Za světem antického Řecka 03-2025

Klara Skuhrava
26. 7.
Minut čtení: 15

Aktualizováno: 27. 7.

Peloponés 27. 2. – 8. 3. 2025

Na Peloponés, kolébku evropské civilizace, jsme se vypravili začátkem jara. Jindy vyprahlý a sluncem spalovaný poloostrov nás přivítal záplavem barev rozkvetlých luk i sadů. Antické, byzantské i novověké památky jsme měli jen pro sebe… tedy když nepočítám štáby hollywoodského velkofilmu The Odyssey, kterým jsme byli v patách téměř každý den.

Náš výlet začíná trochu dramaticky. Tři dny před odletem přichází zpráva, že náš let z Vídně do Athén je kvůli stávce pracovníků letového provozu zrušen. Rychle řešíme změnu letu a místo z Vídně nacházíme dřívější spoj z Prahy. Rušíme autobus z Prahy do Vídně a objednáváme ubytování v Athénách na první neplánovanou noc.

27. 2. čtvrtek: S holkama a Kristiánem se na letišti v Athénách vítáme okolo 17:30. Doprava v širším okolí Athén je tragická. V centru města jsme zaseklí v nehybné koloně, a tak přijíždíme na ubytování až okolo půl deváté. Ubytováváme se a holky s Kristiánem se jdou najíst do nedaleké restaurace. Společně se těšíme na zítřek. Naivně si totiž myslíme, že díky dřívějšímu letu stihneme v Athénách navštívit víc památek.

28. 2. pátek: Abychom z Athén viděli co nejvíc, vyrážíme do víru města už v 8:00. Auto necháváme zaparkované nedaleko Akropole a jdeme se podívat na zdejší „Pražský hrad“, symbol města. U pokladen nám dochází, že je něco špatně… „Generální stávka“, oznámí nám další turisté, kteří stejně jako my chtěli vidět Akropoli hned po ránu. „Co teď?,“ říkám si a přemýšlím, jak změnit plán, abychom z dnešního dne vytěžili co možná nejvíc. Dnes jsou údajně zavřeny všechny památky po celém Řecku. Zmizet z Athén a překopat plán tak, abychom nejdřív viděli něco jiného, proto nemá smysl.

Jdeme se podívat alespoň na nedalekou vyhlídku Areopág, ze které máme jak Akropoli, tak Agoru a nejužší centrum města jako na dlani. Z Areopágu scházíme dolů přes Plaku okolo věže Větrů a brzy se dostáváme k zastávce metra Monastiraki.

Přecházíme k Agoře, od které jsme odděleni kolejemi metra a kovovým plotem. Protože máme ve skupině nadšence do metra, čekáme na další spoj a fotíme si extrémně posprejovanou soupravu s pozadím antických památek. Procházíme až do parku za chrám Héfaisteion, a pak se vracíme skrz Plaku zpět.

Okolo nás začínají proudit stovky, možná tisíce Řeků. U stanice Monstiraki se už nachází dav. Nad hlavou nám poletují vrtulníky a zhruba v tento moment nám dochází, že kromě generální stávky jsou v Řecku na dnešní den naplánovány i demonstrace. Centrum té největší, athénské, se nachází zhruba kilometr od nás.

Holky potřebují kafe. Objevujeme jedinou otevřenou kavárnu v centru (pokud nepočítám protilehlý Starbucks) a z terasy historické budovy pozorujeme houstnoucí davy pod námi.

Posilněni kávou vyrážíme přes výrazně tišší čtvrť Plaky k jižním svahům Akropole. Cestou potkáváme otevřené Akropolské muzeum, magnet na všechny turisty, kteří se dnes objevili ve městě. Holky s Kristiánem neváhají a jdou se podívat na sbírky antického převážně sochařského umění, Nožku s Terkou „další kameny“ nelákají, a tak vyráží na prohlídku obrovského athénského hřbitova. Demonstrace asi už končí, protože se opět proplétáme mezi davy, které tentokrát směřují pryč z centra města.

