Skály, skalní výchozy, všemožné útvary, vyhlídky na barokní krajinu i nedaleké Krkonoše a Orlické hory. Broumovsko je neskutečně krásný zapomenutý kout naší země, který nabízí mnohem víc, než jen lidmi přeplněný Adršpach.
Oficiálně by naše putování mělo začínat až zítra, jenže jak se dostat do Adršpachu v osm ráno, když bydlíš na druhé straně republiky? Ještě že s námi vyráží i Nožka, která má nádhernou roubenku přímo v Suchém dole. Cesta do Police nad Metují, místa našeho srazu s Vaškem a Luckou, mi trvá tři a půl hodiny! Vítám se s Vaškem a společně vyrážíme do Suchého Dolu, kde se i přes plán na brzké vstávání otevírá jedna lahev za druhou.
Den první: Budík nepříjemně drnčí. Není čas na lelkování. Po snídani plné napečených buchet a bábovek, balíme věci a vyrážíme na vlakovou zastávku do Police nad Metují. Na místním parkovišti necháváme auta a vlakem přejíždíme do Adršpachu. Je krásně. Devět hodin ráno a za vstupní branou skalního areálu ani živáčka. Obcházíme průzračnou pískovnu, kde je už několik let koupání zakázáno a vychutnáváme si první pohledy na skalní útvary. Společně s naši družinou jde i Dárek a Axík, nejvíc aktivní jedinci, kteří nedbají zákazu koupání a v průzračné vodě chladí své kožíšky.
Z modré značky přecházíme na zelenou. Skrz „Skalní předměstí“ se dostáváme ke Gotické brance, původnímu vstupu do Skalního města. Skály se začínají přibližovat. Jdeme po dřevěném chodníčku a pod nohami zurčí Metuje. Vysoké skalní věže uzavírají cestu z bočních stran. Ochladilo se.
U křižovatky „Trpaslík“ se rozhodujeme pro menší zacházku. Místo pokračování po žluté směrem naší několikadenní trasy, volíme cestu okružní, díky které se dostáváme na překrásné vyhlídky, menší nádvoří, i na návštěvu ke Starostovi a Starostové. Ve Skalním městě nechybí ani útvary v podobě Milenců nebo slavná Myší díra, ve které musíme sundat připevněné hůlky z batohu, jinak bychom se nevešli :).
U skalní věže Houbová přicházíme zpět k začátku celého okruhu. Na rozdíl od klidného rána je nyní ve skalách přeplněno. Procházíme skalním městem, které má nyní, zavaleno turisty, úplně jinou atmosféru. U Malého Adršpašského vodopádu je „narváno“. Situace se nemění ani u Velkého vodopádu, kam se dostáváme po žluté. Potřebuji pryč. Procházky v davu lidí mi nečiní radost.
Za výstupem z lodiček potkáváme Pavlu. Chvíli se bavíme, ale pak už musíme dál. Stoupáme, klesáme, stoupáme a klesáme. Čím blíž Teplických skal a dál od těch Adršpašských, tím méně lidí potkáváme. Jako by se všichni zasekli u Slonů, Starostů, Neptunů, Kormoránů…
Okolo Skalního potoku přicházíme do Vlčí rokle, kde odbočujeme na modrou. Na křižovatce Teplické skály – Krápníky testujeme naše odhodlání, a nakonec místo kratší cesty volíme delší skrz skalní město. Cestou potkáváme psa, ledního medvěda, Trosky, skalní korunu a další zajímavé skalní útvary.
Obloha se začíná černit. Na rozcestí U Sekery děláme další pauzu. Občas trochu krápne, ale z pěti dešťových kapek si hlavu neděláme. Spíš nás děsí temnící se obloha.
