Šnorchling se želvami
Z Debarawewy přejíždíme na úplný jih do Matary. Naším cílem jsou zdejší pláže a moře plné želv. Přes jižní část Srí Lanky vede široká a prázdná dálnice, takže nám přejezd netrvá tak dlouho, jako obvykle.
V Mataře je úplně jiná atmosféra než ve zbytku již prozkoumané Srí Lanky. Turismus tu kvete. Okolo pláží jsou nastavěné hotely a další se staví. Restaurace se západním stylem jídla a bary s živou hudbou tu potkáte na každém kroku. Rozhodně se nejedná o tiché opuštěné místo spojené s přírodou, jako tomu bylo v horských oblastech ostrova.
Poprvé, po deseti dnech na Srí Lance, jdeme s mámou na pláž. Ubytování jsme si zamluvily hned u moře. Máme ale smůlu. Po příchodu zjišťujeme, že tu mají plno. Pan domácí vzniklou situaci zřejmě neřeší poprvé, protože zcela automaticky startuje motorku a veze nás do prázdné vily svého kamaráda, kde máme pokojík samy pro sebe.
Zdravíme se s novým majitelem, který nejenže zná Českou republiku, ale ještě chodil s Češkou a dokonce i umí pár českých slov. Je to milý Srílančan, který nám hned ze startu nabízí šnorchlovací výbavu a společně s jeho kamarádem i pomoc při šnorchlování. Nabídku nakonec trochu skepticky přijímáme a jak se brzy ukáže, je to jedno z těch lepších rozhodnutí.
„Na paní Radovou“, to je typický plavecký styl mé maminky. Popravdě mě vůbec nenapadlo, že ještě nikdy nešnorchlovala, a že vlastně vůbec netuší, jak dýchat do šnorchlu. Naštěstí má k ruce jednoho z místních, který ji drží celou dobu za ruku a ukazuje želvu za želvou. My plaveme trochu dál na moře, kde každou chvíli vidíme novou vynořující se želvu.
Po necelých dvou hodinách ve vodě máme cachtání dost. Loučíme se s pomocníky. Chvíli odpočíváme na vyhřátém bílém písečku, a pak se vracíme na ubytování. Je pozdní odpoledne. Brzy zapadne slunce. Rychlá sprcha a vyrážíme ven, obhlídnout západ slunce nad mořem. Ještě štěstí, že jsme si s sebou vzaly nějaké ty alkoholické zásoby. Dnes se nám hodí k malé plážové soukromé párty.
Pevnost Galle a ruský ráj Hikkaduwa
Flákání na pláži nebaví ani mě ani mámu, a tak se hned ráno balíme a odjíždíme dál na západ, do města Galle. Stará historická část Galle (UNESCO) je údajně nejkrásnějším městem na Srí Lance. Najdete tu nádherné koloniální domy z období holandské nadvlády (17.století) i kostely evropského stylu.
Celá stará část se nachází za mohutnými hradbami, které zachránily město od zkázy tsunami v roce 2004. Z nádraží se necháváme do starého města odvézt taxi (tuktukem). Batohy necháváme uloženy v jedné z mnoha kaváren/restaurací evropského stylu a městem procházíme nalehko. Asi nejkrásnější z celého městečka jsou hradby, po kterých je možné obejít Galle kolem dokola.
V poledne jsme zchváceny vedrem, a tak se vracíme zpět do restaurace, kde si za „evropskou cenu“ objednáváme tradiční kari. Celý jih Srí Lanky má dovolenkový nádech. Není kam spěchat a ani my nepospícháme.
Na nádraží nastupujeme do přímého autobusu směřujícího do Hikkaduwy a postupně se přesouváme dál na sever. Jestli jsem kdy označila Mataru jako místo s turisty, pak Hikkaduwa je jedním slovem „turistický ráj“. Hotel na hotelu, ceny vyšponované do závratných výšin a k tomu arogantní Rusák za Rusákem.
Přicházíme do ubytování, které je spíše hnusné, než cokoli jiného, a rychle „zdrháme“ na pláž. „Co tady jako budeme dělat?,“ ptá se mě po deseti minutách znuděná máma a já přemýšlím nad její nedávno položenou otázkou: „A budeme vůbec někdy taky u moře?“ „Teď budeme na té pláži, jak jsi na Vánoce chtěla,“ oznamuji jí a čtu si knihu. V písku zvládneme zevlit necelou hodinu, pak toho máme dost a musíme se aspoň jít projít.
V jednom z mnoha plážových barů objednáváme ovocný fresh, a pak pokračujeme v obhlídce pláží dál. Před obrovský hotelový komplex „Delfín“ připlouvají velké želvy. Jsou naučené a zvyklé, že tu dostanou od místních jídlo. Jinak tomu není ani dnes, kdy místní želvy krmí chaluhami a za menší dýško si můžete želvu pohladit a nakrmit i vy.
Asi největší střet s „turistickou kulturou“ zažíváme v místním obchodě s čajem, kam za námi přichází skupinka drzých vulgárních Rusáků, kteří se ani neobtěžují pozdravit, natož s místními prodavačkami mluvit anglicky.
Kupujeme čaj a odcházíme znechuceně na ubytko. Na posledních pár dní je potřeba změnit/ upravit plán. Turistická místa a pláže nám nedělají dobře.