Jižní Srí Lanka
Vstáváme brzy. Po snídani nahazujeme batohy a vyrážíme na autobusovou zastávku. Opouštíme horskou oblast a přejíždíme na jih ostrova.Ve Wellawaya měníme autobus, kterým se dostáváme až do Debarawewy. Přijíždíme brzy, ale venku je takové horko, že jsme rády za luxusní pokoj se soukromou sprchou a klimatizací.
Po sprše se jdeme podívat na místní trh, kde ochutnáváme všechny možné druhy ovoce. Brzy ale utíkáme před horkem zpátky do vychlazeného pokoje. Ven se dostáváme až odpoledne. Místní krajina nemá s horskou krajinou okolo Elly nic společného. Kolem nás jsou rozlehlé pláně, mokřiny, bažiny a pole rýže.
Procházíme okolo jezera Debarawewa. Dalekohledem sledujeme kolibříky i dravce a na vodní hladině marně hledáme místní krokodýly. V nedalekých stromech se nachází obrovská kolonie kaloňů. U hlavní silnice pak konečně potkáváme první otevřenou restauraci, kde si objednáváme jídlo. Jak ale zjišťuji, peněženku jsem nechala doma, a tak po dobré a velmi laciné večeři (ano- už zase nejsme v turistické oblasti) běžím na pokoj a zpátky zaplatit.
Jak brzy zjišťujeme, jih Srílanky ožívá až po západu slunce, kdy je venku alespoň trochu dýchatelno. My ale na místní zvyklosti nejsme. Zítra nás čeká celodenní safari v nejslavnějším národním parku ostrova, Yala. Což znamená, že musíme vstávat už ve 4:00!
NP Yala
Budík nám nepříjemně drnčí už ve 4:00. Venku je tma. Rozsvěcíme světlo. Balíme potřebné věci a v 4:30 už nasedáme do připraveného Jeppu. Silnice jsou prázdné. Jediní účastníci provozu jsou další Jeppy s dalšími turisty. Ke vstupní bráně přijíždíme ještě před východem slunce. Náš průvodce a řidič v jedné osobě zařizuje povolení a s prvními slunečními paprsky se otvírá brána národního parku.
Jako první vidíme dikobraza. Hned po něm následuje několik nádherně zbarvených kohoutů, pávi a pak náš řidič dostává echo o výskytu leoparda. Jestli si dokážete představit, jak vypadá lov divoké zvěře, tak zhruba tak si teď připadám. Na úzkých prašných cestách zařazujeme nejvyšší rychlost. Řidič jede jako blázen. Ostatně okolní řidiči na tom nejsou jinak. A pak to přijde- přijíždíme k malé skalce, na které se vyhřívá v ranním sluníčku leopard. Přijíždí Jeppe za Jeppem. Nastává troubení, pořvávání a chaos. Okolo jediného zvířete je na padesát aut.
Naše posádka na sebe nevěřícně zírá. Připadám si jak v nějakém zvláštním komediálním filmu, až na to, že to není vůbec vtipné. Místní leopard musí být opravdu velký exhibicionista, jinak by nápor turistických paparazzi těžko snesl. Po několika minutách se velká kočka protáhne a milostivě odkráčí pryč. Fotografií už asi bylo dost.
Společně s ostatními v Jeppu prosíme našeho řidiče, aby změnil taktiku. V Yale chceme zvířata pozorovat, ne je honit. Zpomalujeme a zbytek dopoledne potkáváme „jen“ menší skupinky slonů, krokodýly a další zástupce ptactva.
Po pauze a společném několikahodinovém obědě (zvířata jsou nejvíce aktivní během rána a v podvečer) přichází na řadu druhá část dne. Na místních stezkách jsem úplně ztracena. Kdyby nás náš průvodce vozil jen v kruzích, vůbec bych si toho nevšimla.
Průvodce dostává další echo. Tentokrát se jedná o medvídka. Velmi vzácné a plaché zvíře. Na místě jsme mezi prvními. I tak si zvíře musíme trochu domyslet. Nachází se totiž v nedalekém křoví a z jeho podoby odhadujeme pouze siluetu. Trochu znechuceni reakcí místních průvodců toho máme dost. Jediné, co si přejeme, je vymotat se z fronty aut a odjet někam do ticha.
Dnes máme ale obzvlášť štěstí. Cestou z parku nám přes cestu přeběhne další leopard. Skřípání brzd a během pár sekund už stojíme na místě. Leopard se zastavil a dívá se z několika metrů přímo na nás. Nádhera! Říkám si, zatím co se k nám přidává auto za autem. Dvě minuty a leopard je pryč.
Nadšeni posledním zážitkem odjíždíme z parku zpět na hotel, kam se vracíme opět večer po západu slunce. Celé zmožené přicházíme na ubytko a jdeme spát.