Prehistorické památky na Isle of Lewis
22. 5. – středa: Dnes máme v plánu navštívit ostrov Lewis. Jedeme tedy na sever. Za Stornoway nás čeká první zastávka, kostel Sv. Columby, neboli Ui Church. Jedná se o jedno z nejdéle obydlených míst na Hebridách. Samotný kostel, či jeho předchůdce, tu stál již ve 12. století.
Vracíme se do Stornoway, hlavního hebridského města, ze kterého jezdí trajekty do Ullapool a letadla létají do Glasgow. Procházíme se skrz kamenné městečko, jehož historické centrum čítá něco okolo pěti ulic. (Nikdy nechápu, co tady můžou turisté dělat celý den.) Obdivujeme hezkou budovu radnice, která současně slouží i jako knihovna a muzeum, a pak už se vracíme k Tescu, kde doplňujeme zásoby.
Míříme na sever. Konkrétně na nejsevernější výběžek ostrova Lewis, Butt of Lewis. Cestou zastavujeme u údajně nejvyššího skotského menhiru Clach an Trushal, a pak už přijíždíme k rozeklanému pobřeží u jednoho z mnoha Stevensonových majáků označující prý největrnější místo ve Skotsku.
Na Butt of Lewis nás vítá počasí, že bys psa nevyhnal. Fotíme si místní skály, a pak nasedáme zpět do vyhřátého auta. Přejíždíme do přístavní osady Port of Ness, odkud se vracíme na jih. Další zastávkou jsou dva kamenné domečky, které sloužily jako mlýnice a pec v období norské nadvlády. Jižněji se nachází zrekonstruovaná vesnička tradičních černých kamenných domů Gearrannan a o kousek dál i zbytek dvouplášťové kamenné stavby Broch Dun Carloway.
Přestože se nacházíme na jednom z nejturističtějších míst Vnějších Hebrid, jsme tu téměř sami. Podobná situace je i u kamenných neolitických kruhů v Callanish, které jsou zapsány na seznam UNESCO a jako takové spadají do kategorie „must visit“.
Turistické lokality necháváme za zády a odjíždíme na spíše zapomenutý ostrov, Velká Bernera. Kromě nádherné přírody může tento poměrně zastrčený ostrůvek nabídnout i jedno významné archeologické místo: repliku domu z doby železné. Ten, stejně jako celá vesnice, byl objeven v místní zátoce po obrovské zimní bouři zcela náhodou.
Jak silná může být hebridská zimní bouře? Tak, že dokáže odkrýt metry jindy navátého písku a odhalit celý zapomenutý svět z doby dávno minulé. Procházíme se po pláži a obhlížíme repliku podzemnice z doby železné.
Po návštěvě Velké Bernery se vracíme zpět domů. Pečeme druhou obrovskou část lososa, klábosíme a balíme.
Goodbye Vnější Hebridy
23. 5. – čtvrtek: Na rozdíl od předchozích dní dnes ráno tak trochu spěcháme. Snídáme, balíme a s domečkem se loučíme už v 8:00. Trajekt z Tarbertu zpět do Uig a na pevninu nám odjíždí v 11:45. Na Vnějších Hebridách máme ale ještě jeden „restík“ – návštěvu Stevensonova „ostrova pokladů“, Scalpay.
Projíždíme Tarbertem a pokračujeme dál přes most na ostrov Scalpay. Auto necháváme zaparkované na malém rozšíření u konce silnice. Naším cílem je maják Eilean Glas, jeden ze čtyř nejstarších majáků na západním skotském pobřeží. Jdeme po hezké pěšince a po necelé půlhodince už přicházíme na vyhlídku nad majákem. Je pod mrakem. Za nedlouho nám odjíždí trajekt, a tak se rozhodujeme pro návrat do přístavu.
Po necelé dvouhodinové plavbě připlouváme zpátky do Uig. Projíždíme skrz Portree, Broadford a ostrovu Isle of Skye dáváme sbohem na mostě Skye Bridge. První „pevninská“ zastávka nás čeká u hradu Eilean Donan, kde na nás vykukuje slunce. I u památníku Commando memorial děláme menší pauzu. Dnes nám ale výhled na nejvyšší britskou horu, Ben Nevis, halí mraky.
Větší protažené nožiček nás čeká až u lososí řeky a vodopádů Pattack Falls. Projíždíme kamenným městečkem Pitlochry a na speciální žádost zastavujeme u hradu Lallybroch (znáš ze seriálu Cizinka). Do Edinburghu se dostáváme až v podvečer.
Okolo Edinburghu
24. 5. – pátek: Poslední den, posledních pár hodin na objevování skotských krás. Holky vyzvedávám okolo 8:30. Nasedáme do auta a vyjíždíme směrem na Rosslynskou kapli, jednu z nejzajímavějších ikonografických staveb Skotska.
Posledních pár hodin trávíme v Edinburském hradě a okolo Royal mile. Následuje nákup v TK Maxx a odpolední loučení a cesta na letiště.
