Etapa osmá: Meli – Caldas de Reis
21. 9. – sobota: I přesto, že dnes máme v plánu pouhých 9,61 kilometrů, vstáváme v 6:30 a v 7:00 vyrážíme do chladné noci. Krápe. Předpověď se nemýlila. Dnešní etapa je „o ničem“ jdeme mezi vinicemi a poli, a v 9:15 už přicházíme do Caldas de Reis, konkrétně na zahrádku albergue A Senda. Prší jako z konve a já jsem ráda, že už dnes nikam nemusíme.
Ve Španělsku se čas měří jiným metrem. Tak například místní kavárna má otevírat v devět. Paní barmanka přichází a otvírá až v 9:30. Její šéf o tři čtvrtě hodiny později. Kam by se honil, že jo :). Dáváme si kafíčko a čajík a potkáváme další skupinku Čechů.
„Aleluja!,“ je 11:30 a v ruce držím klíče od dvou soukromých pokojů. Pereme, sušíme, a pak odpočíváme. Venku chodí promoklí poutníci. Prší celý den. Odpoledne déšť trochu ustává, a tak holky využívají vhodného momentu a jdou se projít do centra. Já se dnes zvládám akorát tak odkulit zpátky dolů do kavárny, kde si společně s Marií a Pavlou dáváme oběd. Načež Marie pak využívá ubytování ve městě a jde na večerní mši.
Etapa devátá: Caldas de Reis – Padrón
22. 9. – neděle: Vstáváme v 6:15 a v 7:00 už vyrážíme skrz lázeňské městečko Caldas de Reis dál. Před námi je dvacet kilometrů. Nezastavujeme. Je pod mrakem, a tak slunce vychází později než obvykle. Několik kilometrů před industriálním Pontecesures začíná konečně trochu svítit.
Je neděle a do Santiaga to máme okolo čtyřiceti kilometrů. Za zády nám jezdí jeden cyklista za druhým. Většina z nich začíná v pátek v Portu a do Santiaga jim to trvá 3 dny. Ano, dnes je neděle, takže nás předjíždí hlavní peleton. Postupně začínám nesnášet všechny cyklisty. Nejvíc ze všeho mě štvou ti, co během předjíždění pěšáků místo brzdění ještě zrychlují.
První zastávku děláme po osmi kilometrech u San Miguel nedaleko stejnojmenného kostela. Majka vyslyší tamní zvony svolávající k modlitbě a odděluje se. Na camino Portuguese se není kde ztratit, navíc máme všichni mobily, takže kdyby se cokoli dělo, může zavolat. My ostatní děláme pauzičku v kavárně, kde opět potkáváme českého kluka, co vyrazil na camino sám. Na začátku Pontecesures začíná poprchávat, a pak přichází pořádný liják. Schováváme se pod stříškou historické veřejné prádelny a po patnácti minutách pokračujeme dál. Druhý slejvák nás chytá úplně nepřipravené u řeky před Padrónem. Co naplat, musíme dál. Schováváme se pod stříškou albergue, a když přestává pršet, vcházíme do Padrónu, kde nás čeká zaplněný nedělní trh a poloprázdné kostely.
Do albergue přicházíme už v jednu hodinu. Ubytováváme se v maličkém pokoji pro šest a jdeme v rychlosti nakoupit. (Místní supermarket má i v neděli otevřeno do 13:30.) Volá mi Majka, která se v Padrónu trochu ztrácí. S pomocí místních se pak potkáváme a opět rozdělujeme na pozdní oběd. Velký šéf z albergue nám dává výklad o významnosti Padrónu a seznamuje nás s místními legendami. Domlouváme se na zítřejší poslední etapu a jdeme brzy spát. Už zítra nás čeká příchod do Santiaga!