Za hodinu a půl se opět setkáváme před muzeem a pokračujeme dál okolo jižních svahů s nádherným divadlem Odeion Heroda Attika.

Athény se vším svým chaosem, zavřenými památkami a ulicemi necháváme za zády. Mizíme na pobřeží ke skalám, na kterých se nachází Poseidonův chrám. Cestou se zastavujeme na pozdní oběd, a protože i tady zasáhla otevírací hodiny stávka, na jídlo čekáme skoro hodinu.

U vysokých skal nás vítá několik dórských sloupů, krásné moře a slunce, které se chýlí k západu. Chrámový komplex je zavřený a možná byl i celý den, stejně jako jiné památky v Athénách. Nám to ale nevadí. Procházíme se po skalách a obdivujeme krásné zbarvení koroptví čukar, které se před námi ukrývají ve křoví.

I přesto, že je chrám zavřený, zdejší útesy skýtají nádherné výhledy na tyrkysové moře, okolní ostrovy i svěže zelenou pevninu. Je tu krásně. Kdybychom před sebou neměli tříhodinovou cestu na ubytování, určitě bychom zůstali i na západ slunce. Takhle bohužel musíme dál.

Nasedáme do auta a přejíždíme na severozápad do oblasti okolo bájného horského masivu Parnassus. Na ubytování v horské vesničce Agia Anna jsme okolo osmé večer. Milý pan domácí nám ukazuje svůj hotel, který máme jen pro sebe. Dnes už jsme všichni tak unavení, že nedáme už ani procházku po okolí a jdeme spát.

1. 3. sobota: I dnešní den je pořádně nabytý. Z malé vesničky odjíždíme už v 8:00. Projíždíme po úzké asfaltce mezi horami. Nikde nikdo. Okolo silnice se sem tam objeví zapomenutý sníh, a pak už sjíždíme přes menší i větší vesničky do údolí, kde na malém návrší ční komplex budov z 11. století. Naší první zastávkou je klášter Hosios Loukas, který je od roku 1990 zapsán na seznamu UNESCO.

Klášter Blahoslaveného Lukáše je jedním z nejlépe zachovaných byzantských klášterů. Jeho řešení dispozice sloužilo jako vzor pro stavbu pozdějších klášterních komplexů. Svou nejkrásnější část budova skrývá uvnitř, kde se nachází úžasné středověké mozaiky, fresky a mramorové obložení.

V klášteře jsme téměř sami. Tedy kromě několika mnichů, kteří tu žijí. V 8:30 je akorát čas ranní mše, a tak se z amplionů linou zvuky modlitby, které nám nádherně dotváří atmosféru místa.

Po návštěvě přecházíme do místního malého obchůdku, kde si můžeme koupit lokální výrobky a občerstvit se třeba kávou. Kupujeme suvenýry a užíváme si kávu s výhledem do širokého okolí.

Hned nad klášterem se nachází ještě malá kaple Proměnění Spasitele, kterou si také prohlížíme, a pak už nasedáme do auta a přejíždíme k další nádherné památce v okolí, antickým Delfám.

Antické Delfy jsou (z mého pohledu) jednou z nejkrásnějších antických řeckých památek. Na úbočí hory Parnassus se nachází úžasný komplex věštírny, Apollonova chrámu, pokladnic starověkých městských států a nechybí ani divadlo a stadion pro Pýthijské hry. Na rozdíl od klášteru, kde jsme byli téměř sami, jsou Delfy zaplaveny turisty. Naštěstí je komplex dostatečně velký, a tak se návštěvíci na antických vykopávkách celkem dobře rozprostřou.

Procházíme po svaté cestě okolo rozvalin pokladnic antických městských států a přicházíme k omfalu, bájnému kameni, který ukazoval střed země. Další zastávkou je budova Athénské pokladnice, po které následuje slavný Apollónův chrám, kam si chodili vyslechnout věštby starověcí poutníci z celého tehdy známého světa.

Nad Apollonovým chrámem se nachází zachovalý amfiteátr, a když dojdeme až na vrchol, dostaneme se ke stadionu, kde se každé 4 roky konaly hry.

