Cesta na Isle of Skye; Těsně před polednem mi zvoní mobil. Startuji motor a za dvě minuty potkávám Martina s Blankou. Nasedáme do auta a po pár minutách necháváme Edinburgh za zády. Vjíždím na dálnici vedoucí do Stirling.
Stirlingský hrad, pomník Williama Wallace, kamenné městečko Callander a pak už konečně zastavujeme u jezera Loch Lubnaig. Venku je krásně. Ideální čas na malý piknik. Další zastávkou je vyhlídka nad jezerem Loch Tulla, a potom už přichází příjezd do turistického ráje, Glen Coe. I tady samozřejmě musíme alespoň na chvíli zastavit.
V městečku Fort William dokupujeme zásoby jídla. Návštěva města jako taková nás moc neláká, a tak se brzy rozjíždíme směrem na severozápad ke Glenfinnanu. Návštěva zdejšího mostního oblouku a památníku na Jakobitské povstání nám zabírá necelou hodinku. Po páté hodině nasedáme do auta a jedeme dál na západ. Do Mallaig přijíždíme právě včas, abychom se nalodili na poslední trajekt plující na Isle of Skye.
Za necelou hodinu připlouváme k břehům největšího ostrova Vnitřních Hebrid, Isle of Skye. Vyjíždíme z trajektu a po několika kilometrech už odbočujeme k hostelu Flora Macdonalds. Jdeme se ubytovat do poloprázdného hostelu, kde nám nabízí větší samostatný pokojík. Přijímáme. Venku začíná pršet.
Isle of Skye a přejezd na Vnější Hebridy
Na návštěvu Isle of Skye máme jen dnešek. Vstáváme tedy už v sedm. Balíme. Snídáme a opouštíme pomalu se probouzející hostel. Venku je sice pod mrakem, to se ale může během pár minut úplně změnit. Projíždíme skrz Broadford a pokračujeme na sever k hotelu Sligachan, kde nás čeká první kratší pauza. Pohoří Black a Red Cullins zde máme jako na dlani.
Další zastávkou je městečko Portree, kde se obloha začíná vyjasňovat. Procházíme okolo barevného přístavu a kamenných domečků historického centra a brzy nasedáme opět do auta. Nejdůležitější zastávka nás čeká u Old Man of Storr. Parkujeme auto u silnice, oblékáme návleky a pohorky a stoupáme vzhůru. Většinu turistů necháváme za zády u poslední vyhlídky.
Zacházíme za skalní hranu, a brzy jsme úplně sami. Před námi je ostré stoupání vzhůru na vrchol The Storr (719 m). Poslední kroky vzhůru. Je tu nádherně. Horská planina a skoro se dotýkáme mraků. Fouká, a tak brzy opouštíme zelené stráně a dostáváme se do průrvy s potůčkem.
Slízáme přes mokré kameny a po chvíli už necháváme ostré skalní výchozy za zády. Zdejší louky jsou extrémně vlhké, a tak jsme rádi za návleky. Po další půlhodině přicházíme zpět k autu. Nasedáme a přejíždíme na sever.
První vodopád, kde pozorujeme padající vodní masu, se jmenuje Lealt Falls. Letos tu vystavěli novou plošinu, a tak je vodopád návštěvníkům mnohem lépe přístupný. O poznání více turistů potkáváme u vodopádu Mealt, kde vodní tok padá přes čedičové skály přímo do moře. Mezi mořskými chaluhami pozorujeme i hluboko pod námi malou mořskou vydru.
Náš trajekt na Vnější Hebridy odjíždí v 18:30. A tak máme ještě čas na dvě menší zastávky. Jedeme na sever ostrova. Počasí se lepší s každým okamžikem. U zříceniny hradu Duntulum je už úplně jasno. Procházíme se po zelených loukách plných ovčích bobků. Před námi je překrásný pohled na siluetu Vnějších Hebrid, kam máme dnes v podvečer namířeno.
Ještě než nám odjede trajekt, zastavujeme u polo-zatopeného sklepního komplexu z doby železné, a pak už musíme do přístavu v Uig.
Na trajektu je jasno. Během plavby pozorujeme vzdalující se vrcholky pohoří Black Cullins a pevninu Isle of Skye. Okolo lodi občas vyskočí pár delfínů. Za necelé dvě hodiny připlouváme do Tarbertu. Vyjíždíme z přístavu. Slunce pomalu zapadá a halí krajinu do teplých barev. Nedá mi to. Několikrát musím zastavit a tu krásu vyfotit.
Do poloprázdného hostelu v Rhenigidale přijíždíme už za tmy chvíli před devátou večer.
