Na nejvyšší horu Punta la Marmora (1833 m)
Budí mě první sluneční paprsky. Rychle balím všechny věci a v osm ráno jsem už na nohou. Nechávám mapu mapou a na Monte Arbu (1567 m) jdu dle Timova doporučení. Úzká cesta mě vede okolo úbočí hory. Po kilometru nechávám cestičku za zády a stoupám přes kamenité pastviny vzhůru. „Aspoň, že tu nejsou žádní psi,“ říkám si a přicházím k vrcholu.
Na Monte Arbu potkávám stádo divokých koní. Jsou krásní a velmi plaší, takže se moc nekamarádíme. Je krásně a viditelnost je neskutečná. Kromě mě a divokých koní není v okolí ani živáčka. V horách mě vítá ticho a výhledy na desítky kilometrů vzdálené vrcholky.
Scházím do sedla Genna Duio, kde mě čeká další lesnická chata a další nabídka oběda. S díky odmítám a pokračuji opět vzhůru až na vrchol hory Bruncu Spina (1829 m), kde potkávám první dnešní výletníky.
Na hřebenu jsem sama. Pokračuji okolo Punta Paulinu (1792 m) a konečně se dostávám na nejvyšší vrchol ostrova, Punta la Marmora (1833 m). Kromě čtyř dalších výletníků jsem na vrcholku sama. Je přenádherně!
Cesta z hřebene dolů je značena kamennými mužíky. „Ne, tohle není jedna s těch hlavních cest na nejvyšší vrchol,“ říkám si už zase sama pozorujíc další stádo divokých koní. Na vrcholu Monte Terrarba (1550 m) nechávám opět neznačené Sentiero Italia za zády. Scházím dolů k řece Riu Accu Pilurzu, kde potkávám opuštěnou kruhovou stavbu a zaprášené lahve s pivem. S díky otevírám jedno pivečko a dávám si do nosu.
Po dalších několika málo kilometrech přicházím k horské osadě. Nacházím vodovodní kohoutek. Nikde nikdo. Ideální místo pro odpolední sprchu. Sundávám batoh, doplňuji zásoby vody, a pak se rovnou i pořádně myji.
S pomocí posledních slunečních paprsků suším mokré vlasy. Scházím po údajné trase Sentiero Italia a brzy se dostávám do dalšího chroští. S nadávkami a dalšími krvavými šrámy vzdávám. Vracím se zpátky na rovné místo a „rozbíjím stanové městečko“.
Sluneční paprsky osvětlují vrchol Punta la Marmora a s prvními stíny se opět začíná výrazně ochlazovat. Dívám se do mapy. Po tři sta kilometrech přichází klíčový okamžik celé trasy. Přemýšlím, zda chci i další týden strávit ztrácením se a prodíráním se skrz houští, nebo zda si raději nepůjčit auto a neprozkoumat i jiné části ostrova, na které v rámci Sentiero Italia nebude prostor. Předpověď počasí na další dny je plná bouřek. Při pohledu na rozškrábané nohy dlouho neváhám. Rezervuji si automobil a měním plány.
Dnešní etapa: 28 kilometrů, 1267 metrů výškových vzhůru a 1030 metrů klesání.