U vykopávek se nachází i muzeum ukrývající nejkrásnější sochy, reliéfy a votivní nálezy všeho druhu, které se v Delfách během archeologických prací našly.

V 15:00 opět nasedáme do auta a přejíždíme dál. Do našeho dnešního cíle, Olympie, to máme tři hodiny jízdy. Po cestě děláme zastávku v přímořské vesničce Eratini. V jedné z mnoha místních taveren ochutnáváme tradiční řeckou kuchyni, a pak opět nasedáme do auta a pokračujeme okolo pobřeží až k mostu Charilaos Trikoupis, který spojuje střední pevninské Řecko s Peloponéským poloostrovem.

Místní most je impozantní stavbou. Obzvlášť v podvečerním zlatavém světle, kdy vyniknou jeho ladné bílé oblouky na pozadí peloponéských hor.

Po poslední zastávce dnešního dne přejíždímě přes most a dostáváme se konečně na Peloponés. Nákup potravin, a pak už se můžeme ubytovat v luxusní vile, která na dnešní noc patří jen nám.

2. 3. neděle: Dnes je první neděle v měsíci, a tak jsou vstupy do všech státních řeckých památek zdarma. To je potřeba využít, a tak hned ráno navštěvujeme antickou Olympii. Místo, kde více než 1000 let každé 4 roky probíhaly antické olympijské hry, se nachází v údolí. Výhledy tu sice nejsou v podstatě žádné, ale když si člověk uvědomí, kde se ocitl, rázem zdejší antické rozvaliny nabývají na zajímavosti.

I dnes je antická Olympia součástí novodobých olympijských her. Každé dva roky se v Heřině chrámu zapaluje olympijský oheň, který pak putuje třeba i přes celou zeměkouli do místa konání olympijských her. Tradičně je k zapálení ohně používána pouze lupa a sluneční paprsky.

Po návštěvě Heřina chrámu, rozvalin majestátní kašny Heroda Attica, stadionu, Nerovy vily a nejdůležitějšího chrámu Dia přecházíme do archeologického muzea, kde se nachází takové skvosty, jako Praxitelův Hermes, nebo různé reliéfy z antických tympanonů místních chrámů. V Olympii se nachází i muzeum Antických Olympijských her. O další návštěvu „antických kamenů“ stojí už jen Nožka s Terezkou. Ostatní dávají přednost kafíčku a odpočinku na slunci.

Okolo poledne přejíždíme do starověké Messene. Cestou ještě zastavujeme u zvláštního pobřežního jezera Kaifa, které je částečně propojeno s mořem, a pak už se dostáváme do hor a zapomenutých vesniček nad Kalamatu. Nedaleko cíle nás vítá kyklopské opevnění a Arcadská brána, přes kterou vede hlavní silnice do Messne. Projíždíme tedy skrz antickou památku a zastavujeme. Zdejší opevnění nás fascinuje. Je potřeba ho prozkoumat blíž.

Stejně jako Olympie je i starověká Messene zapsána na seznamu UNESCO a stejně tak máme dnes do areálu vstup zdarma. Messene není tak významnou archeologickou lokalitou jako třeba Olympie nebo Delfy, ale zdejší památky jsou výrazně lépe zachované než v Olympii. Město bylo navíc situováno na úbočí hor, takže na výhledy do okolní krajiny tu není nouze.

Procházíme nad amfiteátrem a pokračujeme dolů mezi antické sloupy, za kterými se rozprostírá krásný stadion posetý žlutými květy. I tady jaro čaruje. Místo vyprahlé krajiny tu zurčí potůčky vody. Některé antické památky jsou dokonce úplně podmáčené, takže máme brzy úplně mokré boty (Tedy alespoň já s Emmou.).

Z Messene přejíždíme přes Kalamatu do apartmánků u moře. Tady budeme dvě noci, a tak nemusíme večer vybalovat a druhý den vše opět balit.

