Fairy glen, Neist Point, Coral beach, Quiraing a Portree – Isle of Skye turisticky
25. 6. – úterý: Ani dnešek nebude patřit k těm lenivým dnům. Vstáváme v 6:30. Snídáme, balíme, nahazujeme batohy a jdeme zpět k autu. Mraky jsou neskutečně nízko. Skoro se dotýkají moře.
Naší první zastávkou je Fairy glen. Díky ranní hodině jsme v maličkém Vílím údolí sami. Procházíme se po malebných kopečkách a brzy máme nad hlavou zase modrou oblohu. I zdejší místo má úplně jinou atmosféru, když ho máme pouze pro sebe.
U majáku Neist Point, jednoho z nejnavštěvovanějších míst na Isle of Skye, kam je během léta kvůli počtu návštěvníku těžké se dostat, jsme nyní téměř sami. Parkujeme auto a scházíme dolů k majáku. Mraky jsou opět o něco níž, takže zakrývají vrcholky okolních mořských útesů. Po obhlídce jedné z ikonických staveb inženýrů Stevensonových stoupáme vzhůru na místní vyhlídku, ze které opět klesáme dolů a stoupáme vzhůru. Z poslední vyhlídky máme maják i okolní útesy jako na dlani.
Z Neist Point přejíždíme ke Coral beach, bílé pláži tvořené zbytky rozlámaných mušlí. Je příliv. Cesta na malý nedaleký ostrůvek je zablokovaná mořem. I tak je tady krásně. Zvlášť teď, kdy začíná svítit slunce a kdy se modrá obloha zrcadlí v tyrkysové vodě. U pláže jsme téměř sami.
Vychutnáváme si červnové sluníčko, a potom se už vracíme do auta. Předpověď počasí se ani dnes nemýlila: ráno zataženo a mrholení, odpoledne slunce. Přejíždíme zpět do Quiraing, místa, které mám na Isle of Skye asi nejradši. Svítí slunce. Místní zelené pohoří snad nemůže být zelenější. Procházíme se okolo skalních výchozů a hluboko pod námi pozorujeme rašelinová políčka.
Z Quiraing sjíždíme dolů a okolo Old Man of Storr se dostáváme do Portree, hlavního ostrovního města, které se pyšní krásným barevným přístavem a kamennými uličkami. Je úplně jasno. Po ranních mracích a mžení není ani památky. Kousek za Portree potkáváme stopaře. Zastavujeme a bereme kluky několik kilometrů na jih k hotelu Sligachan. Loučíme se a pokračujeme dál do hostelu Skyewalker, kde se ubytováváme na dvě noci.
Výšlap do Black Cullins a černá pláž v Talisker bay
26. 6. – středa: Dnes lenošíme. Vstáváme až v osm hodin :). Snídáme a odjíždíme do nedalekého údolí Glenbrittle. Svítí slunce a je teplo. Auto necháváme zaparkované u nedalekého kempu. Balíme pouze malé batůžky a vyrážíme vzhůru. Před námi ční jako nepropustná hradba pohoří Black Cullins. Naším vysněným cílem je jezero Loch Coir´a´Ghrunnda, které je ze třech stran obklopené horskou stěnou. Procházíme kempem a stoupáme vzhůru. S každým dalším krokem se nám odkrývá nový pohled na okolní „Small isle“ Malé ostrovy – Canna, Rum a Eigg. Po necelých čtyřech kilometrech přicházíme k ostrému stoupání. Cestička se nám zužuje a plní malými klouzajícími kamínky. Nic příjemného. Přecházíme přes kamenné pole a dostáváme se do první náročnější lezecké oblasti.
Od jezera jsme necelý kilometr daleko. Zkoušíme pár kroků a chytů, ale nakonec vzdáváme. Někdy to prostě nestojí za to. Užíváme si sluníčka a děláme další pauzičku, po které se rozhodujeme k návratu.
Je brzké odpoledne, a tak máme ještě čas na návštěvu jednoho zajímavého místa, černé pláže v zálivu Talisker. Nasedáme tedy do auta a odjíždíme z údolí Glenbrittle na severozápad. Všechny turisty necháváme za zády a v Talisker bay jsme téměř sami. Je příliv, a tak se z jindy mohutné černé pláže stává malý srpeček pevniny, na který navazuje podmáčená pastvina. Sedíme a zíráme na to ticho, klid. Hned vedle nás nacházíme opuštěné ptačí hnízdo. Na pláži jsme téměř sami.
Odpoledne se vracíme zpět do hostelu. V nedaleké restauraci si dáváme večeři, a pak už nás čeká zasloužený odpočinek.
Road-trip zpět do Edinburghu
27. 6. – čtvrtek: Vstáváme v 5:45, snídáme a balíme. Hostel Skyewalker opouštíme v půl sedmé. Úzké silnice máme jen pro sebe. V Broadford doplňuji naftu a v 8:10 už přijíždíme do přístavu v Armadale. Za půlhodiny nám jede trajekt do Mallaig, kam připlouváme v 9:30.
Do přelidněného Edinburghu nespěcháme. Místo toho zastavujeme u nedalekých bílých pláží a jdeme se projít. Venku je opět nádherně. Místní scenérie připomínají Karibik. „Jen kdybych na sobě nemusela mít teď, na konci června, mikinu,“ říkám si. Z pláží přejíždíme do Arisaig. Sedáme si k venkovnímu piknikovému stolu a obědváme. Kontroluji třpytící se hladinu, ale vydry ani tuleně dnes nevidím.
Turisty potkáváme zase až u památníku a viaduktu Glenfinnan. Jdeme se projít na vyhlídku a k památníku Bonnie prince Charlieho (Karla Eduarda Stuarta), vůdce skotského jakobitského povstání, a pak už pokračujeme přes Fort William k přehradě Laggan Dam. Malá pauzička, a můžeme vyrazit dál. Po další půl hodině zastavujeme u vodopádů a lososové řeky Pattack falls.
Projíždíme dál přes Pitlochry a ještě před návštěvou hlavního skotského města, Edinburghu, zastavujeme u mostu Fort Railway Bridge. Železniční most Forth je poslední stavbou přidanou na skotský seznam památek UNESCO.
Přijíždíme do Edinburghu, kde se ubytováváme v hezkém prostorném pokojíku a jedeme nakoupit poslední drobnosti a suvenýry.
Odlet
28. 6. – pátek: Verča s Matějem a Álou odlétají už v 6:00. Vstáváme proto ve 3:30 a ve 4:15 už nechávám všechny na letišti. Loučíme se a přejeme si vše dobré :).
