Lipton´s seat a zima v horách
I v Haputale nám místní tvrdí, že na Lipton´s seat žádné autobusy nejezdí. Nenecháváme se ale odradit a brzy už sedíme v autobuse jedoucím do vesničky Dambetenna, která se nachází pod Lipton´s seat. Na zastávce potkáváme i skupinku Čechů, dva průvodce a dva klienty, pro které je výlet na Lipton´s seat celodenní zábavou.
Ve vesničce Dambetenna se nachází čajová továrna a spoustu taxikářů, kteří vás odvezou až na parkoviště na Lipton´s seat. Dáváme se dohromady s českou skupinkou a společně vyjíždíme skrz mlžné opary vzhůru. Přesto, že je brzy ráno, nemáme štěstí. Proslulé výhledy z Lipton´s seat jsou už nyní zahaleny mlhou.
Čekáme deset minut, dvacet… v místní jediné restauraci si dáváme tradiční čaj a placky s chilli, a pak se před námi konečně rozevře alespoň na chvíli pohled do údolí. S trochou představivosti vidíme až mořskou hladinu.
Ve vesničce Dambetenna jdeme na návštěvu místní továrny na čaj. Díky svátkům je částečně přerušen provoz. I tak nám ale nakonec místní průvodce ukazuje jednotlivé místnosti a popisuje proces výroby.
Zpátky do Haputale jdeme pěšky. Na místní silnici jsme samy. Vpravo i vlevo jsou nekonečné čajové plantáže. Trošku krápe a vlastně je (na srílanské poměry) zima.
Cestou se rozhodujeme pro návštěvu ještě jednoho zajímavého místa v okolí – benediktinského kláštera Adisham. Bohužel je ale všední den, a tak když se ke klášteru konečně dostaneme (taxíkem), zjišťujeme, že mají zavřeno. Místní údajně nádherná zahrada a budovy z první poloviny 20. století jsou navíc zahaleny klesající mlhou.
Zpátky do Haputale jdeme trochu naštvaně opět pěšky. Mlha začíná klesat níž a níž. Je zima a co chvíli přichází nový déšť. Ve městě nacházíme první restauraci a dáváme si jídlo – kari. K našemu překvapení nám na stole přistává obrovská mísa plná rýže a osm menších mističek plných všemožných omáček. Jídlo je neskutečně dobré, ale z jeho množství by se najedlo alespoň 5 lidí!
S úplně přecpanými břichy platíme směšný peníz a odvalujeme se na ubytování. „Příště si musíme dát jen jednu porci pro dvě osoby,“ domlouváme se oddechujíc už v posteli.
Horton´s planes - Hortonovy pláně
Návštěva Hortonových plání patří mezi největší zážitek našeho výletu. Ve zdejším Národním parku se nachází úplně jiný krajinný typ než na zbytku ostrova. Lesy, louky, nádherný vodopád Baker´s fall a vyhlídka „Konec světa“ World´s end jsou hlavními místními lákadly.
Z Haputale vyrážíme prvním ranním vlakem. Po půlhodině vyhlídkové jízdy přijíždíme do nedaleké Ohiya. Dál už musíme buď pěšky, nebo jedním z mnoha místních taxi. Bereme taxi a snažíme se usmlouvat cenu na minimum. I tak se ale nejedná o nejlevnější výlet. Jen vstupné na Hortonské pláně nás stojí něco okolo 30 $/osoba.
Spěcháme. Dle veškerých informací je nejlepší čas na návštěvu brzy ráno, kdy jsou výhledy z World´s End nezakryty později pravidelně přicházejícími mraky. Na vyhlídce jsme až okolo desáté ranní. Máme štěstí. První vlna mraků se nám zvedá před očima a tak máme před sebou překrásný výhled do hlubokého údolí pod námi.
Devíti kilometrový okruh zvládáme ujít za necelé čtyři hodiny. Nepospícháme. Je krásně. Přesto, že se nacházíme ve výšce více než 2.000 metrů nad mořem, je vedro. U návštěvnického centra nás čeká náš řidič tuktuku. Spí. Jednou jízdou vzhůru a dolů má vyděláno.
Zpátky do Ohiya se vracíme v brzkém odpoledni. Vlak zpátky do Haputale nám jede až za hodinu. Jdeme se projít a v korunách stromů nacházíme neznámý druh opic. V nedaleké improvizované restauraci objednáváme další kari. Tentokrát pouze porci pro jednoho a dva čaje.
Zpátky do Haputale přijíždíme odpoledne. Máma je už unavená. Na procházku skrz čajové plantáže se tak vydávám sama. Dnes je mnohem lepší počasí než včera a výhledy jsou i nyní, v pozdním odpoledni, skvělé.
Mnou vybraná trasa mi brzy splývá s cestičkami mezi čajovníky. Přemýšlím, zda to nemám otočit zpět, ale místní výhledy jsou tak krásné, že raději zrychluji vzhůru. Za nedlouho se už nacházím na místě, ze kterého je vidět vzdálený vrchol Lipton´s seat, náš včerejší cíl. Na obloze svítí měsíc a slunce pomalu zapadá. Jsem nadšená a nabitá energií. Nikde nikdo. Jen já a pomalu se rozsvěcující světla ve městě pode mnou. Zpátky dolů, do Haputale, běžím. V nedalekém obchodě dokupuji oblíbené plněné pečivo, a pak už zmožená dojmy a zážitky ulehám v posteli.