Skotsko můžeš buď milovat, nebo ho nesnášíš. Naše letní „Cesta na sever“ nás v tom měla důkladně prověřit. Předpověď počasí na celý týden? Déšť :(.
9. 7. – úterý: Letadlo společnosti Easyjet přistává na edinburském letišti v 11:15. Za půlhodiny se už zdravíme se všemi účastníky. Honza, Pavla, Zuzka i Martin mají dobrou náladu, což se vzhledem k dnešní předpovědi počasí opravdu hodí. Odjíždíme doplnit chybějící výbavu a zásoby potravin do nedalekého nákupního centra, a pak už nás čeká jízda do divočiny.
Venku je tak hnusně, že jsem ráda za přejezdový den. U Perthu sjíždíme z dálnice a pokračujeme dál na západ. První zastávku děláme u památníku Commando memorial. Ben Nevis, nejvyšší hora Velké Británie, je zcela zakrytý v mracích. Pokračujeme dál až do údolí Kintail, kudy táhla skotská vojska během jakobitského povstání.
Z hlavní silnice směřující na Isle of Skye odbočujeme doleva na Glenelg. Stoupáme vzhůru. Přeřazuji na dvojku a Carcoolka hrká. Vyjíždíme na kopec, ze kterého nás čeká další klesání až na úroveň moře.
Údolí Glenelg je zapomenutý kout světa. Nachází se zde ale dva nádherně zachovalé brochy, dvouplášťové kamenné stavby z počátku letopočtu, Dun Tvelve a Dun Troddan. Brochy neboli duny najdeš rozesety po celém Skotsku. Většina z nich je ale v desolátním stavu. Jen málo který má zachovalé oba kamenné pláště a celý kruhový podstavec.
Přestává pršet. Přejíždíme na nedaleký konec silnice, parkujeme auto, balíme věci na večer a jdeme po příjemné štěrkové cestě do divočiny. Po několika kilometrech scházíme z cesty a dál pokračujeme přes mokrou, vřesem a rašeliníkem pokrytou louku. Čvachtáme. Přicházíme k rozvodněnému potoku, naší poslední bariéře mezi námi a suchou chajdou bothy. „Tohle přejít nepůjde,“ říkám si, a tak společně pokračujeme okolo potoka dál proti proudu.
Bothy Suardalan máme na dosah. Přicházíme do míst s užším průtokem a konečně přeskakujeme na druhý břeh, kde nás vítá třípokojový opuštěný domeček. Zatápíme v kamnech, sušíme mokré věci a pohodičkujeme :).
Applecross v dešti a první skotský výšlap
10. 7. – středa: Vstáváme v 7:00. Snídáme, balíme věci a hurá zpět do auta. Neprší, ale okolní hory jsou zakryty mraky, a tak ani netušíme, jaká je okolo nás krása.
Jestli hledáš typický příklad střetu kultur, pak se z bothy uprostřed hor vydej na obhlídku nejfotografovanějšího skotského hradu, Eilean Donan. Ticho, klid a samota bothy snad nemůže víc kontrastovat s ukřičenými davy turistů okolo hradu.
Po návštěvě opět nasedáme do auta a vyrážíme dál na sever. Na vyhlídce u Applecross děláme malou kávičkovou pauzu. Mraky jsou nízko a líně se povalují okolo hor. Začíná pršet. Schováváme vaření. U odbočky na Applecross, poslední evropskou divočinu, děláme rychlé rozhodnutí. Místo severní silnice volíme klikatící se cestu na západ. Stěrače nestíhají zápasit s přívalem deště. Brzy se dostáváme do mraků. Z jízdy po Applecross toho moc nemáme. Jen občas zastavíme, abychom si prohlédli záliv, nebo stádo chlupatých kraviček z Vysočiny (Highlands cow).
Déšť ustává až v Ullapool, kde dokupujeme poslední zásoby jídla. Projíždíme městečkem a zanedlouho stavíme u parkoviště skalního hradu, Stac Pollaidh (612 m). Přestává pršet a mraky se začínají zvedat vzhůru. Jen občas spadne nějaká ta kapka. Je 18:00 a my konečně vyrážíme na první výšlap vzhůru :). Honzu zrazuje koleno. V bolestech kulhá dál. Po hodině a půl přicházíme na osamělou horu. Okolo nás jsou mraky. Co chvíli se rozestoupí a nám se tají dech z nových pohledů na divokou, lidmi neobydlenou krajinu pod námi.
K autu se vracíme v devět večer. Projíždíme vesnicí Lochinver, poslední bašty civilizace a zabočujeme na štěrkovou silnici do divočiny. Parkujeme u místní myslivny, balíme věci a jdeme do čtyři kilometry vzdálené bothy Suileag. Přicházíme v půl jedenácté večer. V jedné místnosti už spí dva kluci, a tak se ubytováváme v druhém pokoji. Vaříme čaj a brzy jdeme spát.