Vzbudila jsem se ještě před šestou. Ranní kolečko a bourání stanu mi tak trochu narušili přiběhnuvší sportovci. „Jé, to se omlouváme, jestli jsme tě vzbudili,“ zastavili se na kus řeči. Ostatně do řeči se tady s vámi dá téměř každý. Nevím, jestli jsou místní tak zvědaví, nebo jestli jsou jen velmi milí. Dle mých dosavadních zkušeností bych si ale tipla, že B bude správně.
Po krátké rozpravě, kdy mi byly nabídnuty náplasti a dokonce i spolujízda do Grantown on Spey, jsme se rozloučili. Dobalila jsem své věci, nahodila batoh a stále ještě bez vložek do bot pokračovala ve své trase. Dnes mě čekaly hned čtyři palírny whisky.
První, Knockando Distillery, jsem potkala hned po několika minutách cesty. K Tamdhu Distillery, která následovala, jsem došla za dalších několik desítek minut. Právě tady se můžete pokochat zachovalým železničním nástupištěm, které odkazuje na zašlou slávu tohoto dopravního prostředku v oblasti Speyside. Nakonec (jak vám po několika kilometrech dojde) přímo po zrušené trase železnice povede i většina z dnešní cesty.
Po staré železnici dojdete i do Blacksboat, dalšího zrekonstruovaného nástupiště, a také do Ballindalloch, kde se budete muset podruhé rozhodnout. Speyside Way se tu totiž rozdvojuje. Buď můžete pokračovat směrem na Aviemore, nebo se vydat do Tomintoul (jedním směrem je to zhruba 24 km). Vzhledem k mým zničeným nohám jsem dlouho neváhala a pokračovala směrem na Aviemore.
Po Ballindalloch následuje palírna Tormore, kde mi poprvé na trase začalo trochu krápat. Dostala jsem se do úseku, který je zcela nelogicky veden po úbočí zdejších kopců nahoru a dolu. Popravdě je trochu depresivní jít dvě hodiny a vidět pořád stejný kopec, na který jste vyšlápli a teď kolem něj chodíte nahoru a dolu. A k tomu ještě pozorovat silnici A95, která vede v rovině a auta po ní sviští přímo do Cromdale.
Tento marast, společně s občasnými přeháňkami přetrvával až do Cromdale, kde jsem se opět napojila na starou známou zrušenou železnici. Téměř třicet kilometrů za mnou a křeče v chodidlech. Potřebovala jsem se posadit. Našla jsem si kládu a začala rozvazovat tkaničky u bot. Chvíli jsem nechala nohy odpočinout a rozhodla se vrátit zpět k vnitřním vložkám do bot.
Vyrazila jsem okolo starého železničního nástupiště a pokračovala ke kostelu za Cromdale. Slunce se opět začalo chýlit k obzoru. Celá krajina se teď zahalila do žlutooranžového hávu. Přešla jsem most a pokračovala po nově upravené lesní cestě směrem na Grantown on Spey. Až do města jsem nedošla. Místo toho jsem si vyhlídla příjemný suchý palouk pod borovicemi a začala stavět stan.
Dnešní den: 29 km