Severovýchodní pobřeží Isle of Skye
24. 6. – pondělí: Na Isle of Skye jsou nádherná místa. Mou nejoblíbenější částí je severovýchod. Zdejší skalní výchozy, mořské útesy, vodopády a celkově dramatická krajina mi učarovala hned při první návštěvě. Abychom si zdejší krásy užili dosytosti a hlavně bez turistů, vstáváme už v 6:30.
Balíme všechny věci a vyrážíme na sever. První zastávkou je Old Man of Storr. Na parkoviště přijíždíme mezi prvními. Je pod mrakem a dle předpovědi má i trochu sprchnout. Pohledy na zdejší skalní jehlu máme jen pro sebe. Přicházíme na vyhlídku, ze které je asi nejlepší výhled na místní scenérii, a poté pokračujeme dál vzhůru. Verča s Matějem se brzy odpojují a vrací se zpět. My s Álou pokračujeme vzhůru. Jdeme samy. Nikde nikdo. Jen my, výhledy po okolí a sílící vítr. Fouká. Z vrcholu The Storr, kde jsme až na další dva výletníky, úplně samy, máme celý ostrov jako na dlani.
Klesáme úzkou průrvou okolo potoka a brzy se dostáváme na podmáčenou louku. K autu přicházíme okolo poledního o minutu dřív než Verča s Matějem. Nasedáme a vyrážíme dál na sever, k vodopádům Leath falls. Počty turistů se úměrně zvyšují zvyšující se denní hodině a Leath falls patří mezi ta oblíbenější místa.
I přesto, že jsem Isle of Skye navštívila už mnohokrát, na místním ostrově je stále co objevovat. Dnes jedeme k Diatomitovému dolu, místu, kde jsem, přes všechny své návštěvy ostrova, ještě nebyla. Z hlavní silnice odbočujeme na úzkou štěrkovou cestu a po několika kilometrech pomalé jízdy parkujeme auto na menším vybočení. Mraky klesají níž. Okolní vrcholky jsou zakryté mlžnými opary. Začíná krápat.
Na místě diatomitového dolu se nachází mokřad. Jedinou „památkou“ na zdejší těžbu jsou zbytky cihlové brány a upravené koryto potoka, ve kterém se kámen vymýval. Nikde nikdo. Kromě pasáčka ovcí, kterého potkáváme u auta, jsme v krajině úplně sami. Chvíli se procházíme okolo, a pak už nasedáme do auta a pomalou jízdou se vracíme zpět na hlavní silnici.
U vodopádu Kilt Rock, potkáváme další nemalou várku turistů. Není se čemu divit. Místní vodopád padající po čedičových sloupech přímo do moře je jedním z nejkrásnějších a také nejnavštěvovanějších míst ostrova.
Další zastávkou je Museum ostrovního života. Jedná se o skanzen, který tvoří několik kamenných domečků, uvnitř kterých je výstava věnovaná tradičním ostrovním řemeslům.
Chvíli po čtvrté odpolední necháváme auto na malém parkovišti a zabaleni na půldenní výlet vycházíme směrem na Rubha Hunish, nejsevernější výběžek Isle of Skye. K našemu cíli, bothy Look Out, to máme něco málo přes dva kilometry. Jdeme po příjemné pěšince a vlevo od nás pozorujeme zbytky z osady Erisco, která byla opuštěna během Čistek.
Takzvané „Clearance“ postihly celou vysočinu. Jednalo se o cílené vysídlování skotského obyvatelstva probíhající během konce osmnáctého a začátku devatenáctého století. V té době si vrchnost spočítala, že se jí vyplatí místo pachtýřů obsadit krajinu stády ovcí. V důsledku to pro spoustu skotských rodin znamenalo zanechat svůj domov a vypravit se na dalekou cestu vedoucí (nejčastěji) do neznámého nového světa Ameriky, Kanady nebo Austrálie. Nejhůř na tom byl sever a západ Skotska, kde jsou do teď vidět zbytky celých opuštěných vesnic.
Do bothy Look out, která se nachází na úžasném místě - přímo na útesech nad mořem, přicházíme okolo páté. Jsme tu sami, a tak si zabíráme jediné „postele“. Když se zadaří, je z bothy Look out nádherný výhled na západní ostrovy Vnějších Hebrid. A to ani nemluvím o úžasném západu slunce. Dnes ale nemáme na západ slunce štěstí. Je pod mrakem, a co chvíli začíná poprchávat.
Look out je jednou z nejnavštěvovanějších chatiček bothy. Ani dnes tu nejsme sami. Jako první přichází do bothy Skot, který prochází místní dálkovou trasu, Skye trail. Bavíme se o cestování, načež se loučíme. Další přichází anglicko-skotský pár, pár z Londýna a nakonec ještě Němka, které pomáhám stavět stan venku před bothy. Šíleně fouká. Venku je nevlídno a tak trochu nechápu její rozhodnutí. My jsme rádi za teplý spacák a místo v bothy.
