Výšlap na Heklu
8. 8. – čtvrtek: Když se předpověď vydaří a vzbudíš se do sluncem zalitého rána, je úplně jasné, co je třeba udělat. Dnes nás čeká výšlap na jednu z nejkrásnějších hor jižních ostrovů, Hecla. Nespěcháme. Užíváme si výšlap se vším všudy. Výhledy jsou překrásné! A to i přesto, že nám nad hlavou občas proletí pořádný mrak.
Fronta odešla. Na vrcholu Hekly je přenádherně. Nad hlavou máme modrou oblohu a hřejivé slunce. Pomocí dalekohledu pozorujeme stohlavá stáda jelenů a laní v údolí. Ležíme a vychutnáváme si místní klid.
Cestou domů potkáváme roztomilé shetlandské poníky, se kterými se samozřejmě musíme pořádně pomazlit, a pak už nás čeká jízda domů. Venku je krásně. Na barák přijíždíme v půl šesté, v době, kdy je slunce ještě stále vysoko na obzoru. Přemlouvám Žanetu s Mirem k dalšímu krátkému výšlapu na nedaleký vrchol Rueval.
Nasedáme tedy opět do auta a přesouváme se pod vrchol. Rueval je opravdu „jednoduchá hora“. Výšlap i sestup nám trvá rekordní hodinu! Na vrcholu sice šíleně fouká, ale místní výhledy jsou natolik nádherné, že trochu toho diskomfortu ani nevnímáme.
Vnější Hebridy v dešti
9. 8. – pátek: Dnes je náš poslední (celý) hebridský den. Vstáváme a venku je hnusně. Ostrovy jsou přetaženy novou frontou. Mraky se skoro dotýkají obřeží. Kontroluji předpověď počasí a po společné poradě se rozhodujeme místo návštěvy ostrova Eriskay vyrazit na sever.
Jako první zdoláváme malý kopec u ostrova Berneray, Ben Mhor, 190 m, ze kterého máme opět nádherný výhled! Nedaleko zdejšího vrcholku se nachází i další ze skotských brochů, více méně rozpadlý Dun an Sticir. Jeho zajímavostí je umístění na kruhovém ostrově a možnost návštěvy pouze během odlivu.
Nad hlavou nám zcela nehybně visí tlusté, vodou nacucané, mraky. Přejíždíme k bílým plážím okolo vesnice Udal (ostrov Severní Uist) a jdeme se projít. Je odliv. Místní pláže zasahují hluboko do moře a vodní ptactvo má hody. Na odhalených plážích totiž vyzobává mušle a jiné korýše. Přesto, že nejsme na žádné hoře a procházíme se pouze okolo pobřeží, šíleně fouká.
Po šesti kilometrech přichází první horizontální déšť. Zkracujeme původně zamýšlenou procházku a vracíme se zpět k autu. Cestou domů hledáme otevřenou restauraci. Bez úspěchu. Nakonec volám do nedaleké restaurace na ostrově Benbecula a rezervuji stůl na 18:00.
Večer připravuji palačinky na druhý den, balím a pak okolo osmé vyzvedávám spokojené strávníky. Náš poslední večírek začíná decentně. Vlastně ani nevím, kam se ten čas ztratil, když v tom jsou čtyři ráno a my jdeme konečně spát!
Cesta zpět do města
10. 8. – sobota: Za necelé dvě hodiny už zase vstáváme. Je 6:20 a my se už spořádaně loučíme s domečkem a odjíždíme směrem k přístavu v Lochmaddy, kde musíme být už v 6:45. Náš trajekt odjíždí v 7:30. Využíváme dvouhodinovky na trajektu k spánku a v 9:15 už připlouváme na Isle of Skye.
Jedeme se podívat na Old Man of Stoor, ale venku je tak hnusně, že je celá skalní jehla úplně zahalená mraky. Otáčíme auto zpátky na jih. V Broadfordu opět doplňuji naftu a po pár minutách už necháváme ostrov Isle of Skye za zády.
Další zastávkou je vodní hrad Eilean Donan. Po prázdných plážích a horách ostrovů Vnějších Hebrid je zdejší turistický cvrkot jako facka na tvář. Místní parkoviště (několikrát zvětšené) je úplně přeplněné. Jedeme na vyhlídku nad hrad, kde si můžeme vychutnat pohled na místní památku v tichosti, a pak pokračujeme do Shiel Bridge a Kintail.
Zastavujeme v místě jedné z mnoha bitev Jakobitského povstání, a pak už nás čeká vyhlídka na Ben Nevis u Commando Memorial a návštěva zeleného údolí Glen Coe. V Glen Coe nám začíná svítit slunce! Jdeme se projít na nedalekou vyhlídku, jedno z mála míst, kde nejsou davy. Škoda, že nemáme více času. Obdivujeme místní odstíny zelené, fotíme se a vyrážíme dál směrem k Edinburghu. Miro mi pomáhá s řízením až téměř k dálnici, kde řízení přebírám já a brzy už přijíždíme do Edinburghu.
Ubytováváme se v hezkém pokojíku a vyrážíme do města, kde to vře. Jako každý srpen je Edinburgh zavalen turisty a umělci z celého světa. Koná se tu totiž světově největší divadelní festival Fringe.
Parkuji auto u Skotského parlamentu a začínám dostávat kopřivku z místních davů. Procházíme se po slavné třídě Royal Mile, která vede mezi Holyrood palace a Edinburským hradem, a pak raději scházíme do novější části města na Rose street, kde hledáme jakoukoli prázdnější restauraci.
Po večeři se vracíme přes park a historický hřbitov Princes Gardens zpátky na „míli“. Všude je neskutečně hodně lidí. Nabídky na koncerty, performance a divadla jsou vylepené na každém rohu. Hraje se v divadlech i na ulici. Chvíli pozorujeme místní artisty, a pak už se vracíme k autu a na ubytko.
11. 8. – neděle: Vstáváme nepříjemně brzy. Před pátou nasedáme do auta a jedeme směrem na letiště. Let do Bratislavy odlétá v 6:50. Loučím se se skvělou partou a tajně doufám, že se ještě někdy uvidíme :)