Apartmány jsou krásné, ale my máme ještě chuť objevovat. Nasedáme tedy do auta a přejíždíme do Kardamyli. Navigace nás vede přes vymleté horské cesty, kudy by se hodilo jít spíš pěšky. Dramatická cesta vede přes výmoly bez asfaltu i úzké pěšinky. Modlím se, abychom nepotkali auto v protisměru, ale pak mi dojde, že tudy opravdu žádné auto už dlouho neprojelo, a tak modliteb není třeba. Konečně se dostáváme na asfalt a holkám se v autě viditelně ulevuje. „Zpátky pojedeme jinudy,“ ujišťuji posádku, když sjíždíme po silnici do Kardamyli.

Historická část Kardamyli je nádherné místo, kterému vévodí hrad Old Kardamyli. Procházíme se po hradbách, obdivujeme středověkou architekturu i západ slunce nad mořem, a pak ve ztichlé vesničce hledáme otevřenou restauraci.

Po půlhodinovém bloumání máme konečně štěstí. Přicházíme k otevřené restauraci, kde nám dají i najíst. První dojmy nejsou úplně přesvědčivé. Přeci jen u vedlejšího stolu se kouří a v rohu hraje velká televize. Jídlo tu mají ale báječné, jak se brzy můžeme přesvědčit, a tak jsme nakonec rádi.

3. 3. pondělí: Naším dnešním cílem je jihozápadní pobřeží Peloponésu. V 8:20 nasedáme do auta a vyjíždíme k hradu Methoni. Hrad Methoni se nachází na pobřeží ve stejnojmenném městečku v oblasti Messénie. Jedná se o rozsáhlou benátskou pevnost s nádherným kamenným mostem se 14ti oblouky. Historie tohoto místa sahá ale až do Antiky, kdy toto místo zmiňuje už Homér ve své Ilias jako Pedasus.

Parkujeme a záhy k nám přichází pán, který vysvětluje, že dnes se tady bude natáčet scéna z hollywoodského velkofilmu The Odyssey. Když vydržíme, uvidíme prý i největší superstar, Matta Damona. „A dá se hrad navštívit?,“ ptám se, protože představa, že jsme sem jeli úplně zbytečně, mě trochu děsí. „Jo,“ můžete. Říká nám pán od štábu a celé auto si viditelně uleví.

Procházíme přes krásný kamenný most a brzy se dostáváme do rozsáhlého komplexu hradeb. Jedinou výhodou natáčecího dne je vstup zdarma. Asi nejkrásnější částí je kruhová pevnost Bourtzi of Methoni na nejjižnějším výběžku hradeb. Je odtud nádherný pohled zpět na kamenné opevnění i na okolní ostrovy. Nejzachovalejší část tvoří severní opevnění, které je oproti zbytku vyvýšené, a tak máme celý komplex včetně okolního městečka a kopců jako na dlani.

Z Metoni přejíždíme na sever k Nestorově paláci a nedalekým pohřebním komorám. Parkujeme akorát včas, abychom se ukryli pod kovovou konstrukcí, která chrání zbytky palácového komplexu. Přichází přívalový déšť. Konstrukce na první pohled působí velmi brutálně a nevkusně, díky vyvýšeným mostům máme ale na památku ideální výhled a při současném dešti, který nám s obrovskou intenzitou bubnuje nad hlavou, máme ze zastřešení radost.

To nejlepší z dnešního dne máme před sebou, pláž Voidokilia, naše další zastávka. Nádherná, údajně nejkrásnější pláž z celého Peloponésu, má tvar řeckého písmene omega. Zdejší průzračná voda, bílý písek a výhledy do širokého okolí, stejně jako nedaleká Nestorova jeskyně láká k návštěvě tisíce turistů ročně.

Teď na jaře tu jsme téměř sami. Tedy kdyby tu nebyla další část filmového štábu z The Odyssey, která nám kazí naše plány už před parkovištěm. „Stop, dál nemůžete,“ oznamuje nám týpek u závory. „Zaparkujte tady a dál půjdete pěšky,“ dodává s tím, že pláž je z poloviny uzavřena a do Nestorovy jeskyně, odkud je nejkrásnější výhled, se nedostaneme vůbec.

