Přílet a první seznámení s ostrovem; Pokud tedy nepočítám Mirku, která se k nám připojila již předchozího dne, jako první účastníci přilétají do Palmy Katka s Martinem. Nasedáme do auta a vyrážíme směrem do Palmy. U katedrály se potkáváme s holkami. Je nás šest. Klárka s Alenkou odlétají později, a tak se trochu složitěji přemisťujeme na nedaleký hrad Bellver Castle.
První odlétá Klárka. Vezu ji na letiště, kde se krátce po poledni loučíme. Vracím se zpět k hradu, kde nabírám zbytek osazenstva a společně pak jedeme na jihozápad, k pláži Cala Portals Vells. Parkoviště je plné, a tak necháváme auto u silnice.
Plavky, vodu a nějaké to papání. V Cala Portals Vells chvíli zevlujeme, ale abychom nezůstali jen nečinně na pláži, rozhodujeme se pro krátkou procházku okolo pobřeží k nedalekému majáku na Cap de Cala Figuera.
Přesto, že je poslední zářijový den, na útesech okolo moře je vedro. Po procházce se vracíme zpět na pláž, kde společně s desítkami dalších návštěvníků vychytáváme poslední letní sluneční paprsky.
Z Cap de Calla Figuera jedeme do městečka Magaluf. Nakupujeme zásoby na další dny a ubytováváme se v místním hostelu. Alenka si dává sprchu, a pak už ji vezu na letiště, kde se loučíme. Hodinu po ní přilétá poslední účastnice naší cesty po dálkové trase GR 221, Jarka. Zdravíme se a společně jedeme na hostel. Konečně jsme v plné skvadře!
Etapa z Valldemossy do Deia; Balíme si všechny věci a nasedáme do auta. Přejíždíme k nedalekému hotelu, kde si dáváme obrovskou snídani bufetového stylu. S plnými bříšky se vracíme do Palmy. Vysazuji veškeré osazenstvo v centru města a sama jedu zpět na letiště, kde vracím půjčené auto. Přeci jen, na pěší pochod přes místní hory ho opravdu potřebovat nebudu.
Za hodinu se vracím do Palmy. Nahazujeme batohy a jdeme na nedaleké autobusové nádraží, kde kupuji lístek do Valldemossy, našeho startu GR 221. V pravé poledne vystupujeme z ledově vychlazeného autobusu. Ve Valldemosse je rušno. Hlídám všem batohy a ostatní si jdou projít krásné kamenné historické město.
V jednu hodinu už nahazujeme batohy. Jak se říká: „Není čas ztrácet čas,“ a tak vyrážíme přes klidnější část městečka směrem vzhůru. Po půl hodině necháváme vyhřáté ulice za zády. Před námi je cesta skrz suchý les vzhůru. Na trase potkáváme jen pár dalších turistů.
Po třech hodinách stoupání přicházíme na hřeben. Na vrcholu Puig Gros (938 m) děláme delší pauzu. Ukazuji cíl dnešní etapy, vesničku Deia, která je hluboko pod námi. Svítí slunce. Máme krásný výhled a nikde nikdo! Je tu krásně.
Procházíme přes hřeben a za dalším vrcholem Es Caragolí (944 m) začínáme výrazně klesat. Do kamenné vesničky Deia přicházíme v podvečer. Ubytováváme se v hezké nové horské chatě, hostelu Can Boi.
Jsme unaveni a po dnešní etapě máme dost. Naštěstí je zítra v plánu odpočinková část cesty, etapa z Deia do Port de Soller. Ubytováváme se v místnosti pro šest. Společně s námi bydlí i jedna Němka a brzy jdeme spát.