Camino se představuje
Camino de Santiago neboli pouť do Santiaga je bezpochyby nejnavštěvovanější z evropských poutí. Mnoho poutníků mi dá za pravdu, když řeknu, že je to cesta často přeplněná poutníky. Obzvláště posledních 50 km před Santiagem začne trasa možná až nepříjemně houstnout. To platí především pro takzvanou Francouzskou trasu, která vede z městečka St. Jean-Pied-du-Port blízko Biarritz ve Francii, ze kterého je to do Santiaga 780 km.
Ať už si poutník vybere jakoukoli cestu, jeho cílem bude vždy Santiago de Compostela konkrétně místní katedrála, ve které jsou údajně uloženy ostatky Sv. Jakuba, kazatele z Hispánie a Kristova následovníka. První doloženou poutí do Compostely je cesta francouzského biskupa z Le Puy, která se uskutečnila v roce 951. Prvním návodem, jak pouť absolvovat, a co po cestě vidět, je manuál z 12. století. Největší boom ovšem nastal až koncem 80. let 20. století, kdy pouť absolvoval populární papež Jan Pavel II. V roce 1993 byla dokonce trasa zapsána na seznam UNESCO.
Symboly poutníků
Mezi hlavní symboly poutníků patří mušle hřebenatka, kterou si poutníci často přivazují na batoh. Spíše turistickou atrakcí je lahev na vodu v podobě tykve a klobouk s širokou krempou. Velmi užitečná je pak i poutnická hůl.
Ubytovny a poutnický pas
Poutníci na své cestě přespávají v ubytovnách tzv. Albergue, ve kterých se „legitimují“ pomocí poutnického pasu, do kterého sbírají po cestě razítka. Ve většině z Albergue se smíte ubytovat pouze na jednu noc a opustit přístřeší do 10:00. Ubytovny jsou skromné, nečekejte žádný luxus. Většina poutníků jde spát brzy a druhý den vyráží již před úsvitem. Občas to chce tedy špunty do uší a roušku přes oči. I čelovka může při pouti hodně pomoci.
Razítka dostáváte nejen na ubytovnách, ale například i v katedrálách, kostelech, kaplích, restauracích nebo barech. Důležité je mít v poutnickém pasu alespoň dvě razítka z posledních 100 km před Santiagem. Abyste totiž v Santiagu získali vytoužený certifikát poutníka, musíte nejdřív předložit důkaz, že jste ušli minimálně sto kilometrovou trasu.
Poutní trasy
V současné chvíli existuje celkem 12 hlavních značených tras, které mají různé délky a vedou skrz různě náročný terén přes Španělsko, Francii a Portugalsko. Nenechte se ale mýlit. Na pouť můžete vrazit třeba i z České republiky, Německa, Itálie nebo odkudkoli z Evropy. Cesty, po kterých poutníci putují, jsou třeba méně značené, než poslední kilometry ve Španělsku, o to více ale dobrodružné.
Jak již bylo řečeno, nejznámější poutí je ta Francouzská. Společně s Camino Primitivo, Camino Inglés, Camino del Norte a Camino del Salvador vede skrz překrásnou každým krokem se měnící krajinu severního Španělska. Zdejší kamenná městečka, kulinářské umění v čele s červeným vínem, sýry a klobáskami a pohostinnost nadchne snad každého návštěvníka. Cesty jsou navíc poměrně dobře značeny, někdy až „přeznačeny“, což platí hlavně pro Francouzskou trasu, kde se snad nemůžete ztratit. I když znám případy…
Velmi oblíbenou je méně frekventovaná Portugalská cesta vedoucí z Lisabonu (poutníci ale nejčastěji začínají až v Portu) do Santiaga. Údajně „pravou“ či „originální“ cestou je Camino Primitivo. 320 km náročným horským terénem skrz Asturii se dá zvládnout za přibližně 13 dní putování. Výhodou této cesty je fakt, že zde oproti Francouzské a Portugalské cestě potkáte jen minimum dalších poutníků.
Pouť nebo táborová bojovka?
Občas mi pouť do Santiaga připomíná táborovou hru. Každý jde sám za sebe, ale během cesty se tvoří skupinky kamarádů, kteří se různě míjejí a potkávají. Sdělují si své zážitky, bolístky a radosti. Společně se sbírají i razítka. No a cílem této „bojovky“ je dojít do Santiaga. Jak často říkám: „Camino není soutěž.“ Hlavní cenu totiž vyhraje každý, kdo dorazí před Katedrálu.