Nedá se nic dělat. Na pláži je dost zima. Aspoň, že tu neprší. Jsme tu téměř sami. Procházíme se a prsty u nohou boříme do měkkého písku. Brzy už ale stoupáme vzhůru k Thradimidově antické hrobce, odkud máme za současných podmínek nejlepší výhled.

Z pláže Voidokilia přejíždíme k vodopádu Gialova. Počasí se lepší a brzy nám nad hlavou zase svítí pověstné řecké slunce.

Vodopád Gialova je takhle na jaře opravdu nádherný. Místní krajina má nádech subtropické fauny. I samotná cesta k vodopádu je zážitkem. Z Gialova se vracíme domů. Přijíždíme trochu dřív, to aby nám holky stihly připravit domluvenou večeři.

4. 3. úterý: Dnes máme v plánu jízdu na východní pobřeží. Ještě předtím nás ale čeká prozkoumat úplný jih Peloponésu. V 8:15 nasedáme do auta a přejíždíme do jeskyně Diros. Jeskyně Diros jsou jedny z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších jeskyní na Peloponésu. Nachází se úplně na jihu v oblasti Mani. Na horním parkovišti kupujeme vstupenky na velký okruh, a protože je tu liduprázdno, přejíždíme na spodní parkoviště, kde jsme blíž vstupu.

Jeskynní komplex je dlouhý přibližně 15 kilometrů. Trasa pro veřejnost měří něco okolo 1,5 kilometrů. Nejdřív nás čeká plavba na lodičce. Nasedáme tedy do jedné dřevěné veslice, kterou ovládá lodivod s dlouhým bidlem a pomalu necháváme denní světlo za zády. Jeskyni máme jen pro sebe. Plavba po podzemním jezeře je magická. Umělé osvětlení vyzdvihuje části s nejkrásnější krasovou výzdobu, která se odráží v klidné jezerní hladině.

Po třiceti minutách, kdy krásou téměř nedýcháme, nás průvodce vysazuje samotné na mole. Dál musíme pěšky. Bez průvodce, bez doprovodu, bez nikoho, kdo by nás upozornil, že na tohle se nesahá nebo že se máme držet na cestě. „Tak tohle jsem ještě nezažila,“ říkám s nadšením v hlase. Využíváme toho, že nás nikdo nehoní, a tak skrz jeskyni procházíme velmi pomalu. Fotíme, natáčíme, kocháme se výzdobou. Po dalších dvaceti až třiceti minutách jsme zpátky na denním světle. Nadšeni ze soukromé prohlídky jeskyně.

Z jeskyní přejíždíme do nedaleké vesničky Areopoli. Historické kamenné městečko sehrálo klíčovou roli v Řecké válce za nezávislost, když právě zde dne 17. 3. 1821 vyhlásili místní obyvatelé povstání proti Osmanům, čímž odstartovali řeckou revoluci.

Procházíme se po kamenných uličkách a dáváme si rozchod, po kterém přejíždíme do nedalekého historického přístavu Limoni. I tady se na chvíli zastavujeme, a pak nás čeká dvouhodinový přejezd na východ poloostrova do Monemvasii.

Ubytováváme se, a pak vyrážíme na obhlídku historické pevnosti. O Monemvasii se mluví jako o „Řeckém Gibraltaru nebo „Kamenné lodi“. Jedná se o středověké město, které je doslova „přilepené“ na skále na malém ostrůvku. Ten je spojen s pevninou jen úzkým náspem. Ještě před jeho zbudováním se do města dalo dostat tajným tunelem nebo lodí. Jiná možnost nebyla, a tak vznikl i název Monemvasia- v překladu „jeden vstup“.

Monemvasia je jedním z nejkrásnějších a nejromantičtějších míst v Řecku. Zvlášť navečer, kdy úzké středověké uličky zalije odpolední slunce. Z nejvyššího bodu vrchní pevnosti zase zažijete nejkrásnější západ slunce.

