Další ze soukromých výletů nás zavedl opět na krásné ostrovy Vnějších Hebrid. Předpověď počasí se zdála býti ideální, a tak jsem se už těšila na nové dobrodružství a skupinu kamarádů ze Slovenska.
1. 8. – čtvrtek: Ve 20:40 přilétá letadlo z Bratislavy do Edinburghu. Zdravím se s novou partou a společně vyrážíme do Callander. Po necelé hodince jízdy přijíždíme k budově hostelu. Ubytováváme se v soukromém pokojíku. Na řadu přichází první koštovačka whisky.
Je čtvrtek, chvilku před desátou a my vyrážíme do ztichlého kamenného městečka. V místním Tesco nakupujeme nějaké ty pochutiny, a pak už nacházíme jeden z mála otevřených barů. Seznamovací pivečko to jistí.
2. 8. – pátek: Balíme vše, co jsme za včerejší večer stihli vybalit a po snídani vyrážíme dál na západ. První zastávku děláme záhy. Parkujeme auto u Ben A´an a jdeme na vrchol. Místní hora není daleko. Výstup i sestup se odhaduje na 2,5 hodin. Což ale neznamená, že se zdejší kopec nedá pokořit i pomaleji (4 hodiny), nebo rychleji.
Z parkoviště odcházíme v rychlém tempu a mně je hned jasné, že tohle nebude můj nejpomalejší výstup. Právě naopak. Cesta na Ben A´an a zpátky na parkoviště nám zabere pouze hodinu a čtyřicet minut! V hlavě se mi rodí ďábelské plány na další výstupy, ale o tom až později.
Uspokojeni sportovním výkonem nasedáme do auta a pokračujeme dál na západ. Za Tyndrum vjíždíme do nehybné kolony. Po několika minutách čekání vzdáváme a otáčíme. „Ještěže tu vede další cesta…“ říkám si a odbočuji na Oban. Krásné údolí Glencoe a náhorní planinu Rannoch Moor si hold musíme nechat na cestu zpátky.
Přijíždíme do Fort William. Času máme dost, a tak děláme hodinovou pauzičku. Za další půlhodinu se ocitáme u jedné z největších turistických atrakcí, železobetonového viaduktu Glenfinnan. Jdeme se podívat na místní vyhlídku, a pak se procházíme až k nedalekému kostelu.
Časová rezerva se začíná krátit. Vyzvedávám auto, přejíždím ke kostelu, kde nabírám zbytek skupiny. Pár fotek a už frčíme směrem na Mallaig. Akorát včas. Najíždíme na trajekt a po 40 minutách nás už vítá první z hebridských ostrovů, Isle of Skye. Venku je přenádherně. Svítí sluníčko a obloha je téměř bez mráčku
Poslední dnešní zastávku děláme u hotelu Sligachan, kde nás čeká nádherný pohled na obě ikonická ostrovní pohoří, Black a Red Cullins. K hostelu Skyewalker přijíždíme až ve 20:50. Zdravím se s Brianem, majitelem, a jdeme se ubytovat.
Zítřejší předpověď počasí má být prostě neuvěřitelná! A tak se snažím přesvědčit zbytek skupiny, abychom místo turistického ježdění po Isle of Skye vyrazili do nádherných hor Black Cullins.
Mám štěstí, naše skupina je zdatná a výšlapů chtivá, a tak usínáme domluveni na zítřejší výšlap.