3. 5. – pátek: Severozápad Isle of Skye
Dnes nespěcháme. Lucka s Oldou se jdou podívat po „královském přístavu“, městečku Portree. Směrem na Dunvegan odjíždíme až v půl desáté. Cestou nám svítí slunce, padají kroupy, svítí slunce, prší a zase svítí slunce. Typicky skotský den.
Po návštěvě „bytečku“ klanu MacLeodů, tedy hradu Dunvegan a jeho přilehlých zahrad, necháváme turistický svět za zády a jedeme dál na sever, k bílé pláži Coral Beach. Jedno-proudá cesta s vybočeními se klikatí. Přijíždíme na vyhlídku, ze které pozorujeme líně se povalující tuleně.
Parkujeme a poslední kilometr musíme pěšky. U pláže mi dochází, jak mě zdejší počasí opět vypeklo. Slunce stále ještě svítí, ale obloha na západě se černá. V dálce pozoruji závěsy padajícího deště. Vypravit se z auta byť na kilometrovou procházku bez voděodolné bundy a kalhot se ve Skotsku nevyplácí. Pršet začíná zhruba za čtvrt hodiny, ve chvíli, kdy se máme k návratu. Kilometr. Dvacet minut chůze a jsme zase zmoklí jako slepice. Ještě že tu máme auto, ve kterém můžeme vše cestou na Neist Point vysušit.
Nejznámější skalní mořské výchozy na Isle of Skye? Rozhodně Neist Point. Na vysoké skály obývané koloniemi mořského ptactva, které tady příkře padají k hladině, se doslova stojí fronty. Zvlášť během letních prázdnin může být jednosměrná silnice s malými vybočeními přecpaná turisty tak, že se sem nakonec ani nedostaneš.
V květnu je situace trochu jiná – klidnější. Parkujeme až u vyhlídky a jdeme se projít. Venku je opět krásně, a tak kromě nej-fotografovanějšího pohledu na místní maják (jedna z mnoha realizací inženýrů rodiny Stevenson), obdivujeme i mořský horizont s panoramatem ostrovů Vnějších Hebrid.
Po celodenním cestování začínáme být unaveni. Přicházíme na vyhlídku a užíváme si místní pohledy. Místo pěší túry k moři zůstáváme vysoko na skalních útesech. Po necelé hodince nasedáme opět do auta.
Další zastávkou je dvouplášťová kamenná stavba, Dun Beag Broch. Na jižním horizontu vidíme sluncem prozářené pohoří Black Cullins, ze západu se k nám ale blíží černá vodou přeplněná oblaka. Přicházíme ke zbytkům kdysi významné stavby. Obloha se temní. Ze západu se blíží vodní závoje, kterým nestojí nic v cestě. Poslední fotka a s rychlým krokem a prvními kapkami přicházíme zpět k autu. Nasedáme a odjíždíme do hostelu Skywalker Backpackers.
4. 5. – sobota: Ve jménu Talisker
Na Isle of Skye se nachází hned dvě palírny nejslavnějšího skotského alkoholu, whisky. Tou výrazně známější, a také častěji navštěvovanou, je Talisker. Do palírny přicházíme hned ráno. V návštěvnickém centru dávám rychlou přednášku o výrobě tohoto zlatavého moku a rovnou si i objednáváme místa na odpolední prohlídku výrobny. Dnes máme v plánu objevit okolí jihozápadního ostrova. Nasedáme do auta a po necelých dvaceti minutách už přijíždíme na nově vybudované parkoviště k Fairy Pools.
Fairy pools je kaskáda na sebe navazujících jezírek. Zamykáme auto na plnícím se parkovišti a klesáme dolů, do nedalekého údolí. Říčka se brzy mění v jiskřivý potůček a my přicházíme k prvním jezírkům, za kterými pozorujeme hradbu pohoří Black Cullins. Voda je křišťálově čistá. Kdyby nebyla taková zima, určitě by stálo za to se tady vykoupat. Dnes ale spíš než na koupačku myslíme na horký čaj, nebo štamprličku něčeho ostřejšího.
