22. 9. sobota – Přílet a večerní Alcudia; První účastnice našeho aktivního mallorského odpočinku, Alenka, přilétá do Palmy už ve tři odpoledne. Zdravíme se a z letiště jdeme vyzvednout půjčené auto. Ve zbytku krátkého času kupujeme potraviny, a poté se už vracíme zpět na letiště, kde na nás čeká Klárka, druhá účastnice.
Rušné hlavní město, Palmu de Mallorca, necháváme za zády. Svištíme skrz jedinou ostrovní dálnici vedoucí ze západu na východ a po necelé hodině přijíždíme do Port de Alcudia. Ubytováváme se v jednom z mnoha místních apartmánů a vybalujeme. Pod okny máme bazén, který za celých devět dní našeho pobytu využije pouze jednou Klárka.
Okolo půl osmé se chystáme k akci. Nasedáme do auta a jdeme se podívat do historického centra večerní Alcudie. Procházíme se po úzkých kamenných uličkách i obrovských hradbách, a protože nás zítra čeká jeden z nejtěžších výšlapů, brzy se rozhodujeme jít spát.
23. 9. neděle – Výstup na Massanellu (1365 m)
Vstáváme brzy a odjíždíme směrem na sever, ke klášteru v Lluc. Vjíždím na parkoviště a až po několika minutách mi dochází, že jsem bránu projela vlevo, místo vpravo, a proto teď nemám parkovací lístek.
Vracím se tedy z parkoviště a najíždím znovu, tentokrát vpravo. „Zvyk je železná košile,“ říkám si, když mi dochází, jak moc jsem si uvykla na levé britské řízení. Od kláštera v Lluc odcházíme v devět ráno. Stoupáme skrz les po značené dálkové trase GR 221 stále vzhůru. Okolo nás se občas proběhne nějaká ta divoká koza a sem tam potkáváme dalšího turistu.
Naším prvním vrcholem je puig d´en Galileu 1195 m. Po necelých čtyřech kilometrech se dostáváme nad horní hranici lesa. Je jasno. Na puig d´en Galileu přicházíme okolo čtvrt na dvanáct. Ideální čas k malé pauze. Kromě jednoho dalšího turisty jsme na vrcholu samy. Výhledy jsou zde neskutečné. V dálce vidíme celé severovýchodní pobřeží. Na druhé straně se před námi tyčí nejvyšší hora ostrova, nepřístupný Puig Major (1436 m) a přímo před námi je náš dnešní cíl, Puig de Massanella (1365 m).
Chvíli posedíme, a když se na úzký vrcholek drápou další lidi, rozhodujeme se pokračovat na Massanellu. Z vrcholu Galileu klesáme dolů, a poté opět stoupáme vzhůru okolo ledových domů, které před vynálezem elektřiny sloužily jako zásobárna ledu pro „improvizované ledničky“.
Za další dva kilometry jsme v sedle pod Massanellou. Turistů přibývá. Není se čemu divit. Je krásně, a tak nejsme jediní, kdo si chtějí dnešní den zpříjemnit v horách. Stoupáme ostře vzhůru po kamenitém hřbetu hory. Za námi se začínají odkrývat pohledy na okolní hory a modrou přehradu Embassament del Gorg Blau. Po dalších necelých dvou kilometrech a dvě stě výškových metrech přicházíme na vrchol Massanelly.
Massnella je nejvyšším zpřístupněným vrcholkem ostrova. Na vrcholu tedy zdaleka nejsme samy. Gratulujeme si a fotíme. Zdejší výhledy jsou nezapomenutelné. Pod námi je v podstatě vidět celý ostrov! Pauzírujeme a já holkám ukazuji jednotlivá místa, kam se v průběhu dalšího týdne vypravíme. Je tu krásně.
Zpátky do Lluc jdeme oklikou. Scházíme po jižní kamenité stráni a po necelé hodině se už dostáváme na klikatící se lesní cestičku, kterou se dostáváme až k mýtné bráně. Platíme za vstup do hor (a to i přesto, že jdeme v podstatě zpět) a po další půlhodině přicházíme k autu.
Odhazujeme batohy a jdeme se podívat do kláštera, nejdůležitějšího poutního místa na ostrově. Domů přijíždíme se západem slunce.