Etapa druhá: Vila do Conde - Barcelinos
15. 9. – neděle: Dnes nás čeká 27 kilometrů. Předpověď počasí? Opět slunce a nic než slunce. Přesto, že nemusíme, po včerejší domluvě vstáváme opět v 6:00. Rychlá snídaně, zabalení věcí a v 6:55 se už noříme do ztemnělé krajiny. Je chladno. Tak akorát na dlouhé kalhoty a mikinu. Camino de la costa (cestu okolo pobřeží) necháváme za zády a dál pokračujeme směrem na Camino central.
Svítat začíná chvíli za Vila do Conde. V Arcos se dostáváme na oficiální Camino central a poprvé potkáváme další poutníky. Dvě hodiny cesty za námi = první zastávka na kafíčko a croissant. Na pouť jsem si s sebou přibalila i dva pytlíky MANY… Vzniklou hmotu se snažím ředit různými kašemi a oříšky. Ne, MANA mi nechutná. Co naplat. Je potřeba snižovat váhu batohu, a tak si rozmíchávám další várku a po očku sleduji křupavé croissanty.
Procházíme přes kamenné městečko Rates, zemědělskou krajinu i okolo rychlostní silnice až do Barcelinhos, předměstí slavného Barcelos, kde se zrovna dnes pořádají velké oslavy. Nespěcháme. Další Albergue máme již několik dní dopředu zamluvené. Přicházíme k venkovskému stavení s velkou zahradou. Pán domácí nám ukazuje dva pokojíky, které máme (kromě jednoho pána) jen pro sebe.
Ubytováváme se a domlouváme společné praní a nákup na večeři, ve kterém nechybí ani dvě lahve červeného. Holky se jdou podívat do města a Majka s Marií dokonce zastavují v kostele, kde se dnes rozdává speciální požehnání poutníkům. Já s Pavlou a panem domácím jedeme nakoupit. Večer pak přichází holky z prohlídky města a Majka s Marií nadšeně popisují ceremonii z kostela :).
Etapa třetí: Barcelinos – Vitorinodos Piaes
16. 9. – pondělí: Poslední dva dny se nám vyplatilo vstávat brzy a největší vzdálenosti překonat během nejchladnější části dne, tedy dopoledne. I dnes, po předchozí domluvě, vstáváme opět v 6:00. V rychlosti balíme a snídáme. Chvilku po sedmé ranní už odcházíme z Barcelinos do Barcelos. V plánu máme ujít o trochu více než 22 kilometrů.
V Barcelos svítá. Přecházíme středověký kamenný most a dostáváme se do historického centra. Všude na nás vykukují kohouti, symbol města i celého Portugalska. Právě z Barcelos totiž pochází legenda o poutníkovi, který byl křivdě nařčen z krádeže. Vyvrátit toto tvrzení měl upečený a následně oživlý kohout ze soudcovy večeře. Zda kohout opravdu ožil, nebo se jedná o mýtus lidským vyprávěním mnohokrát upravený, už nikdo neví. Ať tak nebo tak, v Barcelos potkáš sochy kohoutů gigantických rozměrů i malé dřevěné figurky ve výloze obchodů se suvenýry.
Dnes je pod mrakem, což znamená, že je konečně výrazně chladněji, ale také dusno. Prvních několik kilometrů vede okolo příměstské zástavby. Až za Vila Boa přichází část s prašnou cestou vedoucí mezi vinicemi, háji s korkovými duby a eukalyptové lesy. Co chvíli míjíme nějaký ten kostel, nebo kapličku.
Na této etapě není příliš mnoho ubytovacích možností. Většina poutníků si dnešní část prodlužuje až do Ponte de Lima, historického městečka vzdáleného dalších 13 km. Naše ubytování rezervuji přes Booking.com. V nabídce je pokojík pro 2 a 4 osoby. „Ideální,“ myslím si, ale jak mi hned po příchodu dochází, zdejší podnikavý majitel zná jiné počty. Dostáváme tedy pokojík pro dva a pokojík asi pro devět, kde se nedá hnout.
Naštvaně se ubytováváme. Dalších 13 km se nám jít už nechce. Navíc začíná pršet, a tak jsme rádi za jakoukoli suchou střechu nad hlavou. Protože se albergue nachází „uprostřed ničeho“, objednáváme u pana domácího večeři. Polévka jako od maminky a obrovská mísa špaget se (po naší prosbě) servíruje už v 17:00.