Etapa přes Tossals Verds, sedlo Massanelly a dolů do Lluc
Budím se ještě před zazvonění budíku. Dnes je neděle a okolo mě už od rána běhají horští běžci. Nenechávám se rušit. Snídám s nezapomenutelným výhledem do údolí a na okolní skály. Přede mnou je další z jasných mallorských dní.
Stoupám až k samotě l´Ofre, a poté nechávám úzký kaňon za zády. Přede mnou je poměrně nudná cesta lesem. Konečně se dostávám mimo stromy. „Ahhhh,“ vydechuji při pohledu, který se mi zde naskýtá: Přede mnou je široké údolí z obou stran lemované nejvyššími mallorskými vrcholky s Puig Major (1436 m) v čele, ale hlavně hladina jezera (přehrady) Embassament de Cúber! Ranní sluneční paprsky dodávají celému výjevu neobyčejné kouzlo. Prostě ráj.
Musím se zastavit. Potřebuji zdejší výjevy patřičně vstřebat. Po chvíli přichází první ranní turisté. Zvedám se a pokračuji směrem k přehradě dál. Obcházím vodní plochu. Fotím jednu fotku za druhou. U silnice mě čeká rozcestník. „Mám se vydat kratší nebo delší cestou?,“ přemýšlím, ale vlastně není nad čím. Stoupám strmou klikatící se cestičkou vzhůru.
V sedle mezi Morro de Cúber (965 m) a Puig de la Font (1022 m) mě čeká další z nezapomenutelných výhledů. Za mnou je nejvyšší mallorská hora, výše jmenovaný Puig Major (1436 m) a pod ní dvě vodní přehrady Embassament de Cúber a Embassament del Gorg Blau. Přede mnou je pak pohled do srdce UNESCO vápencové oblasti Trossals Verds.
Opět s nadšením vzdychám a pomalu začínám klesat ze sedla směrem do dalšího úzkého vápencového kaňonu. Konečně stín. Dávám si pauzičku a potkávám další turisty, co se rozhodli překonat celou GR 221. Procházím okolo skalních výchozů a dostávám se do pasáže s ocelovými lany. Nečekejte žádné lezení. Jen malé přidržení a už jsem zase na široké cestě.
Přede mnou je závěr údolí a další olivový háj. Přecházím vyschlou řeku a stoupám k horské chatě Tossals Verds, oblíbené výletní destinaci mnoha turistů. Je tu živo. Doplňuji zásoby vody, a když zjistím, že má chata internet, zůstávám ještě o něco déle.
Je odpolední vedro. Opět stoupám vzhůru. Tentokrát přes zelené údolí do sedla Massanelly, nejvyšší přístupné hory na ostrově. (Pozn. Na Puig de Major je observatoř a vojenské území.) Pouštím si hudbu. Začínám cítit únavu. Myšlenkami jsem přikovaná k sedlu. „Co asi bude na druhé straně? Uvidím už druhé pobřeží ostrova?,“ přemýšlím a otáčím se zpátky do zeleného údolí.
Okolní hory září ve světle odpoledního slunce. Ještě pár metrů a jsem v sedle. Konečně! Přede mnou se odkrývá poslední část ostrova. V hlubokém údolí tuším poutní osadu s klášterem Lluc a dál... Tělem mi projíždí vlna vzrušení. „Jo!,“ zavzdychám. Přede mnou je druhé pobřeží ostrova!
Rozhlížím se na všechny strany. Nikde nikdo. Scházím do údolí, a potom zase stoupám na vrchol Puig d´en Galileu (1195 m). Další z nezapomenutelných výhledů, tentokrát na severovýchodní pobřeží. Za Puig de Massanella se mi odkrývá celý zbytek více méně rovinatého ostrova. Klikatící se strmou cestou scházím do Lluc.
Přicházím do prázdného kempu. Využívám zdejší ledové sprchy, peru a doplňuji zásoby vody. S díky odcházím dál. Chci najít nějaké tiché zapomenuté místo. Takové nakonec nacházím v lese za další turistickou chatou, Son Amer. Je téměř osm večer. Nezbývá než zalehnout a dočíst knihu :). A zítra už budu v cíli!
PŘEDCHOZÍ ČÁST CESTOPISU - DALŠÍ ČÁST CESTOPISU
rychle usínám.