Na Isle of Skye zoufale chybí stravovací zařízení. Jejich akutní nedostatek pociťujeme i dnes, kdy se snažíme najít jakoukoli otevřenou hospodu nebo restauraci, ve které by měli volno a současně by nám dali i najíst. Nakonec vzdáváme a místo zastávky na oběd volíme výlet okolo černé pláže v zátoce Talisker bay.
Venku je krásně. Po obloze pluje jen pár mráčků. Na pláži jsme téměř sami. „Jaký kontrast po předchozí návštěvě přeplněných stezek okolo Fairy pools,“ říkám si a pozoruji skalní hradby ostře klesající do mořských hlubin. Návštěvu v palírně whisky máme objednanou na čtvrtou hodinu. Akorát včas. Po malé procházce se tak vracíme do auta a přejíždíme do městečka Carbost, kde se slavná destilérka nachází.
Během hodinové návštěvy se dovídáme o procesu výroby whisky snad úplně vše. Výklad začíná historií a pokračuje přes popis jednotlivých surovin, výrobu sladu, kvašení, po kterém následuje samotný proces pálení a uchovávání. Součástí návštěvy je i malá ochutnávka samotné whisky, po které se vracíme zpět na hostel.
5. 5. – neděle: Good bye Isle of Skye
Ať už dobré, nebo špatné, vše jednou musí skončit :(. Zabaleni a nasnídáni vyjíždíme z hostelu už v osm ráno. Poslední zastávkou na ostrově je benzínová pumpa v Broadford, kde dokupuji naftu. Přejíždíme přes Skye bridge a dáváme Isle of Skye sbohem.
První zastávkou na téměř čtyř set kilometrů dlouhé jízdě zpět do Edinburghu je hrad Eilean Donan, ke kterému přijíždíme už v 9:30. Místní běžně přeplněná rozsáhlá parkoviště zejí nyní prázdnotou. Procházíme se okolo vodní hladiny, ve které se v ranním světle zrcadlí ostrovní hrad, a za nedlouho už odjíždíme směrem do údolí Glenelg.
„Stále je co objevovat,“ říkám si, když přijíždíme na závěr údolí, k brochu Dun Tvelve, dvouplášťové kamenné stavbě, u které jsem ještě nikdy nebyla. S překvapením zjišťuji, jak skvěle je místní broch zachován, a že se jedná spíše o zapomenuté místo, než turistický ráj.
Vracíme se zpátky na hlavní silnici a pokračujeme směrem k Fort William. Další zastávkou je pomník věnovaný speciálním jednotkám, Commando memorial, po kterém následuje malé protažení noh u vodopádů Pattack Falls. Hezké kamenné městečko, Pitlochry, už stíháme jen projet, a pak zastavujeme v nehybné koloně. V severním a západním Skotsku je to se silnicemi na štíru. Dálnice tu nenajdeš. K mání jsou jen úzké, klikatící se silničky. Nehodu tu zažít nechceš. Sto kilometrové objížďky totiž nejsou výjimkou. Po čtvrt hodině čekání a zjišťování informací se rozhodujeme otočit a celou nehybnou kolonu objet.
K Rosslynské kapli přijíždíme pozdě. Jdeme se podívat alespoň na její nádherně zdobené exteriéry, a pak se vracíme do centra Edinburghu. Poslední dnešní zastávkou je obchodní centrum v čele s obchodem TK Maxx a ubytování v apartmánu.
Zkoušíme různá pivečka, tak jako po celou dobu výletu, a sledujeme závěr seriálu Game of Thrones :).
6. 5. – pondělí: Nesnáším loučení…
Balíme všechny věci a loučíme se. Dávám jednotlivé batohy do kufru auta a vyjíždím směrem k hotelu Ibis, kde nechávám zavazadla v úschovně. Všichni ostatní si ještě užívají poslední trošku deštivý den v Edinburghu. Tak zase příště :).