Přesto že má Ben Ledi pouze 879 m, jedná se o nejvyšší horu v oblasti Trossachs. Pokud budete mít štěstí a na vrchol vystoupáte během dobrého (slunečného) počasí, naskytnou se vám výhledy po celých Highlands.
Na parkoviště pod Ben Ledi se z Edinburghu dostanete za hodinu a půl jízdy. Vydejte se po M9 směrem na Stirling. Dálnici opusťte na výjezdu č. 10 a pokračujte dál po silnici A84 směřující na severozápad do městečka Callander. Jeďte dál po úzké klikatící se silnici až do Pass of Leny, po kterém uvidíte ceduli s odbočkou doleva na „Strathyre Forest Cabins“. Odbočte a přejeďte úzký most, za kterým už uvidíte zaparkovaná auta okolo řeky.
I přesto, že na Ben Ledi vede pohodlná pozvolná stezka, zdejší horu byste neměli podceňovat. Zvláště během zimního období může výstup zkomplikovat typický velmi silný vítr a sněžení, které vás v závěrečné části donutí se otočit.
My jsme na vrchol vyrazili v únoru. Projeli jsme přes úzký jednoproudý most a zabočili doleva, na parkoviště, kde se už tísnilo jedno auto na druhém. Byl víkend a předpověď počasí hlásila teplo a slunečno. Velmi neobvyklé podmínky v tomto ročním období přilákaly horaly z celého Skotska.
Stezka vzhůru začíná hned naproti jednosměrnému mostu, přes který se dostanete na parkoviště. Není nijak značena, takže bez mapy, případně kompasu nebo GPS se sem raději nevydávejte. Zabalili jsme malý batůžek se všemi potřebnostmi na jednodenní skotský výlet a vyrazili do podmračeného rána.
Začali jsme stoupat a už po několika krocích mohli obdivovat výhledy do údolí pod námi. Bylo ráno a kamenitá stezka po chladné noci úplně zmrzlá. Co chvíli jsme museli vyměnit ledovou pěšinu za okolní keříčky vřesu. Ty alespoň tolik neklouzaly.
Přešly jsme horský potok a pokračovali po kamenech zavátých sněhem. Náš směr teď udávaly pouze vyšlapané stopy předchozích návštěvníků. Poslední zátočina a už jsme na hřebeni. Z klidné, klouzavé stezky jsme se rázem dostali do větrem zmítané divočiny. Ne jeden výletník to právě v tomto bodě dnes otočil.
I přesto, že jsme doma nechali cepíny i mačky, rozhodli jsme se nakonec pokračovat vzhůru. Hřeben není nijak úzký, nebo strmý, takže se nemusíte bát, že vás vítr odhodí do údolí. Jde spíš o pocit tepla, který se s každým poryvem větru a přívalem nových sněhových krystalků čím dál víc ztrácí.
S péřovými rukavicemi, péřovou bundou a se sklopenou hlavou jsme se vypravili proti větru vzhůru. Černé mraky se téměř dotýkaly vrcholků okolních hor. V dálce jsme mohli sledovat slunce osvětlující severní vrcholky. My jsme ale zatím zůstávali pod silnou nepropustnou vrstvou mraků.
S velkými obtížemi jsme se konečně dopotáceli pod poslední falešný vrchol s kovovým křížem. „První kříž, který jsem ve skotských horách viděla,“ pomyslela jsem si a pokračovala směrem na vrchol, kde na nás už čekala typická kamenná vrcholová pyramida.
Z našeho původního plánu, obejít Ben Ledi po jeho hřebeni nakonec sešlo. Silný vítr, který s každým našim rokem vzhůru sílil, nás donutil vydat se po „dobytí“ vrcholu zpět do údolí po stejné stezce.