17. 7. – středa: Na tenhle výlet jsem se dlouho těšila. Do Skotska mě měli přijet navštívit samí skvělí lidé, což předznamenávalo deset dní plných radosti a zábavy.
Je chvilku po desáté ráno. Jako první vyzvedávám v centru města Lucku s Láďou a Dášu. Zdravíme se a vyrážíme na nákupy do velkého Tesca. Let z Prahy do Edinburghu společnosti Easyjet má menší zpoždění. S ostatními se tak potkáváme až po poledni. V plné skvadře vyrážíme na sever!
První zastávku děláme v Tyndrum. Kvůli zpožděnému letu trochu nestíháme, a tak si dáváme rychlé kafíčko a vyrážíme dál. Přes náhorní planinu Rannoch Moor se dostáváme do jedné z nejturističtějších oblastí, údolí Glen Coe. Přestože prší a „psa by nevyhnal“, zastavujeme. Protahujeme nožky na jednom z místních vyhlídkových parkovišť, a pak už ujíždíme dál přes Fort William, až k slavnému viaduktu Glenfinnan.
I tady trochu prší, a tak se naše návštěva zkracuje na krátký výšlap na zdejší vyhlídku a menší procházku k jezeru Loch Schiel. Na louce potkáváme úplně vyklidněného jelena. Z okolních turistů si hlavu nedělá, a tak si můžeme udělat parádní fotky ze vzdálenosti několika metrů.
Trajekt z Mallaig nám odjíždí v 18:10. Do přístavu přijíždíme akorát včas, v 17:50. Rychle kontrolujeme palubní vstupenky a po deseti minutách už vyplouváme z přístavu. Za čtyřicet minut jsme na Isle of Skye, první z navštívených hebridských ostrovů.
Řadíme se do kolony aut a jedeme do Broadfordu, kde holky shání nějaké potraviny, a já dobírám naftu. Do Skyewalker backpackers, místa našeho nocoviště, přijíždíme až ve 20:30. S holkami jsme se dlouho neviděly, a tak rozhodně nejdeme hned spát. Nic na plat, že zítra musíme vstávat chvíli po sedmé. Naše znovushledání oslavujeme až do půlnoci.
Na Isle of Skye
18. 7. – čtvrtek: Základem každého vydařeného dne je pořádná snídaně :). Vstáváme, snídáme, balíme a v 9:25 už odjíždíme směrem do palírny Talisker. S pomocí místní expozice vysvětluji výrobu skotské whisky a o půlhodiny později už pokračujeme směrem k Portree.
Počasí se kazí. Prší. Po hodinové jízdě zastavujeme na parkovišti pod skalní jehlou Old Man of Stoor. Oblékáme nepromokavé oblečení a stoupáme vzhůru. Brzy začíná opět pršet. Nevzdáváme se a celkem zmoklí přicházíme na hlavní vyhlídku. Horní polovina skalní jehly je zahalena v mracích.
V dálce tušíme slunce, které se nakonec opravdu objevuje mezi mraky nad Portree. Procházíme skrz kamenné uličky a klesáme do barevného přístavu, kde si dopřáváme čerstvé fish and chips. Po nepříliš zdravém obědě pokračujeme dál na sever do ostrovního skanzenu. Zdejší Muzeum ostrovního života tvoří tradiční „black houses“ (pozn. černé domy), kamenné stavby s vřesovou střechou. V každém domečku je popsáno nějaké tradiční skotské řemeslo. Najdeš tu dům popisující výrobu tartanu, dům s ukázkou tradičního bydlení, nebo třeba dům s jednotlivými nástroji na obdělávání půdy a chov ovcí.
Nedaleko Muzea ostrovního života se nachází i unikátní archeologická lokalita- sklepení z doby železné (300 BC- 300 AD). I tady děláme menší zastávku, a pak už spěcháme na trajekt do Uig. Několikapatrová loď nám odplouvá až v 18:30. Abychom stihli všechny formality, musíme být v přístavu už v 17:45.
Za hodinu a 45 minut připlouváme do Tarbetu. Je 20:15 a slunce ještě zdaleka nezapadá. Z ostrovního “city“ přejíždíme na klikatící se Golden road. Zpomaluji. Holkám se v ostrých zatáčkách zvedá žaludek. Za nedlouho přijíždíme do Carbostu, malé osady, kde se nachází náš patrový pronajatý dům. Zdravíme se s paní domácí a jdeme se ubytovat.