Procházíme skrz uličky a obdivujeme směsici architektury od byzantských kostelů, benátských kamenných domů s klenutými vchody a lodžiemi, přes osmanské mešity po maniotskou a lidovou architekturu.

Po širokém schodišti stoupáme vzhůru do náhorní oblasti, kde se nachází zbytky citadely a byzantské kostely. Sluníčko se pomalu chýlí k obzoru. Užíváme si nádherné pohledy do širokého okolí i město pod námi, a pak pomalu scházíme zpět do úzkých středověkých uliček města.

U Matea máme zarezervovaný stůl na večeři, a pak už se valíme s plnými bříšky odpočívat do apartmánů.

5. 3. středa: V 8:00 nasedáme do auta. Včerejší návštěva Monemvasie nás nadchla tak, že se do města musíme ještě vrátit. Venku brutálně fouká. Za hradbami burácí moře. Procházíme až k majáku a místo okružní cesty okolo pobřeží a ikonické skály volíme raději bezpečný návrat městskou zástavbou.

Mystras je od Monemvasie vzdálené přibližně hodinu a půl jízdy. Jedná se o středověké, pozdně byzantské město ležící na úbočí hor nedaleko starověké Sparty. Od roku 1989 je zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Uvádí se, že ve vrcholném období (14.- 15. století) zde žilo okolo 20 - 42 000 obyvatel. To si ale dnešní návštěvník dokáže představit jen těžko. Z dob své největší slávy, kdy bylo město vnímáno jako intelektuální a duchovní centrum byzantského světa, zde zbylo několik kostelů, které zdobí nádherné fresky, paláce, hradby, hrad i kláštery.

Auto necháváme na spodním parkovišti. Obrovským komplexem procházíme ve směru hodinových ručiček. Od pokladny, kde platíme 6 euro za vstup, jdeme doleva a postupně stoupáme úzkými kamennými uličkami vzhůru. Brzy přicházíme k prvnímu z mnoha zachovalých kostelů. Nejkrásnější pohled na okolní hory i celý městský komplex máme ale až z hradního opevnění, které se nachází v nejvyšším bodě areálu. Svačíme a vychutnáváme si pohledy na částečně zasněžené pohoří Taugetos (1690 m n. m.).

Od hradu nás čeká dlouhé klesání na severní stranu komplexu, kde se nachází ty nejkrásnější památky v čele s kostelem sv. Demetria (Metropolis). Právě zde byl mimojiné korunován i poslední byzantský císař Konstantin XI.

Po návštěvě všech kostelů, ve kterých je velmi silně cítit genius loci, se vracíme zpátky přes pokladnu k autu. Tři hodiny, přesně tak dlouho nám návštěva fascinujícího Mystras zabrala.

Nasedáme do auta a po domluvě necháváme Spartu a další antické památky za zády. Před sebou máme dvouhodinový přejezd do Argosu.

Je pozdní odpoledne, když se klikatícími uličkami dostáváme na návrší s Argoským hradem. Procházíme okolo vnějšího a vnitřního opevnění a obdivujeme zemědělskou krajinu pod námi, kterou ze třech stran ukončují horské masivy. V dálce u pobřeží vidíme i Nafplio, historické městečko a původně hlavní město Řecka, ve kterém máme na dvě noci pronajatý apartmán.

Od hradu sjíždíme do údolí, kde nás čeká rychlý nákup a v 18:00 jsme už na ubytování. Protože si holky pro nás chtějí připravit večeři, dnes přijíždíme dřív.

6. 3. čtvrtek: Dnes jsou všechny nejdůležitější památky otevřené návštěvníkům zdarma. Abychom se vyhnuli davům, vyrážíme na návštěvu největšího skvostu oblasti, do Mykén (UNESCO), už v 8:15. Cestou se zastavujeme u prodejců pomerančů, kteří prodávají i 10 kg slaďoučkého, šťavnatého ovoce za 6 euro, a pak konečně přijíždíme do Mykén.

