Etapa desátá: Padrón – Santiago de Compostela
23. 9. – pondělí: Dnešní desátá etapa je takové velké finále. Před námi je necelých dvacet pět kilometrů ke katedrále! Po bezesné noci nám budík zvoní už v 5:30! Za půl hodiny odcházíme do temné krajiny. Jdeme samy a míjíme kostel za kostelem. První pauzu děláme až na lavičce u kruhového objezdu v A Picarana. Snad kvůli tmě, zimě nebo jen kvůli blízkému cíli máme nasazeno šíleně rychlé tempo. Ninu bolí puchýře, a tak jde společně s Marcelkou o něco pomaleji.
Další pauzu děláme v kavárně ve městečku O Milladoiro, kde potkáváme své spolunocležníky. Venku je větrno a zima. Před námi máme posledních devět kilometrů do cíle. Dál už procházíme pouze skrz nevzhlednou periferii Santiaga a v 12:10 jsme na velkém náměstí před katedrálou!
Okolo nás jsou desítky poutníků míchajících se mezi turisty. Začíná trochu poprchávat. Fotíme se, a pak odcházíme do poutnického centra, kde si bereme lístečky s pořadovými čísly na vystavení certifikátu „Compostely“. Já mám číslo 1126, podle mobilní aplikace jedno z posledních vydaných čísel. „Nakonec se nám tedy brzké vstávání vyplatilo,“ říkám si.
Jdeme se ubytovat do soukromého domu a trochu lenošíme. Popíjíme vínečko, a pak na chvíli usínáme. Ve čtvrt na pět vycházíme do města. Potřebujeme vytisknout letenky, a taky se chceme konečně podívat do katedrály a poklonit se před údajným hrobem Sv. Jakuba.
V supermarketu kupujeme jídlo a vínečko a k večeři vaříme těstovinky. Celý den kontroluji naše pořadí v poutnickém centru a v 19:10 dávám pokyn k akci. Do poutnického domu přicházíme už za čtvrt hodiny. Před námi je stále ještě fronta poutníků. Když za půlhodinu čekání probliknou na tabuli naše čísla, zajásáme.
Ve 20:30 dostáváme (mezi posledními!) naše certifikáty. Vracíme se zpátky do bytu a trochu popíjíme. Pak jsme ale zmoženi únavou a brzy opět usínáme.
V Santiagu de Compostela
24. 9. – úterý: Na rozdíl od předchozích dní dnes vstáváme pozdě, až v 8:30. Nespěcháme. Dnes máme volný den v Santiagu. Holky se rozdělují do skupinek a odchází dle svých preferencí na návštěvu města. Já potřebuji na nádraží- zjistit, v kolik nám přesně jede autobus na letiště, a pak se zastavuji ve velkém supermarketu pro lahvinku vína a nějaké dobrůtky.
I přesto, že jsou opravy fasády hlavní katedrály téměř dokončeny, práce na interiérech akorát začíná. Vlastní katedrála je tak bez lavic a všude se buší, řeže a vrtá. O mše, i ty poutnické, se stará několik kostelů ve městě. V pravé poledne je tradiční poutnická mše přesunuta do Františkánského kostela. V 11:00 zde máme sraz s ostatními. Po včerejším návalu v poutnické kanceláři čekám velký nával i tady. V kostele je ale pusto, prázdno. Čekáme na mši a přemýšlíme nad posledními deseti dny našeho putování.
Po mši se vracíme do bytu. Vaříme těstoviny, popíjíme vínečko a opět se dělíme. Holky potřebují dokoupit dárečky a suvenýry, já s Marií a Pavlou jdeme na další návštěvu katedrály. Pohled na vykuchané vnitřnosti této velkolepé stavby mi nedělá dobře u srdce, a tak doufám, že příští podzim už bude hotovo.
Jdeme se poklonit soše Pražského Jezulátka nacházející se hned vedle legendárního sloupu, který prý na pokyn Panny Marie přinesl na svých bedrech Sv. Jakub po návratu z Jeruzaléma. Vycházíme z katedrály a zcela náhodou se potkáváme s ostatními. Společně se vracíme na byt, kde dobalujeme a jdeme spát.
25. 9. – středa: Taxik pro Ninu a Majku je objednán na 4:00. Vyprovázím holky, kterým to letí už v 6:45 a tentokrát nemají žádné zpoždění. S ostatními se loučím v 7:30 u autobusu na letiště. S batohem na zádech pokračuji dál na Finisterru.