Vrchol Ben A´an se nachází v Národním parku Loch Lomond a Trossachs. Není to nejvyšší ani nejtěžší hora v okolí, takže pokud hledáte nějaké „nej“, tady ho rozhodně nenajdete. Ben A´an je ideálním kopcem pokud „nestíháte“. Chcete vidět alespoň něco málo ze skotských hor, ale na pořádný výšlap nemáte čas, vybavení, fyzičku…
Samotná cesta k Ben A´an je zážitkem. Z Edinburghu se vydejte po dálnici M9 směrem na Stirling. Na výjezdu č. 10 odbočte na úzkou, klikatící se silnici A84. Projeďte městečko Callander a odbočte doleva na A821, která vás dovede až na parkoviště „Ben A´an“ u jezera Loch Achray. Pokud se rozhodnete výlet absolvovat, připravte si 3£, které budete muset zaplatit za celodenní parkovné. (Automat přijímá pouze přesně odpočítané mince.)
Výlet můžete v podstatě podniknout i cestou zpět z Highlands. Na výšlap vám budou stačit 2 až 3 hodiny. Záleží na vaší fyzičce. My jsme do oblasti Trossachs vyrazili v pátek odpoledne. Po hodinové jízdě jsme přijeli na parkoviště. Zabalili věci. Přešli silnici a vyrazili po příkré, nově zrekonstruované cestě vzhůru.
Brzy jsme se dostali do dříve zalesněné dnes již vytěžené krajiny nad Loch Achray. Vrchol Ben A´an se teď tyčil přímo před námi. Přešli jsme přes „oholenou“ skomírající planinu a pokračovali po příjemné rovince k závěrečnému stoupání.
Polomrtvou krajinu nahradil přirozený lesní porost s kapradinami a potůčkem. Cesta začala být strmější a strmější, až se nakonec proměnila jen v příkré kamenné stupně. Zledovatělý povrch a strmý ráz stezky výrazně zpomalil náš postup vzhůru. Celí ufunění a zpocení jsme se konečně vyškrábali do zasněženého sedla. Ještě pár kroků vzhůru…
Před námi se otevřel pohled na pozdně odpolední hory okolo jezera Loch Katrine. I přesto, že je Ben A´an poměrně „malou“ horou, výhled z jeho vrcholku je nezapomenutelný. Obzvlášť pokud se ke zdejší scenérii přidá i jasný měsíc v úplňku. Sedli jsme si a zírali do dáli na zasněžené vrcholky Národního parku Trossachs. Až silný vítr a zapadající slunce nás vytrhly z rozjímání. Museli jsme někde postavit stan.
Ben A´an a jeho výhledy do dáli nám nedaly pokoje. Stan jsme tedy postavili v zákrytu jen kousek pod vrcholem. To proto, abychom druhý den ráno mohli opět pozorovat zdejší krajinu. Jak jsme hned po západu slunce zjistili, naše rozhodnutí nebylo z nejchytřejších. I přes velmi kvalitní vybavení nám v horách v únoru byla přes noc trochu zima.
Druhý den jsme vstali před svítáním. Měsíc se mezi tím během několika hodin posunul nad jezero Katrine. Zabalili jsme všechny věci a nakonec i stan. Začalo pomalu svítat. Se snídaní jsme se rozhodli počkat až na parkoviště. Přeci jen, silný vítr nás z Ben A´an vyháněl nevybíravým způsobem. Rozloučili jsme se s výhledy a pomalu scházeli po stejné, nyní ještě zmrzlejší stezce zpět do údolí.