Mykény byly jedním z hlavních center řecké mykénské civilizace, která dominovala řeckému světu během pozdní doby bronzové (1600 – 1100 př. n. l.). Město, ve kterém žilo i 30 000 obyvatel dalo celé civilizaci jméno a hrálo klíčovou roli v řecké mytologii a dějinách. Asi nejznámější část města je slavná Lví brána, kterou obklopuje mohutné kyklopské zdivo.

Za Lví bránou procházíme okolo kruhových pohřebních komor, základů domů a na nejvyšším místě města můžeme pozorovat i základy palácového komplexu. Za palácem se pak nachází další obytné domy se starověkou cisternou a mohutným opevněním.

Po návštěvě vykopávek se jdeme podívat ještě do muzea, kde se například nachází i kopie slavné Agamemnonovy masky a mnoho artefaktů, které se zde našly během archeologických vykopávek.

Nedaleko Mykén se nachází i Atreova pokladnice, přejíždíme tedy o pár set metrů dál a jdeme se podívat do monumentální kruhové hrobky. Archeologickou lokalitu opouštíme právě včas. Přijíždí zástupy turistických autobusů.

Přejíždíme do nedalekého Tiryns, který je společně s Mykénami zapsán na seznamu UNESCO a na rozdíl od známějších Mykén jsme u místního paláce z kyklopského zdiva sami.

Zdejší kyklopské zdivo je proslulé. Na některých místech má tloušťku až 8 metrů a výšku 10 metrů! Kromě paláce se zde nachází i podzemní cisterny. V době svého vrcholu (14.- 13. stol. př. n. l.) zde sídlil vládce, který spravoval úrodné území Argolidy.

Na rozpálených pláních začíná být horko. Nedokážu a nechci si představit, jak to tady musí vypadat v létě. Přejíždíme do Nafplia, kde chceme kromě nádherného města navštívit i benátskou pevnost Palamidi. Na horním parkovišti zjišťujeme, že i tady se natáčí slavný hollywoodský velkofilm The Odyssey. Tentokrát máme ale štěstí, pevnost je i přes natáčecí den přístupná veřejnosti. Co víc, nedaleko vstupu se dokonce akorát natáčí jedna ze scén. Procházíme horní částí benátské pevnosti, ze které je nádherný výhled do širokého okolí, a na chvíli se zastavíme i u natáčecího štábu. Já s Emmou se pak vracíme k autu a ostatní klesají přes dlouhé schodiště směřující do města.

Protože je všem horko, vyrážíme zpět na ubytování pro plavky a přejíždíme na nedalekou pláž Karathona, kde několik hodin chytáme paprsky jarního slunce. Někteří z nás se jdou dokonce i vykoupat. K dovolenkové náladě patří i pořádná porce zmrzliny, a tak odpoledne balíme a po sprše na ubytku přejíždíme do centra města. Nafplio je krásné historické městečko a se sladkým osvěžením v ruce se místní krásy prozkoumávají ještě lépe.

7. 3. pátek: Balíme a v 8:00 už přejíždíme dál na severovýchod. Za 45 minut jsme v Epidauru. U slavného Asklépiova chrámu a divadla je ticho a klid. Případní návštěvníci asi ještě vyspávají. Ikonické antické divadlo máme jen pro sebe. Stoupáme po kamenném schodišti vzhůru a obdivujeme zdejší monumentální stavbu i akustiku, která je tu opravdu skvělá.

Kromě světově proslulého antického divadla byl ale Epidaurus známý hlavně kvůli kultu boha Asklépia. Do Epidauru tak proudily davy nemocných poutníků, kteří doufali, že je zdejší antičtí doktoři vyléčí z jejich neduhů. Vznikl tu obrovský dvoupatrový „hostel“ a nechyběly ani chrámy a různé další správní budovy.

Do dnešní doby se toho z antických budov příliš nezachovalo. Většina reliéfů a soch je vystavena ve zdejším muzeu. Ze staveb zbyly jen základy.

