1. 5. – středa: Cestou do Elgolu
Pomalu balíme. Nespěcháme. Mraky se začínají zvedat a venku se s každým dalším okamžikem víc a víc poodhalují okolní hory. S bothy se loučíme až okolo jedenácté. Krajina je na rozdíl od včerejšího „Mordoru“ zalitá sluncem. Nacházíme stezku vlnící se okolo pobřeží a pokračujeme po skalních útesech směrem do Elgol.
Do vesničky „na konci světa“ to máme 5,1 kilometrů a 100 metrů výškových převýšení. Nespěcháme. Je překrásně. Co chvíli se zastavujeme a vracíme pohledem zpět do údolí. Pauzírujeme na kamenité pláži a před pátou přicházíme do polo-opuštěného Elgolu.
U silnice se rozdělujeme. Já jdu na parkoviště pro auto (přibližně 4 kilometry), ostatní schází dolů k místní kavárně. „Na Isle of Skye se stopuje jedna báseň. Jen kdyby tu také jezdila nějaká auta,“ říkám si, když mi v půli cesty zastavuje první automobil jedoucí mým směrem.
Vracím se pro ostatní a společně pak vyrážíme do Portree. Nákup potravin, ubytování v hostelu a jsme zralí na postel :).
2. 5. – čtvrtek: Severovýchod Isle of Skye
Budí nás ostré sluneční paprsky. Venku je tak krásně, že z hostelu dohlédneme až na pohoří Black Cullins. Balíme na jednodenní výlet a vyrážíme směrem ke skalní jehle Old Man of Storr. Říká se, že ve Skotsku mohou nastat všechna čtyři roční období během jednoho jediného dne. Mně se to stalo už několikrát. I dnešek měl být jedním z těch dní. K Old Man of Storr přijíždíme s posledními slunečními paprsky. Krajina temní. Nevzdáváme se a vyrážíme vzhůru. Mraky jsou nízko. Už se dotýkají vrcholku The Storr, který je necelých 200 metrů nad skalní jehlou Old Man of Storr. Holky se otáčí k autu. S Oldou a Luckou šlapeme hrdinně dál vzhůru. Za druhou brankou u první vyhlídky začíná pršet a mraky klesají až k patě skalní jehly. „Starý muž ze Storru“ se halí do mraků. Postupovat vzhůru nemá smysl. Otáčíme.
Do auta přicházíme jako tři zmoklé slepice. Holky se nám tak trochu smějí. Došly k autu akorát včas, aby vůbec nezmokly. Jedeme dál na sever. Další zastávkou jsou vodopády Lealt falls, které se pyšní novou vyhlídkovou plošinou nad dvojitým vodopádem. Následujeme okolní turisty a jdeme se podívat i na vyhlídku nad zbytky továrny na těžbu místního kamene. Po Lealt falls zastavujeme i u dalšího, známějšího, vodopádu, Kilt rock.
Kilt Rock je jedním z nejfotografovanějších míst na Isle of Skye. Aby ne. Tento vodopád padá po čedičových sloupech přímo do moře! Když si k tomu přimyslíš vysoké mořské útesy a výhled na pevninské severní Skotsko, je jasné, že tu musí zastavit snad každý návštěvník ostrova.
Ve Staffinu děláme pauzičku na kafíčko a dortík. V místní kavárně jsme sami a to i přesto, že venku stále ještě prší. Další zastávkou je Muzeum ostrovního života „Museum of Island Life“, skanzen malých kamenných domečků, ve kterých je ukázána výstava místních tradičních řemesel. Minutu po minutě se obloha víc a víc čistí. Až konečně zase začíná svítit slunce a nad hlavou je opět modro.
Jedeme okolo severního pobřeží a zastavujeme na další zastávce- vykopávek podzemních sklepů z doby železné. Jako by byl jiný den. Odhazujeme bundy. Venku je vedro. Do „vílího údolí“ Fairy glen přijíždíme odpoledne, v době, kdy návaly turistů pomalu opadávají. Procházíme se po pitoreskním údolí a čekáme, že na nás každou chvíli vybafne nějaká vílí bytost.
V Quiraing, skalních výchozech na severu pohoří Troternish je neskutečně krásně. Jdeme se projít okolo skal, a co chvíli musíme zastavit na fotku. Nádherné místo. Holky se vrací k autu po prvním kilometru. My s Luckou a Oldou pokračujeme dál až do zákruty, kde na nás čeká nový pohled na krajinu okolo. Svítí slunce a je tak krásně, že se nám nechce vracet zpět. Jenže čas je neúprosný, a tak se nakonec vracíme k autu, ve kterém nás vítají rozespalé holky :).
Vracíme se do Portree. Čeká nás další návštěva obchodu, hostel a večeře.
