnickém centru, snažím se holkám aspoň popsat proces výroby whisky v češtině. Přeci jen, některé odborné anglické názvy nemusí pochopit ani dobrý angličtinář.
Z palírny Talisker se jedeme podívat do stejnojmenného zálivu. Po návštěvách všech těch turistických míst je Taliskey bay takovým balzámem na duši. Společně s námi se po černé pláži, která je ze dvou stran ohraničená skalními výchozy, prochází jen hrstka dalších návštěvníků.
Je tu klid. Mír. Nikdo nikam nespěchá, nikdo na nikoho netroubí. Procházíme se po pláži a pozorujeme tříštící se vlny. Slunce je zakryto v mracích. To ale na výsledném efektu nic nemění.
V půl sedmé se vracíme na hostel. Od Briana, majitele hostelu, si půjčuji ostré nůžtičky na nehty. Čeká nás operace. Renča totiž přijela na výlet i s čerstvě zašitým čelem, a teď je čas stehy vyndat. Vše pořádně desinfikuji, a poté vytahuji steh za stehem. „Měla by sis na stránky napsat, že dokážeš i malé zdravotní operace,“ povídá mi Renča a já jsem ráda, že jsou stehy správně a kompletně venku. Za odměnu pak dostávám od Renči masáž. :).
14. 8. úterý – palírna whisky Talisker, hrad Eilean Donan, Commando Memorial, vodopády a Rosslynská kaple
Je čas se s Isle of Skye rozloučit. Dobalujeme všechny věci a chvíli po deváté nasedáme do auta. Venku je úplně hnusně. Leje jako z konve. Zastavujeme u nedalekého obchůdku s lokálními produkty, který funguje i jako malá galerie, a pak přijíždíme k palírně whisky Talisker, kde mají holky na 10:15 zaplacenou prohlídku.
V Broadford beru naftu, a pak už je čas přejet most Skye bridge a pokračovat po pevnině směrem na Edinburgh. První zastávkou je Eilean Donan castle, kde jsou nyní, chvíli po poledni, stovky návštěvníků. Na Commando Memorial je situace podobná. Klid máme až u vodopádů Pattack Falls, kde se na chvíli procházíme lesem.
Holky chtějí vidět Rosslynskou kapli, a tak už další zastávky neděláme a jedeme přímo do Edinburghu a ke kapli. Po návštěvě ještě zastavujeme u nákupního střediska, kde dobírám naftu a holky nakupují menší dárečky domů.
V sedm hodin se pak loučíme před dveřmi Airbnb, které si holky na další dva dny zabookovaly. Sama pak jedu do Glasgow, kde mě čeká zběsilé vybalování a balení. O půlnoci mi totiž jede autobus do Walesu, kam se jedu prozkoumat tamní pobřeží.