Po dvouhodinové prohlídce přicházíme zpět k autu. Opět právě včas. Na parkoviště přijíždí jeden přeplněný autobus za druhým. Antické památky necháváme za zády a přejíždíme na vulkanický poloostrov Methana. Naší první zastávkou je jeskyně Peristeri. Auto necháváme na malém vybočení u silnice a po pár metrech přicházíme k monumentálnímu otvoru. Klesáme po velkých kamenech níž a brzy se dostáváme k průzračně modré vodní hladině. „Škoda, že nemáme plavky,“ řekne Terka a mě ani nenapadne, že by se tady chtěl někdo vykoupat. Po několika fotografiích se vracíme zpět k autu a přejíždíme zapomenutou krajinou dál ke kráteru místní poslední erupce.

Silnice se klikatí a stoupá stále vzhůru. Na nejvýš položeném místě parkujeme a dál už musíme pěšky. Venku je horko. První část cesty na vulkán vede naštěstí lesem. Až ve vrcholových partiích se náhle les ztrácí a my se dostáváme do lávou zalité krajiny. Po dvaceti minutách jsme na vrcholu. Typický sopečný kráter tu budete hledat zbytečně. Zdejší vulkán je zakončen štěrbinou. Výhledy jsou tu i přes občasný zákryt brovic úžasné. Saronský záliv tu máme jako na dlani. Odpočíváme na velkých hladkých balvanech, a pak se chtě nechtě musíme vrátit zpátky k autu.

Sjíždíme z hor k moři, kde se nachází termální prameny Pausania. Jak ale brzy zjišťujeme, termály nefungují, a tak místo koupačky pokračujeme okolo severního a východního pobřeží poloostrova až do hlavního městečka, Methana, kde se koupeme alespoň ve studeném moři.

Poloostrov Methana necháváme za zády a přejíždíme do Korintu. Cestou se domlouváme na změně plánu. Místo zítřejší návštěvy antického města zkusíme vše stihnout ještě dnes (alespoň přes plot) a zítra ještě vyrazíme na Akropolis do Athén.

V Korintu zastavujeme u ikonického Korintského průplavu, stavby, kterou započal už císař Nero, a která byla dokončena až v 19. století. Korintský průplav propojuje Egejské a Jzáónské moře. Je ale příliš úzký na komerční využití pro velké nákladní lodě, a tak slouží spíš jako zkrácení plavby pro plachetnice či menší lodě.

Další zastávku děláme u antického Korintu. Místo, kde vznikl korintský sloup, obdivujeme pouze za plotem. I tak je ale většina památek v čele s Apollonovým chrámem dobře vidět.

Na západ slunce vyrážíme nahodu na Akrokorint, obrovský hradní komplex ale opět okupují filmaři, a tak se nedostaneme ani k bráně. Místo toho se jdeme podívat aspoň na vyhlídku nad město, kde máme západ slunce jako na dlani.

V centru moderního Korintu si dáváme „poslední gyros“, a pak už přejíždíme na ubytko, kde musíme vše připravit k zítřejšímu přejezdu na letiště.

8. 3. sobota: V 7:30 vyrážíme do Athén. Za hodinu a čtvrt už stojíme u vstupu do Akropole. I přesto, že je teprve 8:45, v Akropoli se už shromažďují zástupy návštěvníků. Abychom návštěvu stihli. Autem přijíždím až k jižním svahům, přes které se holky s Kristiánem prochází nahoru k jednotlivým chrámům. Všechny vyzvedávám na druhé straně „hory“, a pak už společně přejíždíme na letiště, kde se chvíli před polednem loučíme.

Tak zase příště 😊.

#Pelopones #Atheny #stavka #jarovŘecku #antika #antickepamatky #byzantskepamatky #Delfy #jeskyne #Diros #Epidaurus #Asklepion #Mykeny #Palamidi #Voidokilia #pláž #beach #PoseidonůvChrám #hradMethoni #korint #akrokorint #korintskypruplav #areopoli #limoni #monemvasia #Mystras #Argos #Tiryns #unesco