Po zelené stoupáme vzhůru až na rozhlednu Čáp (786 m). Poslední výškové metry jsou utrpením. Holky překonávají samy sebe. Výhled z kovové rozhledny je nádherný! Před námi jsou Krkonoše, Orlické hory i celé Broumovsko. Od rozhledny vede cesta už jen dolů. V osadě Skály dobíráme vodu a tak trochu smýváme pot a prach z cest. I přes vládní restrikce objevujeme otevřenou restauraci. Místní nabídka pivečka a dalších pochutin nás nutí otočit směr a „trochu se zdržet“. Z obyčejného pivka se stává večeře, poté pozvání na panáka od pana domácího, improvizovaná sprcha na místních záchodech a nakonec i stavba stanů na restaurační zahrádce :).
Na tento výlet vybrala knihu Terezka, a tak za svitu čelovek čteme krásný a trochu smutný příběh o psím Životě Gumpa. Bulgur, dnešní večeře, nám po výborných žebrách a dalších dobrotách zas až tak moc nejede, a tak máme o snídani a oběd postaráno.
Den druhý: Ostaš a bouřka, která nikdy nepřišla
Balíme saky paky a z osady Skály se přesouváme k nedalekému Černému jezeru. Sluníčko svítí a odráží paprsky od poměrně čistého rybníka. Vašek se jde koupat jako první. My ostatní necháváme batohy u jezera a jdeme se podívat na nedalekou vyhlídku, ze které máme Broumovsko i naši trasu opět jako na dlani.
Voda je úžasná! Ledová, osvěžující, ideální na ranní malátnost. Pokračujeme po červené skrz pískovcový les a louky až do vesničky Javor a Dědov, kde se na chvíli zastavujeme. Je vedro a dusno. Dobíráme vodu a celí šťastní vcházíme na stinnou lesní cestu, která nás vede až k restauraci a parkovišti Ostaš.
U milého pana hlídače shazujeme batohy. Sobota a turistů je tady, na populární Ostaši, opět požehnaně. V restauraci si na chvíli sedneme ke kofole. O jídle a delší pauze si necháme zdát. Před obědem nás totiž čeká obhlídka skalního města Kočičí skály.
V dálce bouří a vzduch začíná houstnout. Ve sluji Českých bratří a na Kočičím hradě je turistů ještě více než u restaurace. Po návštěvě Kočičích skal vyrážíme do ostašského bludiště, kde je situace s návštěvníky podobná. Co chvíli slyšíme nový hrom. Na vyhlídce pozorujeme černá mohutná mračna, která se na nás valí ze všech stran. Je to děsivé.
V restauraci nás čeká spokojená Evička. Vyzvedáváme batohy a i my se po pár minutách zakusujeme do šťavnatého masíčka a dalších dobrůtek.
Z Ostaše pokračujeme do Hlavňova po červené. Není kam spěchat. Bouřící mračna, jakoby se nám nad hlavami rozestupovala. U Hlavňovského rybníka děláme další pauzu. Hladina je zarostlá zelenými řasami. Nedaleko jsou ale umývárny, a tak shazujeme opět batohy a přes veřejnost celého místa se jdeme sprchovat. Pocit čistých vlasů nenahradí nic :).
V nedalekém kiosku potkáváme skupinku starších trampů, kteří se s námi fotí. Nedokážou pochopit, že se pět holek vydalo na výlet s batohem na zádech a současně tak trochu závidí Vaškovi jeho harém :).
Od Hlavňovského rybníka jdeme přes louku k soukromému srubu, kde nám Nožka na dnešní den domlouvá ubytko. Vybalujeme a přebalujeme věci, neboť k nám za chvíli přijede Nožčina maminka s polévkou a novými zásobami. A abychom si náš výlet ještě o trochu zjednodušili, dle domluvy nám odváží i všechny nepotřebné věci, které by nás na zádech jen zbytečně tížily.
S Luckou sbíráme chroští a dřevo na oheň. Výprava ostatních je za chvíli zpět i s nejúžasnější polévkou, kterou jsem kdy jedla a dalšími dobrotami. Děláme oheň a na zápraží čteme pár kapitolek z výletní knihy.
Comments