Dávná historie Vnějších Hebrid
9. 5. – čtvrtek: Jak to tak vypadá, vstávání v sedm ráno se nejspíš stane tradicí. „Tentokrát alespoň nemusíme nic balit,“ říkám si při přípravě snídaně. V 7:30 už sedíme u stolu a snídáme vypraženou slaninu, vejce, zeleninku a ovoce. Nasedáme do auta a vyrážíme směrem k nedalekým neolitickým památkám Callanish.
Dle předpovědi počasí má být dnes úplně nejhorší den. Venku je ale v podstatě krásně. Mezi mraky prosvítá sluníčko, což ve Skotsku nebývá pravidlem. I tak jedeme na obhlídku ostrova Lewis, kterou si většinou nechávám na deštivé dny.
Ke Callanish, neolitickým kamenům (UNESCO), přijíždíme mezi prvními. Využíváme situace a rovnou se jdeme projít k místnímu hlavnímu kamennému kruhu. Je hezky, a tak následuje i procházka k dalším, výrazně menším kruhům- Callanish II a Callanish III. Adél s Danou zůstávají na kafíčku v návštěvnickém centru. Vracíme se zpět ve chvíli, kdy je místní parkoviště už přeplněno turistickými autobusy. „Akorát včas zmizet pryč“ říkám si a rozjíždím svou Carcoolku (VW Transporter T5) směrem dále na severozápad.
Další zastávkou je dvouplášťová kamenná dva tisíce let stará stavba, Dun Carloway Broch. I tady potkáváme spoustu turistů, až jsem z toho celá nesvá. Obdivujeme stavitelskou dovednost a preciznost našich předků, a přejíždíme dál do vesnice Gearrannan, která je tvořena tradičními „černými“ kamennými domy. I tady zastavujeme a jdeme se podívat na výstavu odhalující život na ostrovech.
Po Gearrannan pokračujeme dál na sever, k vesničce Barvas. Jdeme se podívat na zdejší starý hřbitov. Kamenné náhrobky jsou tu ledabyle rozházené po louce, která je, stejně jako většina míst ve Skotsku, pravidelně spásaná volně se pohybujícím ovčím stádem.
Další neolitická památka je kámen Clach an Trushal. Z dálky nenápadný monolit je údajně nejvyšší megalitickou stavbou Skotska! A jen několik kilometrů po cestě dál na sever se nachází i další kamenný kruh – Steinacleit stone circle. Po návštěvě světově proslulých Callanish je návštěva místního malého kruhu spíše takovým doplněním neolitického „turistického kolečka“ po ostrově Lewis, než nezbytnou zastávkou.
Přijíždíme na úplný sever, k majáku Butt of Lewis. Je krásně, a tak se jdeme projít okolo skalnatého pobřeží. Co chvíli ale musíme zastavit – láká nás pohled na skály i do vody na líně se povalující tuleně. Po necelých šesti kilometrech se vracíme k autu a sjíždíme na jih do Stornoway, hebridského hlavního města. Následuje nákup a večerní vaření palačinek s příjemným povídáním nad sklenkou vína :).
Moje láska Severní Harris
10. 5. – pátek: Opět vstáváme v 7:00 a za půl hodiny už sedíme nad obrovskou snídaní, po které přejíždíme na jih. Venku je krásně! První dnešní zastávkou je pláž Luskentyre. Nastává pomalý odliv, a tak se zdejší mělké moře halí do neskutečných modro-fialovo-zeleno-tyrkysových barev. Z vyhlídky se vracíme na pláž. Dana s Adél volí variantu procházky okolo pláže a velkých písečných dun a já s Luckou, Michalem a Hankou stoupáme vzhůru na vrchol Ben Duibh.
Ben Duibh není těžkou horou. V podstatě musíš jít jen po příkrém svahu pořád vzhůru. O to víc tě překvapí místní výhledy. Čím výš se pak dostaneš, tím neskutečnější a nádhernější místní pohledy jsou.
Stoupáme vzhůru a pozorujeme pláž pod námi, okolní zátoky a hory. Lucka se po prvním kilometru vrací zpět. Není to problém. Stále ještě vidíme auto, takže kdyby se cokoli stalo, máme Lucku na dohled. S Michalem a Hankou přicházíme na vrchol a já ukazuji jednotlivá místa na horizontech. Aby na nás holky dole nečekaly, vracíme se po chvíli zpět. Nasedáme do auta a přejíždíme do Tarbertu. Ve zdejším hotelu si objednáváme kafíčko od slovenské obsluhy, a pak nás čeká návštěva místní palírny ginu. Hned vedle nové budovy palírny se nachází i malý domeček s ručně tkaným harriským Tweedem. Obdivujeme obrovské špulky tkané látky a také trochu nakupujeme :).
Odpoledne přejíždíme do osady Hushnish. Cestou zastavujeme u místního zámku, sídla vrchnosti a nechybí ani fotografická zastávka u načechraných rohatých kraviček z vysočiny. Adél s Danou zůstávají na zdejší pláži, která si svou krásou může zadat s tou mnohem známější u osady Luskentyre. My ostatní se ještě jdeme projít okolo pobřeží k opuštěné bílé pláži Tráigh Mheilein. Svítí sluníčko a je naprosto neskutečně! U jezera Loch na Cleabhaig začínáme stoupat vzhůru do sedla pod vrchol Husival Beag. Doplňujeme „živou vodu“ z místního potůčku a vracíme se zpět za holkami na pláž k osadě Hushnish.