• Klara Skuhrava

Sama na Filipínách 4.

Aktualizace: úno 19

Super Ultimate tour Coron

Představa ideální dovolené je pro mě čas strávený v přírodě mimo civilizační balast. Už jen vyslovením: „Super Ultimate tour“ se mi ježí chlupy na těle. Jenže připlout na Coron a nepodívat se po ikonickém okolí? To by byl opravdu neodpustitelný omyl. A tak jsem i já zakoupila lodní výlet v jedné z mnoha cestovních agentur (v podstatě si „tour“ můžete koupit kdekoli, v jakémkoli krámě, hotelu, hostelu, restauraci…) a vyrazila objevit to „nejkrásnější“ z Coronu.


Z hostelu Ecosio to mám do města s přístavem několik kilometrů. Je ráno. Kromě několika motorek a otravných taxikářů není široko daleko ani noha. Svůj batoh s tříměsíční výbavou nechávám dle domluvy v cestovní agentuře dole ve městě. Vyzvednu si ho až po návratu z lodního dobrodružství.


Taxi, které sváží jednotlivé účastníky, přijíždí až za půl hodiny, a tak stíhám i zhlédnout místní školní průvod a v nedalekém krámku kupuji snídani. Taxikář postupně zastavuje u jednoho hotelu za druhým, dokud není vůz přeplněný.


V přístavu je šrumec. Desítky lodí, a ještě více pokřikujících Filipínců, kteří se snaží zdejší chaos organizovat. K našemu tuktuku přichází jeden z místních. Ukazuji svůj lístek, načež mě posílá k lodi s dalšími přibližně dvaceti cestujícími. „Tohle nebude dobrý,“ říkám si pozorujíc další a další přijíždějící turisty a další a další plnící se lodě… Začíná se naplňovat má předtucha, že všichni turisté z Coronu se právě dnes rozhodli absolvovat místní „tour“.


Společně s dalšími desítkami lodí odplouváme. K mému překvapení se téměř všechny lodě rozdělují a míří různým směrem. Naší první destinací je Twin lagoon. Dvě jezera, která jsou mezi sebou propojena úzkým průlivem jeskynního charakteru. Na lodi dostáváme dost nechutné a staré masky se šnorchlem. Údajně si můžeme vypůjčit i kajak, ale s tím je trochu problém- na dvacet pasažérů je zde pouze jeden…


Skáču do vody mezi ostré deštěm vymyté vápencové skály. Kromě naší lodě u Twin lagoon zakotvily ještě 4 další, a tak nás je teď ve vodě osmdesát!!! Snažím se plavat mimo hlavní dav, což není problém. Většina z turistů má co dělat, aby se udržela nad hladinou. Problém mají zvláště Asiaté. Začínám chápat povinnost oranžových vest.


Na druhém jezeře/laguně je klid. Většina návštěvníků tam jednoduše nezvládá doplavat. Chvíli pobydu, a pak se stejnou cestou přes uzoučký průliv vracím zpět.

Okolo Coronu se nachází spoustu lodních vraků z druhé světové války. Tím nejlépe přístupným je „Skeleton wreck“. Zbytek železné konstrukce se nachází jen několik metrů pod hladinou, takže k jeho prozkoumání stačí jen obyčejný šnorchl, brýle a případně i trochu cviku v potápění.


Opět skáčeme do vody a opět se okolo mě nachází obrovské množství lidí. Potápím se ke konstrukci, kde je klid, ticho a nádherné ryby a flóra všech barev. Na rozdíl od „Twin lagoon“ je tady aspoň potápěcí zábava.


Další zastávkou je jedna z mnoha idylických filipínských pláží, Banol beach. Bílý píseček, průzračná modrá voda a palmy všude, kam se podíváš. Pro někoho ráj, pro mě nuda. Zkouším se podívat pod hladinu a po chvíli zjišťuji, že písek pokrývá i zdejší podmořské dno. V dosahu tak nejsou žádné zajímavé korály, ryby ani mušle. Vracím se zpět na loď, kde se podává oběd.


Mořská hladina se třpytí v poledním slunci. Po hodinové zastávce přeplouváme k jezeru Luluyuan a poté i k ikonickému Barracuda lake. Minulý rok se tu prý dva turisté utopili a od té doby jsou návštěvní pravidla velmi striktní. I tady je možné koupání pouze s vestou. Na břehu nás hlídá několik lodivodů, kteří s každým přestupkem pískají a vehementně ukazují, že: „Takhle tedy ne!“


Slunce se pomalu chýlí k obzoru. V brakické vodě je nám zima. Sluneční paprsky navíc nedosahují ani k osvícení celé zátoky, a tak si většina turistů stěžuje na špatné fotografie a špatnou práci průvodců.


Po návštěvě jezera Barracuda nás čeká už jen poslední zastávka, Siete pecados. Několik skal uprostřed moře, kde se nachází nádherné korály obývané nejrůznějšími rybkami. S posledními slunečními paprsky skáču do vody. Je zima, ale díky místním silným proudům se musí při šnorchlování pořád plavat, a tak se brzy zahřeji. Většina spolucestovatelů zůstává na lodi a o další šnorchlování už nemají zájem.


Přijíždíme do přístavu okolo šesté odpolední. Slunce zapadá. V cestovní agentuře si vyzvedávám batoh, a pak se ubytovávám v malém, špinavém hostelu v centru města. Ve sprše smývám slanou vodu a v kuchyňce dostávám rum s kolou, místní každovečerní rituál.



PŘEDCHOZÍ ČÁST CESTOPISU - DALŠÍ ČÁST CESTOPISU

2 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

KONTAKT

Ing. Klára Skuhravá

Ičo: 07021623

Obecní 196, 691 54, Týnec

+420 730 187 706

info@justwalkit.cz

č.ú.: 291804681/0300

GDPR 

Chci odebírat novinky z Justwalkit

  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon
  • Black YouTube Icon

© 2016 - 2021 Justwalkit